Panenský Týnec

Jméno Týnec je odvozeno od slova Týn či starokeltského Taun, což znamená místo hrazené, otýněné, opevněné kůly. Panenský - odvozeno od panen klarisek františkánského řádu.

První písemná dochovaná zmínka o Týnci je z roku 1115 ve spojitosti s klášterem v Kladrubech a podruhé ve stejné souvislosti roku 1186 se uvádí jako ves. Již v prvních historických dobách měl Týnec v našem širokém okolí zvláštní důležitost, protože již v listině z roku 1321 je připomínán jako městečko. V té době dcera českého krále Přemysla Otakara I., blahoslavená Anežka Přemyslovna založila v Praze první panenský klášter, do něhož sama vstoupila. Druhý klášter klarisek byl založen v Chebu, třetí v Panenském Týnci. O založení kláštera přímo v Panenském Týnci má zásluhu mocný rod Žirotínů.

První z rodu Žirotínů je znám Jan z Žirotína, který byl zřejmě zakladatel a stavitel Žirotínského hradu v letech mezi 1230 – 1253. Syn či vnuk Jana z Žirotína se jmenuje Habart. Tento Habart pojal za manželku Škonku (také Scholastika), dceru Zdeslava za Šternberka. Protože Škonka nemohla mít děti a Anežka Česká ji uzdravila (viz Sv.Anežka Česká), jako poděkování Habart založil, stavěl a bohatstvím obdaroval klášter klarisek v Panenském Týnci. Škonka a Habart však byli příbuzní ve čtvrtém stupni. Čtvrtý stupeň pokrevenstva znamená, že oba pocházejí od prapradědova otce Habartova a praprabáby Škonky. Dne 21. srpna 1290 promíjí římský papež Mikuláš IV. tuto překážku pokrevenství čtvrtého stupně. Tento prohřešek by znamenal neuznání tohoto panského rodu.

Dalším, třetím stavebním dílem rodu Žirotínů po stavbě svého hradu a klášteře klarisek měla být výstavba trojlodního vrcholně gotického kostela, který se jim však nepodařilo dostavět.(viz zmínka stavby). Týnecký klášter díky nadacím Žirotínů vzkvétal, jindy uvadal, podle situace v zemi, požárů, nemocí a jiných útrap. V roce 1420 se jeptišky přistěhovaly z Prahy, ukrýt se před husity, a do Prahy se vrátily v roce 1640 do Anežského kláštera. V týneckém klášteře žily 220 let. Rokem 1467 úmrtím Jaroslava ze Žirotína vymřel slavný rod – majetek dědí Lobkovicové.

Během 30-leté války (1618 – 1648) bylo městečko zpustošeno, klášter se ocitl v rozvalinách. Vrchnost přesídlila do Prahy. 30. 7. 1722 zasáhl obec velký požár, kdy vyhořelo 28 stavení včetně kostela sv. Jiří.(viz. stavby)

Jedním zvláštním pramenem příjmů kláštera byla asi roku 1730 výroba a prodej oblíbeného léku „kapek Sv. Anežky“. Klarisky zamýšlely v klášteře zřídit školu pro chudé dívky. To se jim však již nepodařilo, protože rozkazem císaře Josefa II. ze dne 26. června 1782 byl tento ryze český klášter zrušen. Jak v Praze, tak v Týnci byly důkladné archivy a na obou místech knihovny se skvosty staročeského písemnictví a obrazy. Ty však byly dražbou rozprodány.

Týnecké panství bylo zabaveno a 14. října 1797 bylo za devadesát tisíc zlatých prodáno pražskému měšťanu a kupci Janu Tuscanymu. Tito noví majitelé se přestěhovali do výstavnější části kláštera, a když si v roce 1842 vystavěli v bývalé klášterní zahradě nový zámeček, přestěhovali se do něho. Na nově zřízeném hřbitově za obcí si páni postavili rodinnou empírovou hrobku.

Půdorys obce představuje ulici přes 1100 metrů dlouhou, uprostřed rozšířenou na náves pro kostel a hřbitov. Tento základní rys výstavby je patrný dodnes. Utváření půdorysu ukazuje pravděpodobnost, že Týnec byl obehnán valem a hradbami, jejichž brány se dochovaly do roku 1797, kdy byly odstraněny při stavbě nové státní silnice. Obě brány jsou zachovány v obraze z roku 1727, ale val ani hradby tu již nejsou zakresleny. Západní brána – Lounská – podle Královského města Louny, které bylo založeno do roku 1253, byla vedena pod číslem popisným 7. Východní brána – Pražská – podle Královského města Prahy, které obdrželo městská práva z roku 1234, číslo neměla. Bližším městem je Královské město Slaný, založené až kolem roku 1300. Je tedy jasné, že trhové městečko Panenský Týnec bylo opatřeno zdmi a branami již před založením Královského města Slaný.

Po této nové státní silnici, zvané též „Lipská cesta“ ,se přiváželo zboží, suroviny a různé výrobky do země, hlavně do Prahy a vyváželo ze země. To mělo svůj význam pro pocestné, pomocníky i jiné živnosti. Právě za Tuscanyho se začal na této silnici vybírat celní poplatek za průjezd, který činil 4 krejcary. Po této silnici se do Panenského Týnce sjeli 19. srpna 1813 tři tehdejší „zeměpáni“ : císař František I., pruský král Bedřich Vilém III., a ruský car Alexandr I., který zde i přespal.

Prosperita městyse byla v té době na vrcholu. Rozvíjí se i formanská doprava, místní obchodníci a řemeslníci. Je založena pošta. V roce 1826 je uváděno v Panenském Týnci 733 obyvatel. V roce 1846 bylo provedeno první sčítání obyvatel. Bylo napočítáno 861 lidí.

V roce 1856 koupil statek Vojtěch Renner z Prahy. Byl to obchodník s plaveným dřevem z pražského Podolí. Za jeho spravování panství postavila paní Pavlína Kašparová pivovar, ve kterém se vařilo pivo bezmála padesát let. V tomto období byla zrušena robota.

Po smrti Vojtěcha Rennera prodali v roce 1871 jeho synové celý majetek hraběnce Terezii z Herbersteina za 320 tisíc zlatých. Tímto krokem spojila týnecké panství po 512 letech k původnímu žerotínskému panství. Po její smrti v roce 1895 zdědil majetek syn Josef. V roce 1920 – 1921 tento majetek propadl parcelaci.

Při sčítání obyvatel v roce 1910 bylo napočítáno 752 obyvatel. V roce 1921 již jen 683 obyvatel. A v roce 1930 to bylo 659 osob. V letošním roce je v obci hlášeno 364 obyvatel.

V roce 1923 byla provedena elektrifikace obce.