Písty

Války husitské

V době husitských válek patřily Písty k zázemí vojsk Žižkových a Prokopových a podle pátera Vojtěcha Jelínka, autora spisu „Sadská“ „jsouce na přechodu Labe mnoho od žoldnéřů zakusily“. To, zda Písty přešly z panství poděbradského k Nymburku koupí, nebo následkem husitských válek, není známo.

V roce 1547 se město Nymburk zúčastnilo stavovského a měšťanského odboje proti Ferdinandu I. Odboj byl potlačen a řada měst, mezi nimi i Nymburk, byla potrestána také ztrátou podřízených obcí. Písty tak přešly znovu k panství poděbradskému. Město Nymburk, jakmile se z řady konfiskací vzpamatovalo, snažilo se některé majetky získat zpět.

Spor o Písty

Písemný doklad o tom je z roku 1578, kdy město Nymburk mělo spor s panstvím poděbradským o obce Písty, Hořátev a Zvěřínek a o les Komárno. Protože šlo o spor dlouhý a tuhý, jak kronikář uvádí, je zřejmé, že šlo o obce na tehdejší poměry bohaté.

Válka třicetiletá

Obec jistě velmi trpěla za války třicetileté. Krajem prošly několikrát velké armády, zejména Sasové (roky 1631 a 1634) a Švédové, naposledy v roce 1643. O nic lépe se k obyvatelstvu nechovali ani císařští. Ve starých pramenech se uvádí, že obyvatelé obcí u velkých lesů měli výhodu v lepším úkrytu a že tedy lépe přežili. Zdá se, že toto štěstí měli i Pístečtí. Podle úředního soupisu žila v Pístech v roce 1653 jedna selská rodina a osm chalupnických a co je podstatné, není uváděna krátce po dlouhých válkách ani jedna vypálená nebo zbořená usedlost. V Nymburce tehdy zůstalo jen 22 „sousedů“ a město bylo téměř zničeno.

Válka sedmiletá

Nejsou doklady o tom, jak Písty přežily sedmiletou válku, kdy v roce 1757 za vlády Marie Terezie táhla krajinou ke Kolínu pruská vojska a po porážce se stahovala zpět přes Sadskou k Nymburku. V tu dobu byla spálena Hořátev a vypleněny Kovanice.

Selské bouře

Za selských bouří v roce 1775 zřejmě Pístečtí zachovali klid. Sedláci z jedné strany přitáhli do Kostomlat, kde je rozehnalo vojsko, z druhé se dostali z Poděbradska do Sadské, ale vrátili se, když se k nim obyvatelstvo nepřidalo.

Podle úředního sčítání měla obec v roce 1790 celkem 46 domů a v roce 1834 jen 25. Tento úbytek není nikde vysvětlen.

Válka roku 1866

Ve válce Pruska s Rakouskem v roce 1866 byly Písty Prusy obsazeny a byly nuceny ubytovat pruské vojáky a to 27 důstojníků, 597 mužů a 175 koní. Za stravování vojska bylo obci vyplaceno 293 zlatých a 10 krejcarů.

Kronika neříká, kdo tuto vysokou částku obci vyplatil, zda rakouské úřady jako náhradu, nebo dokonce pruští vojáci. Pokud to byli Prusové, pak šlo o mimořádně slušné okupanty.

Obec ve 20. století

1. světová válka

Klidný tok života c. a k. mocnářství přerušil začátek 1. světové války. „Tak nám zabili Ferdinanda“, komentoval dobrý voják Švejk s černým humorem, spisovateli Haškovi vlastním, bezprostřední příčinu masového zabíjení.26. července 1914 přivezl na kole poštovní posel ze Sadské starostovi obce Matěji Jeníkovi úřední telegram, oznamující mobilizaci rakousko-uherské armády. Ohromující zprávu nechal starosta vybubnovat obecním strážníkem a vyvěsit na úřední tabuli. Druhého dne v 5 hodin ráno Jaroslav Šulc, který na vojně sloužil jako desátník a plukovní trubač, zatroubil vojenský signál ke vstávání a k modlitbě. A potom již odjížděli muži ke svým jednotkám, když zanechali doma rodiny, vesměs s nedospělými dětmi i dosud nesklizenou úrodu.Válka skončila v roce 1918 rozpadem Rakouska-Uherska a založením Československé republiky. Padlo v ní 9 občanů obce a na jejich paměť obec postavila v roce 1920 památník.Za založení republiky v legiích bojovali: Petr Krčil, Josef Valenta a Václav Brynych ve Francii, Jaroslav Horák a František Klicpera v Rusku, Alois Skořepa a Ladislav Záhora v Itálii. Mimo jmenovaných se do obce přistěhovali a až do konce svého života v ní žili ruští legionáři Václav Čemus a Vojtěch Lonský a italský legionář Josef Kopejtko.

Prvé volby v nové republice

Do obce se volilo poprvé 15. 6. 1919, do Národního shromáždění 18. 4. 1920. Další obecní volby následovaly 16. 9. 1923 a potom v pravidelných intervalech až do roku 1936, kdy byl tento demokratický cyklus v roce 1939 přerušen zánikem státu.

Obec mezi válkami

Po prvé světové válce se situace rychle stabilizovala a koncem roku 1925 je v Pístech 81 domů, 316 obyvatelů, z nichž je 150 pohlaví mužského a 166 ženského.

Politická správa

Písty patřily k politické správě v Poděbradech, kde byl i okresní soud a berní úřad.

Řemesla, obchod

Původně byli v obci jen dva samostatní řemeslníci: truhlář Antonín Pacovský a pumpař Jaroslav Šulc. Později přibyli další: kovář František Kříž a obuvník Josef Klicpera. V obci byly dva obchody se smíšeným zbožím a to Václava Krejčíka a druhý s měnícími se majiteli Fejfarem, Vágnerem a Josefem Ševcem, který mimo obchod provozoval i pekařství. Slušně prosperující hostince byly dva - tradiční „U Kyselů“, spojený s řeznictvím a druhý Kheitů, později Kopejtků.

Letní hosté

Významnou finanční pomocí pro většinu rodin byl příjem od letních hostů. Na příklad v roce 1927 bylo v naší obci na letním bytě, jak se tomu říkalo, 80 rodin „Pražáků“, prakticky tedy ve všech domcích. Obec byla označována jako letovisko.

Hospodářská krize

Celosvětová hospodářská krize a následná nezaměstnanost byla v obci zmírněna možností práce na stavbě zdymadla. Dělníci se sem sjížděli i z dalekého okolí. V polovině třicátých let se hospodářská situace zlepšila, ovšem nástup fašistického Německa hrozil novou katastrofou.

Následky regulace Labe

V roce 1936 přijelo do Píst, stále ještě označovaných jako letovisko, již jen 9 rodin letních hostů a to proto, že regulací Labe bylo znehodnoceno dřívější krásné koupání i vyhledávaná přírodní scenérie.

Uprchlíci ze Sudet

Rok 1938 poznamenal Písty nedobrovolným přistěhováním rodin ze Sudet, kdy v důsledku mnichovského diktátu odstoupila naše republika toto území Německu. Šlo o třináct rodin, které se ubytova-ly mnohdy v místnostech, nesplňujících ani základní požadavky na bydlení.

Okupace a druhá světová válka

Katastrofa Československé republiky vyvrcholila 15. března 1939 obsazením německou armádou. V dopoledních hodinách se táhly dlouhé kolony aut, pásových vozidel i motocyklů po všech silnicích, také po silnici Nymburk - Sadská a dále ku Praze.Také do naší obce přijeli němečtí vojáci. Byli po zuby ozbrojeni, ale chovali se velice opatrně, snad se báli odporu. Potom v polní kuchyni vařili polévku a nabízeli ji dětem u školy. Žádné si nevzalo.Kdo prožil tento ošklivý den, s plácajícím deštěm a sněhem, do smrti nezapomene.

Obec v době okupace

V krátké době byl zaveden přídělový lístkový systém. Život obce se musel přizpůsobit válečným poměrům. Zanikly politické strany a ostatní demokratické instituce. Nekonaly se volby. Žalář i smrt hrozily za jakýkoli odpor, dokonce i za poslech zahraničního rozhlasu. Rozhlasové přijímače byly zbaveny krátkých vln a opatřeny povinně visačkou: „Pamatuj! Za poslech cizího rozhlasu se trestá káznicí a v těžších případech i smrtí.“ Přesto lidé zahraniční rozhlas poslouchali - a pokud se to zjistilo - byli za to trestáni. Z naší obce byli vězněni občané František Komárek, v té době nájemce hostince „U Kyselů“, František Podolák a Václav Dvořák.Mladí lidé, zejména narození v letech 1922 až 1924 byli povoláváni na nucenou práci do Německa. Z naší obce to byli Jaroslav Plachý, Alois Šulc, Josef Podolák, ale také starší Stanislav Živnůstka a Josef Bochníček.

Osvobození

Počátkem roku 1945 bylo jasné, že válka, alespoň v Evropě, končí. Němci ustupovali na východní i západní frontě, jejich spojenci se vojensky zhroutili.2. května 1945 došlo k prvním akcím proti okupantům v Nymburce, 5. května vypuklo povstání v Praze. V obci byl ustaven revoluční národní výbor, v jehož čele stál řídící učitel Emanuel Duchoň. 9. května přijeli vojáci Rudé armády i do naší obce. Válka skončila.Začal nový život. Nikoli bez otřesů. Únor 1948, srpen 1968 a konečně listopad 1989 - to byly měsíce, které měnily politickou orientaci státu a více či méně ovlivnily život každého z nás.Lidé v naší obci tato období prožívali v radostech i strastech, jak je život přinášel. Přejme jim i dalším generacím život ve svobodě, míru a štěstí.