Pěnčín

Předlohou k tomuto nechť je nám nejstarší díl obecní kroniky,jež začal psát tehdejší starosta obce pan Josef Mlčoch a její vznik je datován rokem 1891. Dle tohoto dokumentu se dovídáme, že koncem 15. a začátkem 16. století patřil Pěnčín klášteru řeholních kanovníků olomouckých , později k velkostatku laškovskému. Dle cirkevního rozřídění náležel Pěnčín až do roku 1784 do farnosti české. V roce 1784 byla v Laškově zřízena zvláštní duchovní správa a k této byl Pěnčín přifarněn a tak je tomu doposud. K obci patřila osada Zastávka, založena od velkostatkáře laškovského pana Koláře roku 1826. ( Dnes již toto rozdělení neplatí a obec je již jako celek pod jedním názvem Pěnčín). Půdorys vesnice má podobu obdélníka. Tvoří jednu hlavní ulici a nékolik vedlejších, z nichž Fortna pozůstává již od nepamětných dob. Ostatní vznikaly postupem času. Grunty i chalupy byly v hlavní ulici. Domy stály těsně vedle sebe , většinou průčelím do ulice.

Před rokem 1863 se stavěly z kamení a nepálených cihel, kryty dochem. Vzhledem k častým požárům se po tomto roce začaly pokrývat kamením (šifrem). Hospodářské budovy stály ve dvorech a stodoly v zahradách nebo najejíčh koncích. Obyvatelé se většinou živili zemědělstvím. V dolní části obce se dodnes nachází kaple zasvěcená " Navštívení Panny Marie ". O škole je zmínka již v roce 1804, avšak tato neměla v té době úřední potvrzení. Tato škola zde měla trvání až do roku 1856. V témže roce dostavěna škola v Laškově, takže děti jak z Pěnčína , tak i ze Zastávky musely opět chodit do Laškova, jak tomu bylo před rokem 1804. V roce 1862 byla školní budova v Pěnčíně opravena a obec dostala úřední povolení na jednotřídní školu s jednim učitelským místem. Leč po dvaceti letech existence dne 1.5.1882 tato škola vyhořela. Dne l0.srpna toho roku započato se stavbou nové budovy na témže místě. Veškeré práce ukončeny 22. září 1883.

Hrůzný pro naše předky byl rok 1866, kdy přitáhlo pruské vojsko a obsadilo okolí dědiny. Občané jim museli poskytnout obživu a to jak pro samé vojáky, tak i pro koně. Mnohdy vojáci vtrhli do vesnice a lidem pobrali na. co přišli. Kromě drancování a válečné hrůzy sebou přinesli choleru na kterou zemřelo 73 osob z Pěnčína a 29 osob ze Zastávky.

V roce 1869 bylo započato s rozebíráním vrchu Hrachůvky v horním konci, za účelem stavbycesty přes vesnici.

Důležitým bodem v dějinách obce jsou léta 1888 a 1889, kdy po usilovném vyjednávání povolil silniční výbor okresu konického stavbu nové okresní silnice druhé třídy od kapličky sv. Jana přes Pěnčín k Čechám a to pod následujícími podmínkami:

obec musela pro tuto silnici poskytnout zdarma veškerou půdu

obec musela veškeré zemní práce na této silnici vykonat zdarma

obec musela dva díly kamení, jakož i štěrk na tuto silnici dáti

zdarma a zdarma i zajistit dovoz

obec musela nechat postavit veškeré mostky na pole

i k polnim cestám.

Tyto podminky byly přijaty a počátkem roku se započalo se stavbou. Kolaudace nové silnice byla 15. prosince 1889. Oproti původnímu rozpočtu 7 603 zl., 2kr. činily náklady 6 990 zl., takže ještě bylo ušetřeno 613 zl., 2 kr.

Podle sčítání lidu, uskutečněném v roce 1890, napočítáno v Pěnčíně 648 a na Zastávce 319 obyvatel. V témže roce byl také založen dobrovolný hasičský sbor, který tehdy mél 30 členů.

Cesta přes obec kopcem Hrachůvkou byla dokončena v roce 1891. Veškeré náklady dosáhly výše 354 zl. , 90 kr. a byly vlastně uhrazeny prací občanů, provedenou na stavbě v rámci ustanovených přímých daní.

V roce 1900 se pokusili občané v Pěnčíně založit společenskou mlékárnu pro sebe a okoli. Celá akce však vzala za své a to z důvodu pomluv, jejichž následkem byla nedůvěra v tento podnik; jenž mohl sloužiti obci pro blaho. V tomto roce proběhlo další sčítání lidu: Pěnčín 643 a Zastávka 363 obyvatel.

Nelze také opomenout poukázat na některé rozmary počasí. Příkladem nám může posloužit začátek roku 1902. kdy celý leden byl teplý, za to však neustále mlhavý a deštivý. Doslovné znění zápisu kronikáře: " Podobné zimy dle výroku starých lidí se nepamatuje. Asi v púl měsíce ledna objevili se dle zpráv v časopisu u Přerova špačci a skřivánci. Pisatel těchto záznamů Josef Mlčoch viděl po cestách plaziti se plže(chlísty) jako v létě viděti bývá po bouřce. V zahradě jmenovaného viděti bylo kvésti kvítka macošky a sedmikrásky. Viděno také ten čas jahody kvésti, ba i jejich plody , ovšemže nezralé sem tam se vyskytly. Byla to zajímavá zvláštnost přírody v naší krajině v měsíci lednu před tím nevídané. " I následující rok 1903 si počasí nevybíralo. Zase citát kronikáře: "V létě, tohoto roku řádily velké lijáky a přívaly, které nadělaly mnoho škod zaplavením a sebráním ornice. Zvláště dne 4. července kdy se slavila u nás obvyklá výroční slavnost čili pouť, přihnala se po třetí hodině odpolední, právě ve svatém požehnání veliká bouře s lijákem, jakého od dávna se nepamatuje. Vody bylo tolik, že silniční most u kaple nestačil. Na "Flíčkách" strhla voda hráz, zaplavíla a zníčíla úrodu celé nížiny pole Flíčků a Podevsí. Celá luka byly pod vodou a jeden rybník. Než v sousední obci v Čechách bylo ještě hůř, takže hrozilo některým domků zátopou. Voda vnikla do některých stavení až do světnic, do chlévů, sklepů atd. Voda nemohouc odpadati dostatečně do panské zahrady , tlačíla se na vrch na návsi až po sochu sv. Jana. U rožního domu u silničního mostu bylo vody ve zdvíši jednoho metru , kněz zámecký jezdil člunem po vodě jako po jezeře.“ Dalším takovým pozoruhodným momentem byla stavba nového hřbitova, započata v květnu 1909 na poli „Šafranice“. Stavba dokončena. začátkem října. a 14. října komisionálně od c.k. hejtmanství v Litovli kolaudována.

Památným potom zůstane 16. leden 1910. S velkou a nevídanou slavností byl hřbitov vysvěcen a to i navzdor špatnému počasí za velké účasti veřejnosti i z okolních vesnic. Nový hřbitov stál 3 883 K ,68 h. Tohoto roku v květnu postaven nový most přes potok Přemyslovku pod Zastávkou. Ke cti občanů ze Zastávky bylo , že veškeré ruční nádenícké práce provedli sami. V tomto roce se ještě stavěl nový betonový most přes potok pod Laškovem na silnici Konice - Olomouc.

Roku I911 řádila celý podzim na Moravě slintavka a kulhavka, která napáchala mnoho škod na dobytku, ba i lidé byli touto nemocí nakaženi. Bohudíky , že Pěnčínu se tato nákaza vyhla. Ve stejném roce , vzhledem teplému podzimu , se mohlo započít se stavbou nové silnice přes Pěnčín k Přemyslovicím.

Další část kroniky popisuje útrapy I. světové války a její dopad na naši dědinu. Bída, drahota, hlad a stálá vzpomínka na své blízké na frontě byly nejtěžší prožitky rodin, které zůstaly doma bez svých hospodářů. Od nás bylo odvedeno celkem 124 mužů . Z toho počtu v boji padlo nebo v nemocnicích zemřelo 16 , těžce zraněných invalidů zůstalo 8 a do zajetí přišlo 27 můžů, včetně 8 legionářů v Rusku. Ze Zastávky padlo 10 mužů.

Počátkem 20. let se poválečné poměry začaly alespoň náznakově konzolidovat, čehož výsledkem byl určitý vzestup poměrú jak po stránce osvětové tak hospodářské, ba i technické. Takovým význačným obdobím byl rok I926 , kdy je učiněn první krok k elektrifikaci obce a to usnesením připojit se na sít' Středomoravských elektráren v Přerově. I nová vymoženost té doby " RADIO " si proklestila cestu do Pěnčína a koncem roku jsou zde čtyři přijímací stanice. V témže roceje také položena část kanalizace na dolním konci až ven ze vsi a dokončena nová silnice Pěnčín - Zastávka - Kandie. Vybudováním silnice nejvíce vyzískala Zastávka. V popisované době na Zastávce již vzkvétá domácí výroba slaměných ošatek (slaměnek), která se postupem času stává tradicí pro zástavecké občany. Současně s výrobou slaměnek se zde pletou i proutěné koše.

Skutečná elektrifikace obce započala instalačními pracemi 15. září 1927 a 15. prosince se již svítilo. Po vsi bylo zřízeno veřejné osvětlení a to v Pěnčíně 11 pouličních lamp a na Zastávce 3. Ve stejném roce provedena ještě oprava hřbitova zpevněním zídky a natřením drátěnéhó plotu. V říjnu zbudováno železné oplocení pomníku padlých a sám pomník natřen olejovou barvou, aby byl skutečnou okrasou obce.

Pověstná tuhá zima v roce 1929 postihla i naši ves a podle záznamů nejvíce mrzlo 11.února, kdy byl naměřen mráz - 36 st. C.

Při sčítání obyvatel v roce 1930 trvale v obci přebývalo 942 osob, z toho 623 v Pěnčíně a 319 v Zastávce. Celkový počet domů 210 ( z toho 7 neobydlených ) a to 139 v Pěnčíně, 64 v Zastávce.

Hospodářská krize 30. let poznamenává i naši obec. Práce je stále méně, protože mnoho firem z nedostatku finančních prostředků krachuje a každé nové podnikání končí vlastně neúspěchem a ztrátami. Podpory v nezaměstnanosti pomáhají velmi málo. Činnost po hospodářské stránce stagnuje a dluhy rostou. Neúroda v důsledku častého sucha, klesající ceny obilí a masa velmi negativně zasahují zemědělce a hospodaření se stává ztrátovým.

Dluhy obce záložnám v Pěnčíně, Laškově a v Konici činí koncem roku 1935 Kč 217.984,-. V druhé polovině 30. let se již poměry začínají i když velmi pomalu ale přesto zlepšovat. Začíná však narůstat další obava a to z válečného zbrojení v Německu. Jako v jiných obcích, tak i u násje ustaven výbor CPO (civilní protiletecká obrana). Zvyšuje se brannost občanstva a přípravy na případnou válku. Dne 13. června 1937 končí v obci v rámci předvojenské výchovy 18-sti až 21-tiletí mladíci svůj výcvik.

Zápis roku 1938 je již z polovice. Kronika totiž byla úředně zabavena, odvezena a teprve po druhé světové válce vrácena.

Na úvod jsme předeslali, že se zmíníme jen o těch nejstarších zaznamenaných dějinách. Proto zjejich rekapitulací v tomto místě končíme a nyní se přenesme do dnešní doby.