Hledat firmy v obci Spálov, část obce Spálov
Živé firmy v obci Spálov, část obce Spálov 14 firem
Spálov č. 62ZavřenoSpálov č. 21ZavřenoSpálov č. 350ZavřenoSpálov č. 30OtevřenoSpálov č. 1OtevřenoSpálov č. 62ZavřenoSpálov č. 1ZavřenoSpálov č. 213OtevřenoSpálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 21ZavřenoSpálov č. 350ZavřenoSpálov č. 30OtevřenoSpálov č. 1OtevřenoSpálov č. 62ZavřenoSpálov č. 1ZavřenoSpálov č. 213OtevřenoSpálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 350ZavřenoSpálov č. 30OtevřenoSpálov č. 1OtevřenoSpálov č. 62ZavřenoSpálov č. 1ZavřenoSpálov č. 213OtevřenoSpálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 30OtevřenoSpálov č. 1OtevřenoSpálov č. 62ZavřenoSpálov č. 1ZavřenoSpálov č. 213OtevřenoSpálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 1OtevřenoSpálov č. 62ZavřenoSpálov č. 1ZavřenoSpálov č. 213OtevřenoSpálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 62ZavřenoSpálov č. 1ZavřenoSpálov č. 213OtevřenoSpálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 1ZavřenoSpálov č. 213OtevřenoSpálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 213OtevřenoSpálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 123OtevřenoSpálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 2OtevřenoSpálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov 326, SpálovOtevřenoSpálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 21dle domluvySpálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Spálov č. 107dle domluvy
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
1 části obce:
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
Demografické údaje
Historie obce Spálov celá historie
Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl ( Spálov s Luboměří ) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: „ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. ( Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele.) Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.
MĚSTYS Spálov
Spálov č. 62, 74237, Spálov
Osoby
- p. Sucháčková Ludmila, starosta
Kontakty
- 556 729 717
- obec@spalov.cz
- www.spalov.cz
Vlajka
