Nová Ves

"Po zrušení nevolnictví či jak se mírněji říkalo člověčenství a po tolerančním patentu z r. 1781, jímž uznána byla v zemi i jiná náboženská vyznání než jen římskokatolické, rozhodl se císař Josef II. i pro důkladnou reformu daňovou. Dosud byla jinak zdaňována půda selská /rustikální/ a jinak půda panská a církevní /dominikální/.

Císař chtěl zdaniti veškerou plodnou půdu stejnoměrně. Proto nařídil, aby všechna půda, poskytující nějaký užitek, byla vyměřena a zjištěn její průměrný roční výnos. U polí zjišťoval se výnos tříletý po jitrech a bylo bráno v úvahu trojpolní hospodaření, t.j. dva roky se pole osívalo ozim a jař - třetím rokem leželo pole úhorem. Ze součtu sklizně za dva roky se dělením třemi vypočítal roční výnos obilí či průměr roční a přepočítal se na peníze dle desetiletého průměru cen obilních. U pšenice se počítala průměrná cena za jednu dolnorakouskou měřici 1 zl 50 7/8 kr, u žita 1 zl 19 5/8 kr, u ječmene 55 3/4 kr, u ovsa 34 kr. Jiné plodiny se nebraly v úvahu. Takto zjištěný hrubý výnos bral se za základ pro výpočet nové kontribuce či pozemkové daně.

U luk a jim na roveň postavených kultur /zahrady, chmelnice, rybníky/ zapisoval se jen jednoroční výnos sena a otavy a přepočítal se dle sklizených centů a liber na peníze - seno počítáno cent za 45 kr, otava po 30 kr. U vinic udával se výnos na vědra vína, u lesů na ročně těžené sáhy dříví tvrdého a měkkého. Základem všech těchto prací bylo měření pozemků, které měli prováděti sami sedláci pod vedením vrchnostenského úředníka. Podle doplňovacích pokynů z dubna 1785 počalo se v létě s vyměřováním. Užívalo se sáhové latě a řetězové míry o délce 10 sáhů. Výpočty zněly na jitra a čtverečné sáhy - 1600 čtv. sáhů bylo jitro. Výsledky měření zapisovaly se v rozměrné archy s četnými rubrikami. Každý pozemek dostával topografické číslo /katastrální či parcelní/, zapsalo se jméno majitele a číslo gruntu, jméno pozemku s polohou /traťové názvy/ s udáním sousedů, dosavadní výměra na strychy neb míry, vyměření na délku a šířku sedláky /vedle byla rubrika pro vyměření zeměměřiči/, dále byly rubriky dle kultur s výměrou na jitra a čtv. sáhy, u polí rubriky dle druhů obilí a na výnos atd.“

V Pamětní knize obce Vepřku 1919 - 1939, kterou sepsal kronikář Karel Husník, je tento zápis:

V knize „Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Slánském od Ferd. Velce (vydané archaeologickou komisí při české akademii pro vědy, slovesnost a umění r. 1904) píše se o Vepřku: „Roku 1777 nalezeny zde dva kusy zlata stejné formy, hodnoty a zrna, jako ony u Podmoklí nalezené, z nichž jeden dva kremnické dukáty, druhý 1.15 zl. v ceně měl. Krolmus nalezl v r. 1853 okolo kostela za hřbitovem v zemi vypálené, velikým kotlům podobné hroby pohanské a v nich opálené hosti svinské s kančími tesáky a s popelem, v jiné mohyle vyhrabána popelnička s rozdrobenou popelnicí. Při orání nalezeny často stopy pohanských pohřebišť, tak např. nad Vltavou na poli „Sochornice“ zvaném. Na „Hebronu“ sídliště s jamami, popelovitá vrstva, střep s ozdobou píchanou, 6 kadlubů kam. na slévání bronzů, vedle hroby se skrčenými kostrami, dva dětské pohřby v nádobách. Až do roku 1800 zříti bylo u mlýna č. 10 (správně 19!) zbytky tvrze, které v témž roce ohněm zničeny byly, a které majiteli mlýna v hospodářská a obývací stavení přeměněny byly. Dle pověsti náležela tvrz Vepřeckému z Vepřku. Jméno Václav Vepřecký z Vepřku (Wepřpergh) přichází na pěkném vyobrazení znaku jeho na latinsko-české básni, oslavující rod Vepřeckých, uložené ve farním archivu k roku 1645. (V erbu nosili dvakráte dělený štít, jehož horní pole bylo barvy černé, prostřední stříbrné a dolní modré, ve štítě stříbrného lva s vyplazeným jazykem, k pravé straně obráceného a na třech zelených pahrbcích stojícího, v levé pazouře věnec a v pravé dva šípy držícího, přikrývadla po pravé straně štítu stříbromodrá, po levé pak stříbročerná, nad štítem kolčí helm s točenicí, z níž týž lev jako na štítě vyniká. Erbovním heslem Vepřeckých bylo: „Vive, ut deo vivas“ – (Pozn. tj. Žij, abys žil Bohu.)

„Byl zde i pivovar, z něhož některé části stavby ku mlýnu upotřebeny byly, pozůstaly z něho dosud ve mlýně rozlehlé, vodou naplněné sklepy, o kterých Schaller se domnívá, že to byla podzemní chodba 3 hodiny dlouhá, do Roudnice vedoucí!“