Karlovice

Poznatelné dějiny místa jsou však mnohem starší než první zmínky z roku 1514. Na katastru obce stávala v minulosti ves Přáslavice. Ta je v písemných historických pramenech poprvé uvedena v roce 1352 v registrech papežského desátku. Do dnešních časů zachovaným svědkem existence této vsi je kostel sv. Jiří. Původně gotický farní kostel je poprvé zmiňován v roce 1358, kdy byl na místní faru podáván farář dosud sloužící v Přepeři. Zánik vsi v 15. století mohl být způsoben razantním úbytkem obyvatelstva z důvodu válečných operací (husitské války), epidemie (mor), či souběhem podobných událostí. Dohad, že se tak stalo přičiněním vrchnosti je nepravděpodobný, protože zisk půdy, kterou neměl kdo obdělávat je iracionální. Podstatným faktorem finančních příjmů byl právě poddaný a proto existovala řada právních prostředků, jak zamezit jeho svobodný pohyb a jak ho udržet „připoutaného“ k půdě. Je nesmyslem, aby se vrchnost záměrně zbavovala zdroje finančních příjmů – celým středověkem se jako pomyslná červená nit táhne trvalá snaha o zvýšení výnosnosti panství. Likvidace poddaných však k takovým snahám nepatřila. Příčiny zániku obce je nutné hledat jinde.

V publikované historii obce se uvádí, že Palacký předpokládá existenci farní vsi Přáslavice již k roku 1270. Pravděpodobně jde o konstatování nekorektní, pokud je tím míněno Palackého konstatování uvedené při popisu krajů v Království českém, že pro Boleslavsko a jeho arciděkanát není pro starší dobu nic známo o děkanátu Jičínském a Bydžovském až teprve od dob kralování Přemysla Otakara II. Zcela nekorektní je tvrzení, že „Přaslavice vznikly před tisíciletím v době knížecí (Přeslav)“, které vychází pouze z etymologického výkladu významu názvu vsi od osobního jména Přaslav. Existence uvedeného osobního jména je krom jiného dokladována jménem vsi Přáslavice u Olomouce, doložené k roku1131. Nepochybně je skutečná existence vsi Přáslavice starší než první zmínka o ní k roku 1352, ale nelze posouvat dějiny vsi do minulosti způsobem zcela nekritickým.

Osudy hruboskalského panství sdílely vsi Karlovice, Radvánovice, Roudný a Svatoňovice i po té, co byly po bitvě na Bílé Hoře konfiskovány Albrechtovi Janovi Smiřickému ze Smiřic, nejmladšímu synovi výše zmíněného Zikmunda. Albrecht Jan jako významný exponent povstalých stavů sice zemřel v roce 1618, přesto byl konfiskační komisí 26. dubna 1621 zbaven majetku a cti. Ve výčtu konfiskovaného majetku je i panství Skály (Hrubá Skála), u kterého jsou zmíněny vsi Radvanovice, Svatoňovice a Roudné, tak jak je získal v roce 1514 Zikmund ze Smiřic od Zikmunda ze Šebířova. Majetku zbavený Albrecht Jan Smiřický byl nedílným vlastníkem statků se svým starším bratrem Jindřichem Janem. Ten však byl choromyslný. O konfiskovaný majetek usilovala Markéta Salomena Smiřická, vdova po Jindřichovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka, které pečovala o blbého bratra. Spor, který vedla proti nárokům Albrechta z Valdštejna byl ukončen rozhodnutím císaře ze 16. září 1622, který určil Albrechta z Valdštejna poručníkem Jindřicha Jana Smiřického a dědicem statků za vyjmenovaných podmínek. Jako poručník koupil v roce 1623 statky Semily, Návarov, Skály a Trosky, Kumburk, Hořice, Český Dub a Frýdštejn. Albrecht z Valdštejna, vévoda z Frýdlantu byl 25. února 1634 zavražděn v Chebu a jeho majetek konfiskován. Statek Skály (Hrubá Skála) získal v roce 1635 Maxmilián z Valdštejna na Mnichově Hradišti. Jeho potomci drželi statek Hrubá Skála až do roku 1821. Tehdy panství od Františka Adama hraběte z Waldstein-Wartenbergu koupil Jan Antonín Lexa z Aehrenthalu (1733 – 1824). Svobodní páni a nakonec hrabata z Aehrenthalu byly vrchností na Hruboskalsku do konce patrimoniální správy v roce 1850 a pak držiteli velkostatku až do roku 1945.

Nástupcem Jana Antonína Lexy v držení Hrubé Skály byl mladší ze synů Alois. Ten se zasadil o založení a zprovoznění vodoléčebných lázní, které pod názvem Lázně Sedmihorky (něm. Bad Wartenberg) byly otevřeny 15. května 1842. Na vzniku lázní se významně podílel MUDr. Antonín Šlechta (1810 – 1886), až do své smrti ředitel lázní. Za svou činnost byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem ze Sedmihorek. Lázně Sedmihorky se ve své době staly významným kulturním a společenským střediskem, kde se k léčebným a společenským pobytům scházeli významné osobnosti druhé poloviny 19. století. V sedmdesátých letech minulého století okouzlení hosté lázní nazvali půvabný kout země Českým rájem. Pojmenování se rychle vžilo a postupně se rozšířilo na větší oblast.