Soutice

První písemná zmínka o vesnici je z roku 1295 "in Suticz", kdy tady dvě sedliště k biskupskému zboží Štěpánovskému náležela. Ve 14. století zde žili předkové Čábelických ze Soutice. Měli v erbu černé orlí křídlo se zlatým pazourem v červeném poli.

Král český a císař římský Karel IV. dovolil Mojkovi ze Soutic v roce 1360, aby v Souticích, Červených Janovičkách a Opatovicích mohl zřídit krčmy. Bratři Heralt a Zdeněk ze Soutic dosazovali v roce 1363 faráře ke zdejšímu kostelu.

Z té doby se objevuje první zpráva o dvou tvrzích zde stojících, hořejší a dolejší. Hořejší stávala v jihovýchodní části vsi, kde dnes stojí stavení č.p. 59, 64 a 67, a dolejší stávající asi stopadesát metrů severně od nynějšího zámku. Kolem roku 1390 zde seděl Hroch ze Soutic, nesoucí jako první jméno Čábelický. Ten k soutickému panství připojil vsi Petrovice a Všebořice. Měl bratry Jošta a Zdeňka, kteří sídlili na Janovičkách. Od Zdeňka na Janovičkách a Hrocha Čábelického pocházejí dvě větve pánů ze Soutic, Janovických a aČábelických. Obě tyto větve vymřely po meči.

V roce 1402 se připomínají na dolejší tvrzi rytíř Vilém a na hořejší Matěj. Jednalo se o bratrance. Délka jejich panování není známá. Oba ale připojili své pečetě ke stížnému listu proti upálení Mistra Jana Husa. Protože se drželi kalicha, bylo panství husity ušetřeno.

Když zemřeli, uvádí se na tvrzích Záviš a Beneš ze Soutic. Majitelé se zúčastnili v roce 1440 památného Čáslavského sjezdu jako zástupci vladyckého stavu.

V letech 1440 až 1449 došlo k prodeji panství. Novým majitelem se stal Jan Buvol, rytíř z Radonic. Pocházel z Radonic u Českého Štemberka. Po jeho smrti, někdy před rokem 1490,zdědily majetek jeho dcery Anna a Johanka. O soutické panství však nejevily velký zájem, vlastnily ho na polovinu, později nabyla vše jen Johanka. V té době obě tvrze zpustly, majitelka zde ani nebydlela, žila v Krchlebách. Dobře se vedl pouze zdejší dvůr. Veškerý majetek, i když se neví jak, přešel do držení v roce 1500 Jetřichovi Lukaveckému z Lukavce. Jednalo se o příslušníka starého českého vladyckého rodu. Ten pocházel z jihovýchodních Čech. Jetřichovi patřily obě soutické tvrze. Zemřel v roce 1542 a zanechal po sobě dva syny, Zdeňka a Jetřicha. Obnovené desky zemské uvádějí v roce 1554 Zdeňka a Jetřicha bratry Lukavecké z Lukavce, nezletilé, mající léta od soudu vyplněná. V té době se již uvádějí v Souticích obě tvrze pusté, dvůr poplužní s poplužím a podací kostelní tamtéž, Kalnou, Radonice, Přestavlky, Malovice vsi pusté.

Zdeněk Lukavecký z Lukavce nechal obnovit dolejší tvrz a vystavět své nové sídlo na místě nynějšího zámku. Nechal obnovit i zdejší kostel, kam byl také po své smrti pochován. Hořejší tvrz již nebyla nikdy obnovena.

O majetek Zdeňka Lukaveckého z Lukavce se dělilo osm synů. Soutické panství vlastnil nejstarší z nich Jetřich, který zemřel v roce 1600 na Klucích. Po jeho smrti spravoval Soutice Petr, později Jan mladší Lukavecký a posledním majitelem z tohoto rodu byl Matěj. Ten prodal v roce 1622 panství Janu Obyteckému.

Obytečtí byla stará vladycká rodina pocházející ze západních Čech ze vsi Obytce. Jan si oblíbil zdejší krajinu a vybral si se svou manželkou, Annou Johanou, rozenou Kalenicovou z Kalenic, Soutice za své sídlo. Jan Obytecký byl jmenován hejtmanem poděbradského panství a města Nymburka. Se ctí vyšel i ze soudní pře za účast ve stavovské konfederaci. Musel pouze zaplatit čtyři sta zlatých rýnských Ferdinandově koleji u svatého Jakuba na Starém Městě pražském. Zemřel v roce 1636 a jeho manželka ho přežila ještě o třicet let. Po ní zůstali dva synové, Litmír Viduna František Obytecký z Obytce a Jan Jindřich Obytecký z Obytce.

Soutické panství se dostalo do majetku nejstaršímu synovi Litmíru Vidunovi Františkovi, který se oženil

s Helenou Markéto, rozenou Bechyňkou z Lažan.Nový majitel byl výborný hospodář a rozmnožil majetek o statek Horku nad Slupnou, statek Petrovice a statek Zhoř. Stal se i hejtmanem Čáslavského kraje. Po smrti své matky se přestěhoval do Červených Janovic, které od ní již dříve zakoupil. Zemřel v červnu 1671. Jeho synové v této době byli ještě nezletilí, a tak dočasným správcem byl jmenován Eliáš Žampašský. To trvalo až do roku 1680, kdy majetek přešel na oba syny. Ti si majetek rozdělili a mladší Antonín Josef získal Soutice a Horku. Byl dvorním a komorním radou císařského soudu a v roce 1683 Evu, rozenou Špulířku z Jiter. Se svými poddanými se zúčastnil mimo jiné v roce 1683 obrany Vídně proti Turkům.

K soutickému panství přikoupil i okolní statky Kaliště a Dubějovice. Celé panství odprdává v roce 1694 svobodnému pánu Mladotovi ze Solopysk a na Ostředku. Pán Mladota pocházel ze starého českého rodu ze vsi Solopysk u Prahy. Nový majitel Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk rozšířil soutické panství o Ostředek. Jeho sídlem ale byly Soutice. Měl tři ženy. Sám se věnoval alchymii, a proto koupil v roce 1724 v Praze na Karlově náměstí dům, kde prováděl pokusy. Hovoří se o tom, že zde pravděpodobně přebýval i známý anglický alchymista a šarlatán Edward Kelly. Tento dům byl později přestavěn na palác a dnes je známy jako Faustův dům.

Ferdinand Antonín umírá v řínu1726 a zanechává po sobě syna Františka Michala, druhý syn Josef Antonín zemřel brzy po narození, tak celý majetek připadl tomuto řádu, který ho prodal jeho matce a sestrám. Majetek byl proto rozdělen na tři díly. Soutice, Dubějovice a Horka nad Sloupnou připadly Marii Anně, provdané za Josefa Adama Příchovského z Příchovic. Majitelé se dostali do dluhu a panství se dostalo do dražby.

V dražbě koupil roku 1748 panství Josef František Puteáni, který mšl za manželku sestru dlužnice Zuzaanu Františku, rozenou Mladovou.

Josef František Puteáni pocházel z rodu, který žil v severní Itálii, a do Čech přišel za třicetileté války. Prodal statek Ostředek a veškeré peníze věnoval na zvelebení zchátralých Soutic.

Nedožil se vysokého věku. Umírá v únoru 1766 ve věku padesáti let. Je pochován v kryptě soutického kostela.

Po jeho smrti se ujal majetku syn František Antonín baron Puteáni. Jednalo se o dobrého hospodáře, ekonoma ,a celkově vzdělaného člověka. Založil v zámku roku 1780 školu pro výcvik hospodářských úředníků. Vzdělávali se zde budoucí majitelé velkostatků a jejich úředníci. Ředitelem byl sám František Antonín a vyučujícími jeho úředníci. Každoročně zde bylo deset až patnáct žáků. Zavedl i vedení přehledných hospodářských knih. Toto jeho účetnictví bylo později zavedeno na velkostatcích v Čechách i Rakousku a nazývalo se ,,puteánovské“. V souticích byl v té době panský pivovar,mlýn s pilou, cihelna, vápenka a pronajaty dvě vinopalny a škrobárna. Hospodářství doplňovaly tři ovocné sady a chmelnice.

František Antonín Puteáni zemřel v roce 1836 a je pochován na místním hřbitově. Jeho dědici prodali v roce 1837 Soutice statkáři Vincenci Zahnovi a jeho sestře Terezi Zahnové. Nový majitel si sídlo zvolil zámek, který celý přebudoval vybavil moderním nábytkem a cennými obrazy.Upravil i Anglický park a změnil podobu statku.

Vincenc Zahn zemřel ve věku padesáti devíti let roku 1858 a panství tak připadlo spolumajitelce Marii Terezii Zahnové. Pro nemoc podstoupila v roce 1863 soutické panství synovci Aloisi Ignáci Zahnovi. Za jeho vlády došlo k obnovení kostela, na který majitel věnoval 11 921 zlatých, a nechal postavit kapli zasvěcenou Panně Marii u Černýše v roce 1870. Jsou zde umístěny sochy ze slavné Mayerovy akademie v Mnichově. Velkostatkář Alois Ignác Zahn zemřel po úraze v roce 1879. Majetek připadl jeho synovi Vincenci Aloisi Zahnovi. Ten se v roce 1863 oženil s neteří skladatele národní hymny Klotildou Amalií Škroupovou. Za jeho života došlo v roce 1895 k velkému požáru zámku. Oheň zničil celou budovu a pohltil mnoho starožitných předmětů a cenný soutický archív. Na likvidaci požáru se podílel i místní hasičský sbor založený v roce 1892 a několik sborů z okolí. Majitel zámek znovu obnovil, ale snížil ho o jedno patro. Nově postavený jednoposchoďový zámek zde stojí v této podobě dosud. Jedná se obudovu obdélníkového půdorysu s mohutnými rizality. Čelní frontu hospodářského dvora tvoří dav barokní špýchary.

To vše vyžadovalo značné finanční nároky a majitel se dostal do dluhů. Byl proto nucen statek a celé panství odprodat. V březnu 1897 koupil od něj majetek František Bedřich Noltsch a jeho žena Ema. Rozená Goldschnidtová.

Potom se již rychle střídala řada majitelů. V roce 1909 koupil vše Bohumil Kulík a za pět let prodal dr. Ing. Bohumilu Maříkovi.

Za jeho držení došlo k opravám zámku, rekonstrukci anglického parku a i hospodářství dosahovalo dobrých výsledků. Ve třicátých letech byl před zámkem vystavěn zahradní pavilon. Za Bohumilem Maříkem zajížděla na soutické panství ke krátkým letním pobytům slavná česká operní pěvkyně Ema Destinová. Dodnes se vypráví, že když za teplých letních večerů zpívala, byl její zpěv slyšet v celém želivském údolí a lidé ji poslouchali se zatajeným dechem. Rodina Maříkova zdržela statek až do znárodnění v padesátých letech minulého století. Zámek byl přeměněn na školu.

Po roce 1989 byl v restituci tento majetk navrácen potomkům původních vlastníků. Od nich koupil zámek rakouský občan Jan David Horsky. Nový majitel zatím opravil vstupní brány. Opravu bude potřebovat i samotný zámek, park a hospodářské budovy. Areál zámku je zapsán v seznamu kulturních památek. Dnes jako soukromý majetek je nepřístupný.