Rantířov

V poslední čtvrtině 14. století získala celý Rantířov jako alod do svého vlastnictví rodina Pilgramerů, když ho koupili jedni z nejbohatších mužů tehdejší Jihlavy a od roku 1373 její dědiční rychtáři, bratři Jakub a Jan. Po více než stu letech 1488 odkázal Prokop Pilgramer obec své ženě Markétě. Ta už v roce 1495 odkázala výnosy z majetku jihlavským dominikánům, zatímco

vlastnická práva dala jihlavské městské radě.

Do 16. století spadají spory o vodu mezi klášterem, městem Jihlavou a jihlavskými soukeníky na jedné straně a Jaroslavem Trčkou z Lípy jako majitelem pozemků na levém břehu řeky Jihlavy. Spor řešil až samotný císař Maxmilián II. a nakonec byl rozhodnut v roce 1576 až zásahem šlechtické komise. Za svou účast ve stavovském povstání byla Jihlava potrestána v roce 1623 i ztrátou Rantířova, jenž se stal majetkem dominikánského řádu. V rámci josefínských reforem svobodný statek přešel po roce 1783 do správy náboženského fondu. V roce 1798 si jej pronajala a o dva roky později koupila paní Marie Eleonora Goldlinová s manželem Bedřichem. V roce 1807 se stal majitelem obce jihlavský dědičný poštmistr Jiří Prokop z Lilienwaldu. Prokopové pak drželi Rantířov až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Součástí velkostatku o rozloze 311 hektarů byla kromě pozemků také obytná část zámečku, pivovar, lihovar a škrobárna. V jeho držení se pak vystřídali Adolf Prokop, R.Uhlíř a baron Offermann. V roce 1867 však statek vyhořel. Tehdy ho koupil c.k. horní rada František Muler. Dalšími majiteli byli Franz Hejhal 1906, město Jihlava, které ho pronajalo v roce 1910 Ottu Goldmannovi a v roce 1918 Marii Porgesové. V roce 1928 kupuje statek pan František Šašek, v jehož rodu se s výjimkou protektorátu a komunistické éry hospodaří i dnes.

V roce 1991 navrácený majetek, který byl v dezolátním stavu, zrekonstruoval vnuk původního vlastníka Ing. Vladimír Šašek a navrátil tak dominantu obce Rantířov do své původní novorenesanční podoby. Podobný osud, ale také stejně bohatou historii má Pekelský mlýn, ležící v údolí řeky Jihlavy. Mlýn opět vystřídal spoustu majitelů, až jej v roce 1928 koupil v dražbě pan Karel Pekárek. Taktéž rodina Pekárkova v padesátých letech přišla o svůj majetek. V roce 1991 byla vnukovi původního majitele Ing. Jiřímu Pekárkovi navrácena poničená ruina původního majetku. Ten Pekelský mlýn během tří let kompletně zrekonstruoval, osadil novou technologií včetně nové turbiny a od roku 1993 slouží mlýn opět původnímu účelu.

Další zajímavost obce je na místě dnešní hospůdky u Tomáše. Zde stávala dříve rychta, která byla těžce poničena v roce 1646 jihlavskou švédskou posádkou. Jak hlásá letopočet na pamětním kameni, byl grunt opraven v roce 1685. Švédové tehdy zničili i mohutnou sypanou hráz na řece Jihlavě stávající asi 200 m pod Pekelským mlýnem. Hráz zvedala vodu až o 2 metry a vytvářela na řece poměrně velkou vodní nádrž.

Obec Rantířov byla od počátku rozdělena na dvě části - Rantířov a v horní části na Rantířov Damling (Damle nebo hovorově Táml). Obyvatelstvo bylo zaměstnáno především u velkostatku a později od roku 1871 také u dráhy. Nejstarší zápis týkající se počtu obyvatel sahá do roku 1842 a říká, že tehdy měla vesnice 34 domů a 364 obyvatel . Dnes má obec 150 domů a žije zde 460 obyvatel.Za posledních 10 let se obec rozrostla o více než stovku obyvatel.

Co se týče samosprávy obce, Rantířov v minulosti přináležel k politické obci Hosovu a Hornímu Kosovu. Osamostatnění v r. 1957 a 1990.