Opočno

Ve 14. století byla ves samostatným vladyckým statkem s panský sídlem. Vladykové z Opočna měli ve znaku hříč, což byla ostruha se třemi hroty (ta je také znázorněna na klenbě v přízemí kostelní věže). Kolem roku 1405 spojila rodina pánů z Kolovrat opočenské a jimlínské panství. V této době byla tvrz v Opočně stále ještě rezidenčním sídlem, tzn. byla obývána vrchností. Roku 1465 však král Vladislav Jagellonský Albrechtovi z Kolovrat povolil přestavět starou tvrz na návrší nad Jimlínem, čímž vznikl jeden z posledních hradů v Čechách - Nový hrad, a rod Kolovratů na něj přesídlil. Tvrz v Opočně se pak postupně stala sídlem vrchnostenských úředníků. Ještě roku 1588 v ní byly tři obyvatelné místnosti a v sousedství stála sladovna a pivovar. Nakonec však beze zbytku zmizela. Její umístění bylo zřejmě někde v blízkosti kostela.

Spojením opočenského a jimlínského panství se Opočno stalo součástí novohradského panství, se kterým pak sdílelo své osudy až do zrušení vrchnostenské soustavy roku 1848. Z nejstarších dob historie obce bohužel nemáme příliš mnoho zpráv. Zajímavou je např. zmínka z dob husitských válek, podle které se tři zdejší obyvatelé - Hazimec, Záviš a Válek roku 1438 zúčastnili bitvy u Želenic na straně husitů. Ti však bitvu prohráli a řada bojovníků byla zajata, mezi nimi i všichni tři Opočenští. Domů se vrátili až po složení výkupného. K roku 1511 zprávy u vsi uvádějí vinici. Roku 1573 získal panství od Kolovratů Jan starší z Lobkovic. Ten ho již v roce 1580 opět prodal, novým majitelem se stal Václav Franěk z Liběchova. Ani v jeho držení však majetek nezůstal příliš dlouho, v roce 1588 se dostal do rukou rodu Vřesovců z Vřesovic. U nich panství zůstalo až do třicetileté války. Během ní se pak jeho majitelé znovu začali střídat. Roku 1630 zboží získal Jan z Aldringenu, již po čtyřech letech se dostalo do správy kláštera premonstrátů v Praze na Strahově a krátce po skončení války, v roce 1651, se majiteli panství stali braniborští markrabí.

Sama třicetiletá válka byla pro kraj velkou pohromou. Lidé během ní trpěli hladomory, drancováním armád a nemocemi. Berní rula v Opočně k roku 1654 uvádí dvanáct usedlostí, tři selské a osm menších chalupnických. O válečných útrapách přitom svědčí fakt, že pět z nich bylo v této době opuštěných. Soupis majetku ve vsi dále uvádí 22 hektarů půdy pro pěstování žita a pšenice, celkem se tu chovalo 9 krav, 11 jalovic a 17 prasat. Válka měla pro obec také náboženské důsledky. Fara v Opočně byla nejméně od 70. let 16. století obsazena evangelickými kněžími, v důsledku porážky stavů však v Čechách proběhla vlna násilné rekatolizace. Evangeličtí duchovní tak byli vyhnáni a na jejich místa nastoupili katolíci. Opočno dostalo katolického faráře v roce 1630. V první polovině 17. století se objevují nejstarší zprávy o zdejší farní škole. Původně se učilo na faře, později se škola přestěhovala na místo domu č.p. 18. Docházely do ní děti z celé farnosti. Roku 1670 Opočno spolu s celým panstvím získala rodina hrabat z Warrensbachu. Ta majetek držela až do roku 1715, kdy vše získala Anna z Löweneggu.

V letech 1710 - 1713 došlo v Opočně k přestavbě a rozšíření starého gotického kostela, který snad předtím vyhořel. V polovině 18. století byla na zdejší návsi vztyčena plastika sv. Jana Nepomuckého. Jak vyplývá z tereziánského katastru, pořízeného roku 1757, počet usedlostí se v Opočně v následujících 100 letech v podstatě neměnil. Ve vsi bylo jedenáct usedlostí, k dalším třem budovám nepatřily žádné pozemky. Záznamy hovoří také o robotních povinnostech poddaných. Dva zdejší hospodáři museli vypravit třikrát týdně jednospřežný koňský potah, jeden měl tuto povinnost pouze dvakrát týdně. Zbývajících osm hospodářů mělo předepsánu ruční robotu dvakrát v týdnu. V obci se tehdy na omezené rozloze pěstoval chmel a svou živnost zde vykonával krejčí. Roku 1767 se majiteli panství stal rod Schwarzenberků.

Roku 1787 opočenskou farní budovu postihl požár. Následně pak byl postaven nový areál fary s tzv. kaplankou. Za vlády panovníka Josefa II. byl také zrušen starý hřbitov, který se rozkládal okolo kostela. Rok 1802 se do historie Opočna zapsal černým písmem. Tehdy v domě č.p. 15 vypukl požár, který následně zachvátil velkou část obce a zničil tu šest hospodářství, školu, čtyři menší domky a kostel. Živelných pohrom obec v budoucnu postihlo ještě několik, žádná se však svým rozsahem požáru z roku 1802 nepřiblížila.

I přes nešťastný požár byl počátek 19. století pro Opočno velice úspěšným obdobím, ve kterém ves zaznamenala velký růst a rozvoj. K roku 1828 tu stálo již 35 domů, ve kterých žilo na 187 obyvatel. Jejich počet pak do roku 1846 stoupl až na 238. Opočno v polovině 19. století zajišťovalo duchovní správu pro celé rozsáhlé novohradské panství. Vedle faráře tu působili ještě dva kaplani. Obec pro zbytek panství zajišťovala ještě dvě další služby - svou činnost zde vykonávali dva zvěrolékaři a dvě porodní báby. V Opočně žilo v této době národnostně smíšené obyvatelstvo, to však spolu vycházelo bez problémů. V polovině 19. století tu převažovali Češi, ve škole se přesto až do roku 1870 vyučovalo německy.

Po revolučním roce 1848 došlo ke zrušení vrchnostenské správy. Ta byla nahrazena obecním a okresním zřízením. Za Rakouska však v Opočně samostatný obecní úřad nevznikl, obec byla totiž až do roku 1918 osadou Jimlína - v 90. letech 19. století tento útvar nesl oficiální název "Spojená obec Jimlín, Opočno a Nové Hrady". Okresem Opočno připadlo pod Postoloprty. Když zde však byl okresní úřad zrušen, přešla obec do okresu Žatec (součástí lounského okresu se Opočno stalo teprve po II. světové válce). V roce 1892 byla v Opočně slavnostně otevřená nová čtyřtřídní škola. Roku 1904 Opočnem projel první vlak, otevřena byla trať Louny - Rakovník. K tomuto roku ve vsi žilo rovných 300 obyvatel v 54 staveních. Poblíž obce byl v provozu kamenolom, lidem v obci sloužily dva hostince, tři koloniály, jeden obchodník s vínem a prodejce střižního zboží. Dále tu svou živnost vykonávali pekař, tři ševci, dva řezníci, jeden pánský holič, dámská krejčová, košíkář, sedlář, provazník, kovář, truhlář a kolář.

Přelom 19. a 20. století byl v Opočně ve znamení velkého rozvoje spolkového života. Jako první tu byl roku 1893 založen spolek hasičů. V roce 1905 pak v obci vznikla Národní jednota severočeská, jejím cílem byla podpora české kulturní činnosti. Roku 1910 byl dále založen místní odbor Českého chmelařského spolku. Do dalšího vývoje společenského života v obci v roce 1914 vstoupila první světová válka. Ta s sebou přinesla řadu útrap, po jejím skončení však rozvoj obce postupně pokračoval dál. Ještě během války, roku 1916, byla v obci založena knihovna. Hned v roce 1919 tu pak vznikl Červený kříž a Dělnická tělovýchovná jednota. O dva roky později byl v Opočně založen také Sokol. Ten zde v roce 1932 postavil svou sokolovnu, která se stala nejen sportovním, ale také společenským a kulturním centrem dění v obci. Mimo jiné se zde pořádala i divadelní představení. V roce 1932 se v obci začal také hrát hokej, který si tu postupně vytvořil dlouholetou tradici.

Krátce po válce, v roce 1921, se Opočno a Jimlín rozdělily a v obou obcích vznikly samostatné obecní úřady. V letech 1924 - 1928 pak v Opočně proběhla pozemková reforma, mezi 57 přídělců tu byla rozdělena půda o rozloze 40 ha 57 arů. K roku 1930 bylo v obci 77 domů, celkem zde žilo na 329 obyvatel. Opočno mělo samostatnou správu až do roku 1960, kdy spolu s Jimlínem a Zeměchy vytvořilo společný MNV se sídlem v Jimlíně. V roce 1981 pak bylo Opočno s Jimlínem a dalšími obcemi začleněno do velkého celku, jehož střediskovou obcí byly Hřivice. V roce 1989 se však tento soubor složených obcí rozpadl a volbami do obecních zastupitelstev v roce 1990 byla obnovena samostatná obec Opočno u Loun s vlastním obecním zastupitelstvem a vlastním starostou. K roku 1990 měla obec 70 domů, žilo zde na 105 obyvatel.