První písemná zmínka o vsi se objevuje již v roce 1227 v darovací listině kláštera sv. Jiří na Pražském hradě a podle tehdejších historických pramenů zněl název obce Skirewici později pak Syrziewicz či Sirzewicze nebo Syrziowicze.

Hledat firmy v obci Siřejovice
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Siřejovice
Živé firmy - počet: 11, obec Siřejovice

BENZINA PLUS Siřejovice - Siřejovice č. 131

BOHÁČEK JOSEF - Siřejovice č. 126

DRŮBEŽÁRNA HOŘEŠOVICE - zemědělský areál ZS Slatina, Siřejovice

HOSPODYŇKÁM.CZ - Siřejovice č. 72web

MATEŘSKÁ ŠKOLA SIŘEJOVICE - Siřejovice č. 61

McDONALD'S Siřejovice spol. s r.o. - Siřejovice č. 130

MZ TRANS - Siřejovice č. 8

OBEC Siřejovice - Siřejovice č. 37webFotografie u firmy

První písemná zmínka o vsi se objevuje již v roce 1227 v darovací listině kláštera sv. Jiří na Pražském hradě a podle tehdejších historických pramenů zněl název obce Skirewici později pak Syrziewicz či Sirzewicze nebo Syrziowicze.

OMV ČESKÁ REPUBLIKA, s.r.o. - Siřejovice č. ul.

ROMAN MOJŽÍŠ - Siřejovice č. 96

SIŘEJOVICKÉ BRAMBŮRKY - Siřejovice č. 20

Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

OBEC Siřejovice - Siřejovice č. 37webFotografie u firmy

První písemná zmínka o vsi se objevuje již v roce 1227 v darovací listině kláštera sv. Jiří na Pražském hradě a podle tehdejších historických pramenů zněl název obce Skirewici později pak Syrziewicz či Sirzewicze nebo Syrziowicze.

HOSPODYŇKÁM.CZ - Siřejovice č. 72web

McDONALD'S Siřejovice spol. s r.o. - Siřejovice č. 130

Historie obce Siřejovice celá historie

Vesnice, s jejíž historií Vás v následujících řádkách seznámíme, leží v okrese Litoměřickém při státní silnici z Lovosic do Vrbičan. Tento kraj je velmi bohatý na přírodní krásy a již od dávných dob ho zdejší občané rájem a zahradou Čech nazývají. Od severozápadu je chráněn malebnými horami a vrchy, na kterých zůstalo dochováno mnoho pamětních míst, starých opevnění a zbytky rozbořených tvrzí a hradů našich slavných předků.

Obec jako na dlani a krásný pohled na Siřejovice, v pozadí se zříceninou loveckého zámečku “Windsor“ naskýtá se z okresní silnice na Želechovice. Nedaleko odtud můžete také spatřit vyvýšeninu čedičového vrchu Kohoutov (místní lidé ho však nazývají Humberkem), která má na hřebeni rozervanou průrvu připomínající vulkanický kráter vyhaslé sopky. Obě tato místa jsou vyhledávána výletníky především pro překrásný výhled do Litoměřického kraje.

První písemná zmínka o vsi se objevuje již v roce 1227 v darovací listině kláštera sv. Jiří na Pražském hradě a podle tehdejších historických pramenů zněl název obce Skirewici později pak Syrziewicz či Sirzewicze nebo Syrziowicze. Název obce si lze vyložit pravděpodobně ve spojitosti s osídlením (sirý - opuštěný) a i v případě Siřejovic, jak dokazuje vyvíjející se název obce, docházelo k jeho postupné změně podle hláskových zákonů.

Ve 14. století patřila ves Kaplířům, kteří zde nějaký čas dokonce i sídlili. Další zprávy o vsi jsou pak z roku 1400, kdy obec patřila p.Ješkovi ze Vchynic, který Siřejovice dle kupní smlouvy z 12.5. 1400 směnil s Janem z Vartenberka. Tato směna však byla příčinou různých pří, které na počátku 15. století vyvrcholily velikým sporem mezi rodem Vchynickým a Vartenberským. V kronice obce se uvádí, že důvodem sporů mezi oběma rody byla především zpupnosti zboží Siřejovického a dluh pana z Vartenberka, který za Siřejovice stále dlužil. V roce 1430 zastavil císař Zikmund za 1000 kop pražských grošů Siřejovice Janu Kaplíři ze Sulevic a toto zboží zůstalo součástí majetku Kaplířů až do roku 1623. Posledním majitelem byl Adam Kaplíř ze Sulevic, kterému byly Siřejovice odňaty a prodány Volfovi Ilburkovi, hraběti z Vřesovic za 29 750 zlatých. Obec pak opětovně ale pouze na krátkou dobu přešla do vlastnictví kláštera sv.Jiří v Praze, a to jen do doby než část vsi koupil Zikmund Brozanský z Vřesovic. Kronika obce dále uvádí velmi rozsáhlý seznam majitelů, kteří obec vlastnili a v neposlední řadě je zde uveden i František Preidl, rytíř z Hassenbrůnu, po kterém majetek zdědil továrník Emanuel Karsch. Ten dal poté obec věnem dceři Hedvice, která se později stala hraběnkou a majitelkou Čížkovického panství. Další dějiny obce jsou pak velmi úzce spojeny s dějinami blízkých Čížkovic. Při „pozemkové reformě“ přešla obec Siřejovice do záboru, díky kterému byl vytvořen zbytkový statek o 50 ha půdy a ostatní půda byla rozdělena mezi drobné zemědělce.

Uprostřed návsi na malém návrší strojí dominanta obce, starobylý kostel sv.Bartoloměje. První písemné prameny dokládají jeho existenci již roku 1384. V roce 1397 se stal farním a zůstal jím až do roku 1675, kdy byl přidělen k Čížkovické farnosti, která stávala v č.p.9. Kronika obce dále uvádí, že v těsné blízkosti kostela býval i hřbitov, kde byla pochována velká část rodu Kaplířů z Košťálova. Kostel byl vyjímečný především díky náhrobním kamenům tohoto rodu s vyrytými epitafy. Obecní kronikář pan Václav Kuntoš v kronice obce přímo uvádí texty těchto epitafů:

Leta 1587 v sobotu po sv.Barbory umřel uroz. pan Giržík Kaplírž.......

Leta 1588 tržetí nediel postní Pan Buh prostržedkem cžasné smrti z tohoto swiwta k sobě povolal uroz. paní Dorotu Beržkowskou.......

Leta 1591 ve crtwrtek před St.Matauschem dokonal žiwot svůj prostržedkem smrti z tohoto swieta wissel uroz. a statecž. ritirž p.Mikulásš Kaplírž z Sulewitz........

Tyto náhrobní kameny se však během oprav, kdy byl kostel po celých dvacet let uzavřen, ztratily. Patrně tak tomu bylo z národnostních důvodů, aby bylo zastřeno původní osídlení obce. To totiž dokazuje i další okolnost. Výška kostelní věže byla totiž daleko vyšší s kopulí, kde byly kdysi uschovány listiny, které snad mohly doložit původní osídlení obce. Poslední majitelka Siřejovic paní hraběnka Hedvikou Kühne však nechala tyto listiny do jediné odnést na své panství do Čížkovic a jak uvádí kronikář pan Kuntoš: „Nikdo se již nedozvěděl jaké tajemství listiny vlastně skrývaly“. Kostel sám o sobě však stále odolával zubu času, a to až do doby, kdy nadešla první světová válka. 6. září 1916 neminulo totiž drancování ani kostel v Siřejovicích a odvezen neznámo kam byl nejen zvon „Hranač“ vážící 1 150 kg, ale i zvon „Poledňák“ vážící 485 kg. V kostele tak zůstal jen malý zvon o váze 95 kg. Mše se v této pro náš národ pohnuté době konaly střídavě německé a české. Průvody a oslavy „Božího Těla“ se nekonaly, poněvadž německá menšina nechtěla připustit oboujazyčnost. Prvý velký průvod o Božím Těle se konal teprve v roce 1919.

Na jihovýchodní straně od Siřejovic leží na mírné vyvýšenině zřícenina větrného mlýna a pozdějšího loveckého zámečku Windsor, který představuje v dnešní době už jen zbytky toho, co zbylo po velmi bohaté a rozmařilé rodině Tschinkel. Již z dálky upoutá pozornost návštěvníků těchto míst pro svůj neobvyklý tvar, který připomíná anglický letohrádek. To byl patrně i důvod k tomu, aby tato podobnost byla vyjádřena i v místním jménu - Windsor, převzatém v 19. století do našich místních jmen. Obyvatelé Siřejovic ale i blízkého okolí tutu zříceninu totiž nazývají Větrákem. Místo, na kterém zřícenina Windsoru stojí, má velmi příznivou větrnou polohu, což byl patrně i jeden z důvodů, proč tu byl vlastně kdysi mlýn (pravděpodobně podle holandského vzoru) vystavěn. První písemné záznamy o větrném mlýnu pocházejí z roku 1833, ale vše nasvědčuje tomu, že byl založen na přelomu 18. a 19. století a měl sloužit potřebám nejbližšího okolí. Tedy Siřejovicím, Vrbičanům a Keblicím. Obilí se zde mlelo až do roku 1870, kdy jej poslední z mlynářů jménem Kunze prodal bratrům Tschinklovým. Noví majitelé větrný mlýn zrušili a nechali je bezprostředně po koupi přestavět podle vzoru anglických letohrádků na lovecký zámeček. Jeho hlavní a přitom typickou součástí byla střední kruhová část, jejíž tvar i bělostná barva upoutávaly pozornost už z dáli. Od tohoto data přestavby se pravděpodobně datuje i nový úřední název - Windsor. Ale už v roce 1886 byl zámeček prodán ve veřejné dražbě. Poté vystřídal několik majitelů a nakonec zůstal zcela opuštěn. Stavba postupně chátrala a během první světové války, ale i po ní se tu ubytovávali různí potulní lidé. Poslední obyvatelem Windsoru je pravděpodobně výrobce hliněných předmětů, který žil v jeho sklepních prostorách od roku 1928 do roku 1930. Zámeček, který byl vyhledáván řadou malířů však v dnešní době velmi rychle chátrá, zarůstá náletovými dřevinami a není nijak zvlášť turisty vyhledáván.

K tomuto zámečku se ještě váže jedna příhoda, které se v dnešní době můžeme jen smát, ale tenkrát myslím si, nikomu do smíchu nebylo. Na úpatí Humberka stávala donedávna Strakova kaplička. Donedávna, vlastně je to jen několik málo roků, co musela ustoupit trase dálnice D-8, ale to je úplně jiná historie. Zpátky ke kapličce, v její blízkosti se totiž v roce 1866, kdy vypukla vojna mezi Rakouskem a Pruskem stala velmi zajímavá příhoda. Tehdy byl na Větráku mlynářem Kunz, který v osudný den seřizoval lopaty svého mlýna proti směru větru. Netušil, že se mu to stane osudným. Někdo na něho učinil hlášení u rakouských úřadů v pevnosti Terezín, že dává pruské jednotce smluvná znamení o pohybu rakouských vojenských jednotek. Rakušané milého Kunze bez milosti zatkli a věznili ho v Terezíně až do doby, než pruská vojenská jednotka odtáhla a kdy se také prokázalo, že udání bylo zcela bezdůvodné.

Vsí Siřejovice vedla také drážďanská a teplická silnice, která byla významnou spojnicí mezi Prahou a blízkým Saskem. Při této silnici stával podle záznamů pozemkové knihy čížkovického panství tzv. panská hospoda s řeznictvím a kupectvím. Tady zastavovaly kočáry a dostavníky cestou do Teplic nebo Drážďan s významnými osobnostmi. V 17..století tu např. zastavil arcivévoda Maxmilián, bratr císaře Rudolfa II., který se tenkrát odebral i s celým svým doprovodem na nedaleký Humenský vrch.

Připomeňme si ale i některá významná data, která se bezprostředně týkají života v naší obci. První škola v naší obci byla založena počátkem 19. století a stávala v bývalé farské zahradě, původně byla jednotřídní, ale už v roce 1877 byla otevřena třída druhá. Se stavbou nynější školní budovy se započalo dne 8. srpna roku 1892 a prvně se v ní vyučovalo 1. března 1893. V roce 1907 byla obec Siřejovice vzata pod ochranu Národní jednoty Severočeské se sídlem na Smíchově. Významným činitelem tohoto spolku byl pan Karel Maličký, český vlastenec, který prosazoval zájmy české menšiny především na severu Čech. Naši obec navštěvoval tento národní lidumil hlavně při různých slavnostech. Díky jeho vlivu mohl spolek v naší obci zakoupit v roce 1910 pozemky podél státní silnice pro stavbu rodinných domků pro české občany a velmi se snažil i o výstavbu nové české školy. Na jeho památku je na budově dnešního obecního úřadu v Siřejovicích umístěna pamětní deska, nesoucí jeho jméno. V době německé okupace však musela být pamětní deska uschována, a svého druhého odhalení se dočkala 8.6.1947. Karel Maličký zemřel v Praze a jeho pohřbu se zúčastnili i zástupci obcí z Lovosicka.

Bohužel ale nastal osudný rok 1914, který byl rokem válečným. Atentát na následníka rakouského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda de Este v Sarajevu byl počátkem vyhlášení všeobecné mobilizace císařem Františkem Josefem I. Ten nejprve svolal první výzvou do zbraně mužstvo aktivní náhradní záloh. Pak se ale stala neočekávaná věc a dle kronikáře se na stranu Srbska přidalo Rusko.

Vyhlášena byla tedy druhá výzva pro muže ve věku do 42 let a následně i ročníky do 50 let věku a Rakousko-Uhersko tak nakonec na straně trojspolku vstoupilo do války. V obci nastal velký hlad a nouze. V této kruté válce položilo život na frontách celkem 20 mužů naší obce. 17.5.1925 byl na jejich počest slavnostně odhalen pomník na památku padlých.

Samostatná Československá republika vznikla 28.10. 1918 a první obecní volby se v naší obci konaly dne 15.6.1919. Starostou obce Siřejovice byl zvolen pan Šafr Josef, náměstkem se stal pan Zich Jan. Dne 9.9.1919 zahájila nový školní rok i česká škola v obci a prvním učitelem, který vedl děti především k vlastenectví byl pan Alois Píša. Zpočátku byla škola pouze jednotřídní, ale již v roce 1929 zde díky velkému zájmu vznikla třída druhá a v roce 1930 dokonce i třída třetí.

S velkým ohlasem místních občanů se setkal pan učitel Alois Píša při návrhu na založení místního hasičského sboru dobrovolných hasičů obce Siřejovice. Byla tedy svolána ustavující valná hromada a od 21.12 1919 se datuje vznik prvního českého hasičského sboru v obci Siřejovice o 11 členech. Během druhé světové války však tento sbor dobrovolných hasičů utrpěl veliké ztráty. Musel být rozpuštěn a jeho majetek byl německými lidmi žijícími během války v Siřejovicích zabrán. Po válce už nebyl majetek Siřejovickým hasičům zcela navrácen. Neznámo kde tak skončily nejen uniformy našich dobrovolných hasičů, ale i tolik potřebná stříkačka.

24.11.1938 se však začaly psát dějiny zcela jiných Siřejovic. Byly to Siřejovice pod německou nadvládou. V 11:00 hod. vtrhli do naší obce německá vojska a Siřejovice tak byly přiděleny k Sudetům. Začaly tak velmi kruté chvíle pro občany, kteří zde trvale žili. Někteří obec ještě ve večerních hodinách opustili, ti ostatní co zůstali se nestačili divit. Všechny české nápisy musely být ihned odstraněny, majetek našich občanů byl německými okupanty zabírán a ve škole se začalo opět vyučovat v němčině. Celých sedm let trvala tato německá okupace. Dne 9.5. 1945 ve 3:45 hod. byla naše obec osvobozena Rudou armádou, která tudy projížděla směrem ku Praze. Občané naší obce si ihned po osvobození zvolili prozatímní Národní výbor, v čele s panem Lukáškem. Život v Siřejovicích se znovu začal vracet do již před válkou zaběhlých kolejí.

Když se v dnešní době podíváte z okresní silnice vedoucí směrem k Želechovicům na Siřejovice, naskytne se Vám stejný pohled, který popisuje v kronice obce kronikář pan Václav Kuntoš. Vlastně skoro stejný pohled, protože obec se od roku 1945, kdy skončila 2. sv. válka poněkud rozrostla. V současné době mají Siřejovice 272 obyvatel.

Za prací dojíždí obyvatelstvo převážně do nedaleko vzdálených Lovosic a Litoměřic. Ale i samotná obec nabízí mnoho pracovních příležitostí. Výrobna bramborových lupínků pana Zábranského a výrobna dámského prádla pana Pražáka jsou toho důkazem. Další možností pracovního uplatnění je pak zemědělská výroba, která je pro zdejší kraj charakteristická. Zemědělství je totiž odvětvím, které zajišťovalo základní obživu od nepaměti. I v kronice obce se uvádí, že místní obyvatelstvo se zabývalo především pěstováním obilí, brambor, řepy a hlavně chmelu. Chmel se později stal plodinou tak žádanou a rozšířenou, že v naší obci dal vznik česačce chmele, která je sice jen v období česání chmelu, stále ještě v provozu. První chmelnice vznikla v blízkosti Siřejovic v roce 1927 a byla majetkem pana Františka Šrámka, úředníka Schwarcenberského panství. Ale nejen chmel je pro zdejší kraj typický. V Polabí se díky velmi mírnému klimatu daří i obilí, bramborům, kukuřici, cukrové i krmné řepě, ale i zelenině a ovocnému stromoví.

Další velkou změnou procházela naše obec v období výstavby dálnice DB, zejména úseku Doksany - Lovosice. Výstavba dálnice D8 sice způsobila a vlastně stále ještě způsobuje velké množství vrásek v obličeji mnoha zapřísáhlých přátel a ochránců přírody, kteří si zarputile stojí za svými názory, ale Siřejovice si mohly díky výstavbě tohoto úseku konečně po mnoha letech oddychnout.

OBEC Siřejovice

Siřejovice č. 37, 41002, Lovosice 2

Osoby

  • p. Krejza Josef, starosta

Kontakty

1 části obce: