Podolí

Výzkum prováděný v následujících letech a několika etapách potvrdil svými nálezy osídlení na katastru obce od doby kamenné (tedy před 3 mil. let) přes bronzovou, halštatskou, laténskou, římskou, stěhování národů, slovanské období a období středověku. Archeologický výzkum na katastru obce byl prováděn především v místech nazývaných Čtvrtě, Hrubé Podsedky, Lepiny, Nad Paloukem, Nad Pindulkou, Palouk, Pololány, Šelov, Vážany, a Žuráň.

Vykopávky, z roku 1907, přinesly natolik významné nálezy, že názvem podolská kultura byla označena celá jedna kultura pozdní doby bronzové (asi 800 až 700 let před n. l.). Svou rozlohou zahrnula území nejen jižní Moravy, ale celé střední Podunají včetně Dolního Rakouska, jihozápadní Slovensko a severozápadní Maďarsko.

Odkryté pohřebiště v Podolí se 145 prozkoumanými hroby (asi čtvrtina celého pohřebiště) se řadí k největším na Moravě a je po Brně-Obřanech druhým nejrozsáhlejším pohřebištěm středodunajských popelnicových polí. V srpnu roku 1907 byla z nalezených předmětů uspořádána v bývalém zájezdním hostinci Pindulka první archeologická výstava na Moravě. V následujícím roce byla u příležitosti Jubilejní všeobecné výstavy v Kroměříži věnována nálezům z Podolí část expozice, ve které bylo vystaveno asi 50 nádob, bronzové a železné milodary a panel s fotografiemi pohledů na jednotlivé hroby.

Archeologický výzkum na návrší Žuráň, odkryl v roce 1950 kamennou, asi 14 metrů vysokou mohylu. Podle názoru profesora Poulíka, který archeologický výzkum vedl, je možné usuzovat, že v hrobce pod mohylou byl pohřben langobardský král Wacho, který zemřel kolem roku 539. Jedním z významných předmětů nalezených v tomto hrobu je úlomek pyxidy, válcovité schránky ze slonoviny, v níž byly pravděpodobně uloženy šperky nebo kadidlo.

Dosud nejstarší známou písemnou zmínkou o Podolí je latinsky psaný pergamen uložený v Moravském zemském archivu v Brně. Je to bula papeže Řehoře IX. ze 24. září 1237 adresovaná zábrdovickému klášteru. Papež jí schvaluje a bere na vědomí územní držbu kláštera, který tímto přijímá do majetku a pod ochranu církve.

Jedná se o papežskou bulu psanou latinsky (tzv. gotickou minuskuli) na pergamenu o rozměrech 285x235 mm, opatřenou olověnou pečetí na stužce z červeného a žlutého hedvábí.

Překlad textu buly papeže Řehoře IX: (přeložila PhDr. Helena Krmíčková)

Řehoř biskup, služebník služebníků Božích, milovaným synům… opatovi a kapitule kláštera v Zábrdovicích, řádu premonstrátského, olomoucké diecéze, pozdrav a apoštolské požehnání.

Sluší se, abychom poskytovali ochotný souhlas spravedlivým přáním žádajících, a když následuje prospěch, abychom vyplňovali přání, která se nerozcházejí s cestami rozumu.

Proto, v Pánu milovaní synové, rádi vyhovujíce vašim spravedlivým žádostem přijímáme pod ochranu svatého Petra a naši vaše osoby a klášter, v němž jste byli odevzdáni Boží poslušnosti, se všemi statky, které nyní rozumně drží nebo v budoucnu náležitými způsoby za Božího přispění může dosáhnout. Zejména pak vesnice Klobouky, Diváky, Bohunice, Kohoutovice, Podolí, Zábrdovice, Ochoz, Křtiny, Kohi, Utěšenice, Zbýšov, Šaratice, Mezilesice, Čenkovice, Velké Hostěrádky, Bohumilice, Kamenec, Jezero, Kovalovice, Drahoňovice a Levice, jak je spravedlivě a pokojně vlastníte, vám a skrze vás témuž klášteru papežskou mocí potvrzujeme a záštitou této listiny stvrzujeme. Vůbec žádnému člověku není tudíž dovoleno tuto listinu naší ochrany a našeho potvrzení rušit nebo jí odporovat opovážlivým skutkem. Jestliže by se však někdo odvážil pokusit se o to, ať zví, že upadne ve zlobu všemohoucího Boha a Petra a Pavla, jeho apoštolů.

Dáno ve Viterbu 8. dne před kalendami říjnovými, našeho pontifikátu roku jedenáctého.

Podolí se původně skládalo ze dvou částí. Byla to Kříčeň, která ležela na levém břehu Říčky a Podolí. Obě části vsi vystřídaly během 13. a 14. století několik vlastníků. Nejvýznamnějším z nich byla od r. 1369 kapitula sv. Petra, která obě části spojila do jedné vsi a učinila ji později úředním sídlem svého panství. I když se majetek statku v průběhu času měnil, tvořilo jeho základ vždy více než deset vsí. Byly to Horní Heršpice, Komárov, Přízřenice, Bohunice, Zvonovice, Rousínovec, Dolní Heršpice, Nebovidy, Hartlůvka, Cejl, Prace, Podolí, Bedřichovice, Velešovice, a Ořechov.

V roce 1851 byl změněn název kapitulního velkostatku sv. Petra na Velkostatek Podolí. Historii tohoto velkostatku zpracoval ve svém nejvýznamnějším díle Statek sv. Petra v Brně uznávaný moravský historik Jan Tenora. Jeho zásluhou byly také publikovány výkazy hospodářského úřadu ze 7. března 1795, které uvádí, že Podolí v té době mělo: 447 obyvatel, 74 domů, mlýn na střelný prach, hospodu, pivovar, dvůr, kovárnu, drábův domek, zámek, palírnu, školu, pastoušku, Vaňkův mlýn a kovárnu na Císařské silnici (t.j. na Pindulce).

I přesto, že byla značná část dokumentů velkostatku zničena, je v současné době v Moravském zemském archivu uloženo 568 evidenčních jednotek, z toho 183 knih a 385 kartonů spisů a účtů.

Podolí původně leželo na staré Královské silnici, nazývané také Olomoucká cesta, spojující obě přední moravská města Brno a Olomouc. Po této cestě táhl a 29. srpna 1683 projel obcí se svým vojskem polský král Jan III. Sobieski, který spěchal na pomoc Turky obležené Vídni. Bylo to v době kdy se Podolí vzpamatovávalo z následků třicetileté války a především z obléhání Brna švédským vojskem v letech 1643 a 1645 a tak je velmi pravděpodobné, že ve "spálené a z kořene vyvrácené obci" vítalo polského krále jen několik desítek občanů. V roce 1698, dva roky po smrti krále Jana III., opustila jeho žena Marie Kazimíra Polsko a nastoupila cestu do Říma. Ta ji také vedla po Královské cestě přes Podolí, kterým projela 19. listopadu. Její doprovod tvořilo 305 osob, 400 koní a mnoho vozů.

Prosperitě obce a celého panství pak velmi uškodilo, když ve dvacátých letech osmnáctého století byla nová Císařská silnice vedena jižním směrem mimo obec.

V letech 1792 - 1795 postavila kapitula sv. Petra (snad na místě bývalé tvrze) v obci zámek. Stavba v půdorysu obráceného písmene L byla situována do vrcholu svahu s průčelím obráceným k obci. Pravý roh budovy byl vyztužen pilíři, které zajišťovaly statiku věže zakončené střechou cibulovitého tvaru. V přízemí a prvním patře bylo celkem 12 pokojů. Před průčelní zdí zámku byl v zemi kruhový klenutý sklep přístupný po bočních schodech u kterých byly dvě prázdné studny - hladomorny. Naproti schodům byla rovná zadní zeď s kobkami pro vězně. Souzeni byli v místnosti před průčelím sklepa, která byla v přízemí.

Již deset let po dokončení této stavby se přehnala okolím obce vojska armád, které se utkaly v bitvě u Slavkova. Tato doba přinesla celému kraji velké škody. Největší zkázu přinesl Podolí 20. listopad 1805. Osud obce i jejich obyvatel popsal Jan Tenora v publikaci Statek sv. Petra: "…francouzi vylomili sýpku, na níž ležely značné zásoby obilí a pobrali všecek oves a trochu hrachu a prosa. Řádění nepřítelovo zle odnesl podolský zámek; jeho nábytek byl úplně zničen, zařízení až na několik stolečků a trochu nádobí roztřískáno, tři křídla dveří vytržena a spálena, okna a žaluzie zčásti rozbity; dřevěná podlaha ze všech světnic byla vytrhána a spálena a do kanceláře postavili koně; tam četné úřední knihy, spisy a listiny byly roztrhány a zničeny". Po slavkovské bitvě byl počátkem roku 1806 proveden soupis škod, které jen na majetku vrchnosti dosáhly částky 32 071 zlatých. Tyto ztráty způsobily, že na mnoho dalších let byla omezena většina připravovaných investičních akcí.

Vlivem nestabilního podloží na kterém byl zámek postaven, začalo docházet k tvoření trhlin ve zdivu a statika stavby byla ohrožena. Proto bylo v roce 1869 přistoupeno ke stavebním úpravám. Při této rekonstrukci byla odstraněna věž i se zvony a hodinami. Dnes je v budově zámku sídlo Obecního úřadu.

Na památku bitvy u Slavkova (2. prosince 1805) byl na vrcholu kopce Žuráň, tedy v místě ze kterého císař Napoleon velel svému vojsku, postaven v roce 1930 památník. Ten tvoří kvádr z leštěné žuly, na kterém je umístěna bronzová deska jejíž reliéf zobrazuje mapu bojiště s rozmístěním armád a císařovo provolání: "Vojáci! Můj národ přivítá vás s radostí a stačí, řeknete-li: Byl jsem v bitvě u Slavkova, aby se odpovědělo: Hle hrdina."

Ve vesnicích, které byly majetkem statku sv. Petra byl zprostředkujícím orgánem vrchnosti s poddanými obecní úřad.V čele stál vždy rychtář, pod ním purkmistr a ostatní členové úřadu, kteří byli v Podolí tři a nazývali se konšelé. Obecní úřad měl poměrně rozsáhlou policejní a soudní kompetenci. Vážnost důležitým listinám vystavených obecním úřadem dávala pečeť. Podolská, s vyobrazením ptáka na větvi a letopočtem 1644, patří k nejstarším obecním pečetím z okolí Brna.

Budova základní školy pochází z roku 1877. Po několika rekonstrukcích a rozšíření slouží svému účelu dodnes. Poslední a velmi rozsáhlá rekonstrukce budovy byla provedena v letech 1991 - 1992 a umožnila, aby do tohoto objektu mohlo být umístěno také oddělení mateřské školky.

V roce 1910, spolu se zájezdním hostincem Pindulkou, poskytla budova školy svoje prostory k uspořádání Hospodářsko-živnostensko-průmyslové výstavy, která svým významem daleko překročila hranice regionu. Celkem 188 vystavovatelů zaslalo své exponáty z 35 míst Moravy, Čech a také Vídně.

Nepřehlédnutelnou dominantou obce se stal kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl vysvěcen 7. května 1899. Jeho stavba se stala symbolem, který korunoval společné úsilí většiny obyvatel obce. Ti svým přístupem nepotvrdili předpoklad správce velkostatku Podolí Karla Štěpánka, který ve svém dopisu kapitule z listopadu 1895 tvrdil, že "…všechno dohromady však zdaleka nestačí, aby se pomýšlelo na brzké zahájení stavby kostela, ač nikoliv nepodstatná část obyvatelů obce není ochotná a při panujících možných poměrech ani schopná přinést tomuto chvályhodnému podniku větší oběť". Skutečnost však byla jiná a občané touto stavbou, prováděnou za velmi těžkých podmínek, dokázali uskutečnit sen několika předchozích generací.

Velká rekonstrukce interiéru proběhla v r. 1996 a nová střecha na věži byla instalována v r. 2000. Kostel se může pochlubit výbornou akustikou, která umožňuje nádherný zážitek i při pořádání koncertů.

Na katastru obce se nachází dva smírčí kameny, jejichž původ nebyl dodnes objasněn. Jen pro zajímavost je možné citovat z publikace Františka Přikryla: Cyril a Metod v památkách starožitných na Moravě a ve Slezku, vydané v roce 1905, ve které se píše: "…jiné dva kameny stojí v Podolí, jeden u zámecké zahrady s vykřesaným křížem, druhý v poli, taktéž křížem zdobený. O těchto se dle sdělení nadučitele Fr. Charváta vypravuje, že stojí u hromadných hrobů vojínů z války napoleonské.

V blízkosti Podolí u zámecké zahrady stojí v rohu křížový kámen 1,11 m vysoký, 93 cm široký a 19 cm tlustý, o němž pan nadučitel Charvát sdělil, že před časy stával několik metrů dále v poli u hrobů vojínů z roku 1805. Jednou odvezli jej do dědiny k obecní studni. Tu prý bylo každé noci slyšet kvílení a pláč. Hlásný žádal, aby sousedé odvezli kámen na původní místo, jinak se služby vzdá. Bylo mu vyhověno a postaven 4 m od místa, aby nezavazel.

Druhý stojí při Horákovské cestě asi uprostřed, je 1,5 m vysoký, 95 cm široký a 22 cm tlustý. Je při něm vykopán společný hrob vojínům z roku 1805 a nalézají se tu kosti lidské. Jednou v den sv. Háty, která se v Podolí světí, oral na tomto místě hospodář. Neznámý muž jej zastavil řka: "Nevíte, že je den sv. Háty?". On na to: "Háta sem, Háta tam!". V tom se na tomto místě i s koňma propadl".

Obětem první a druhé světové války byly v obci postaveny dva pomníky. Pomník, postavený v roce 1921, na památku spoluobčanům, kteří padli na bojištích první světové války navrhl podolský rodák, akademický sochař Rudolf Březa. Pomník stojí před apsidou kostela sv. Jana Nepomuského a tvoří s podélnou osou kostela kompoziční celek. Rudolf Březa, sám účastník bojů na italské frontě, poznal utrpení vojáků i prostých obyvatel vtažených do válečného konfliktu. V tomto duchu pojal ideově i výtvarně myšlenku díla. Postava ženy s pokrytou hlavou, personifikující ženu-matku, ale přeneseně i "vlast" se sklání nad hroby padlých na bojištích Evropy. Symbolika skupiny křížů u nohou postavy, zejména pak zobrazení pravoslavných křížů a nápisy Rusko, Srbsko, Francie, Itálie demonstrují vedle základního významu lidské oběti i myšlenku národní a slovanskou. Jména 43 padlých a nezvěstných vojáků jsou vytesána na celé zadní ploše pomníku.

Obětem druhé světové války postavila obec v roce 1965 pomník na místě bývalé hasičské zbrojnice. Stojí na náměstí uprostřed obce a tvoří ho betonový obelisk tyčící se z trávníku, který je po stranách ohraničen kamennou zdí, v zadní části vyvýšenou. Čelo tohoto prostoru je otevřené do náměstí. Na vyvýšeném kamenném soklu v zadní části jsou umístěny dvě desky z černé žuly na kterých jsou vytesána jména 23 sovětských vojáků, kteří padli při osvobozování obce a jména 9 podolských občanů, kteří byli popraveni, nebo v důsledku válečných událostí ztratili život.