Pašovice

Písemných dokladů o těchto obyvatelích není a názory kdo byli Kvádové, kdo Keltové, Markomani či Germáni se různí. Slované však přicházeli jako celé rody a tak názvy jejich sídlišť mají rodovou koncovku -ici. Proto mluvit o výročí založení nějaké vesnice je nesprávné, to lze jen u osad vzniklých v době pozdější, kdy je již známo jméno zakladatele a toto jméno je zapsáno v tzv. “zemských deskách”. Zemští písaři zapisovali do těchto “zemských desek” jak soudní řízení, tak i převody držitelů celých vesnic a majetek - půdu (tzv. “feudum”) jednotlivých feudálů, kteří se vyvíjeli z jednotlivých příbuzných rodin a které pak jako “plemena” se sdružovali v kmeny v čele s těmi, kdo vynikali v bojích či v lovu a podobně jako “vévodové” či jako “knížata” často mezi sebou i bojovali nebo se dále sdružovali v boji proti neslovanským kmenům, např. Avarům, Hunům, Germánům. Tak se změnila prvobytně pospolná společnost ve společnost feudální se šlechtou, která půdu se vším co se na ní nacházelo vlastnila a poddanými, kteří tuto půdu obdělávali. Jména zakladatelů zůstala v názvu obce a tyto majetky se mohly dědit i prodávat, proto se tyto údaje zapisovaly do “zemských desek”. Jelikož “zemské desky” údajně shořely, je první zápis o Pašovicích až z roku 1365 a od tohoto roku můžeme postupně sledovat kdo (který rod) byl postupně majitelem. Podobně shořela tzv. kniha “půhonů”, ve které se zapisovaly spory mezi jednotlivými feudály, tak tomu je u většiny obcí našeho kraje. Výjimky tvoří některé obce, které patřily církvi, tj. Olomoucké biskupské kapitule, která obec udělovala některému šlechtici jako léno. Tak je tomu např. u Prakšic, které jsou uvedeny v seznamu několika dalších kostelů již v roce 1141.