Srbce

První písemná zmínka o existenci osady ležící 8 km jihozápadně od Kojetína pochází již z r. 1141, kdy je zde olomouckému biskupství dokládán majetek. Vladycký rod sídlící v místě, jehož členové se psali po vsi, jsou uváděny jako Brázdové ze Srbec (u Kojetína), ale také z Mejlic (hradu u Pustiměře). Členové rodu bývali hlavně ve službách olomouckých biskupů. První z rodu Brázdů/Mejlic je připomínán Herbort ze Srbec (1307) komorník olomouckého biskupa a z let 1355-1375 známe Jenče ze Srbec. Rod Brázdů měl ve znaku kohoutí hlavu s krkem, jak ve štítě, tak v klenotu což dokládá pečeť Viléma Brázdy ze Srbec z r. 1443.

Ve středověku byl majetek ve vsi v rukou často se střídající drobné šlechty. Ve 14.-15. století je doložena existence svobodného dvora, na němž patrně někteří z nich bydleli. Změna přišla v r. 1481, kdy majetkově rozkouskovanou vesnici sjednotil jeden majitel, Protivec starší ze Zástřizl, který ji natrvalo připojil k Mořicím. Zástřizlové se na Mořicích udrželi do poloviny 16. století, kdy je získal manžel Kateřiny ze Zástřizl, Matouš Stoš z Kounic. Od Mandaleny Stošové koupil panství v r. 1586 rakouský šlechtic Kryštof z Pucheimu. Ten nejen Mořice, ale i Víceměřice prodal za 44 000 moravských zlatých v r. 1593 Fridrichovi ze Žerotína. Srbce se dostávají do područí významného českého a moravského šlechtického rodu Žerotínů, kteří statky mezi sebou dělili bezmála 30 let. V r. 1622 byly Mořice s příslušenstvím konfiskovány Vilému Fridrichovi ze Žerotína (+1622) pro účast v protihabsburském odboji. Statek Mořice byl císařskou komorou oceněn na 60 360 moravských zlatých Maxmiliánovi z Lichtenštejna. Ten byl v r. 1623 povýšen do knížecího stavu a jeho rod se stal zakladatelem a mecenášem vranovského paulánského kláštera na Vranově u Brna. Společně se svou manželkou Kateřinou, rozenou svobodnou paní na Boskovicích a Černé Hoře, daroval statek Mořice 14. září 1633 paulánskému konventu. Třicetiletá válka (1618-1648) měla pro Moravu zničující následky. Z Německa na Moravu přitáhly švédská vojska, která se opevnila před hradbami Brna. Město Brno se ubránilo, ale v době obléhání švédové konali loupeživé nájezdy po okolí, především na Hanou. Klášter vranovský a statek Mořice byly zpustošeny, místo původních 20 řeholníků jich mohlo zůstat pouze 7. Srbce byly vydrancovány, ze 4 lánů zbylo pouze 5 čtvrti polí.

Mořice s příslušenstvím zůstaly v církevním vlastnictví až do zrušení kláštera Josefem II. v r. 1784. Od náboženského fondu koupil tyto statky v r. 1819 arcivévoda Ferdinand d´Este, který je daroval vévodovi z Modeny. Roku 1864 je odkoupil baron Maudí pán na Buřivích a 1871 je prodal arcibiskupovi olomouckému Bedřichovi Landkraběti z Furstenberku jenž Srbce daroval arcidiecézi Olomoucké.

Do dnešních dnů se dochovalastará obecní pečeť, která byla zhotovena před r. 1749. Na pečeti jsou vyobrazeny dvě vedle sebe sedící postavy, označené majuskálními iniciálami L a M (jde o apoštoly Lukáše a Matouše), opis kapitálou DEIDINA.SERPCE. Nově zhotovená kopie pečeti je v současnosti uložena na obecním úřadě v Srbcích.