Nivnice

Po zničení vizovického kláštera si jeho statky rozdělila šlechta. Nivnici si přisvojovali Cimburkové, rod z Víckova, zvlástě páni z Kunštátu. Po Kunštátech náleželo městečko Blíživcům z Blíživce. Vsí byla Nivnice ještě v roce 1468, ale v roce 1517 se poprvé setkáváme s jeho označením jako městečko. Od roku 1535 náležela Nivnice k uherskobrodskému panství a držel ji Jan z Kunovic a Uherského Brodu. V té době byly ve vsi a v okolí budovány tradiční mlýny. O několk let později připadla Nivnice k panství uherskoostrožském a vlastnil ji Arkleb z Kunovic. Stav obce dokumentuje tamní urbář z roku 1592. Obec tehdy měla tři mlýny a vrchnostenský šenk. Žilo zde na 850 osob.

V 16. století pronikla do Nivnice reformace v podobě novoutrakismu a bývalí podobojí byli ovlivněni luterstvím. Za Hynka Bližovského byl v letech 1531-1535 vybudován českobratrský sbor, kde byl pokřtěn velký myslitel, učitel národů - Jan Ámos Komenský. Podle četných důkazů se Jan Ámos Komenský narodil v Nivnici dne 28. března 1592, jako syn tamního mlynáře Martina Komenského.

Sedmnácté století bylo pro jihovýchodní Moravu, a tedy i pro Nivnici obdobím těžkých zkoušek. Ty započaly již koncem 16. století vpádem Bočkajovců a pokračovaly především v druhé polovině 17. století vpády z Uher. Tehdy už náležela obec společně s uherskoostrožským panstvím Lichtenštejnům. Vpády z Uher vyvrcholily v letech 1663, 1683 a především na počátku 18. století. Útrapy obyvatelstva byly značné, část obce lehla popelem a lidé byli pobiti nebo odvlečeni do zajetí. Ze 169 usedlosti z roku 1592 jich v roce 1671 zůstalo pouze 79. Doba relativního klidu nastala teprve po porážce Františka II. Rákoczi roku 1708.

V roce 1671 byla zřízena v Nivnici vlastní duchovní správa a výstavbou farního kostela získala obec novou dominantu. Městečko i nadále zastupoval rychtář, purkmistr a starší konšelé, kteří užívali vlastní pečeť ve tvaru štítu se třemi souměrně rozdělenými pruhy, nepochybně odvozenou z erbu pánů z Kunštátu. Ti byli jednak fundátory vizovického kláštera, jednak drželi Nivnici v době, kdy se o ní poprvé hovoří jako o městečku. Obdobné pečeti, ovšem s pruhy posunutými více do horní části štítu, užívaly i Vizovice. Později se hlásili Nivničtí ke znamení Anděla strážného (hrajícímu na pozoun nebo ochraňujícímu dítě, které připomíná patrocinium místního kostela, původně zasvěceného archandělu Michaelu a později sv. Andělům strážným. V první polovině 19. století prožívalo městečko dobu svého vzrůstu a podle záznamů v kronice zde žilo přes 1300 obyvatel.

Novou epochu nastoupila obec v roce 1848, kdy došlo nejenom ke zrušení roboty, ale také k likvidaci dosavadní vrchnostenské správy a vytvoření státní administrativy. Obec se stala součástí politického a soudního okresu Uherský Brod, a to až do roku 1960. Součástí správních změn bylo také zřízení obecní samosprávy s obecním výborem a představeným obce --- starostou. Od roku 1849 měla Nivnice výsadu čtyř výročních trhů (jarmarků), které byly zaměřeny na prodej a nákup dobytka. Dosavadní držitelé, Lichtenštejnové, pronajali dvůr spolu s velkostatkem Mayům. Ti se věnovali hlavně modernizaci zemědělství.

Důraz na zemědělství byl v obci a jejím okolí velký i za první republiky. Obyvatelstva ale přibývalo a zemědělství nebylo schopno je uživit. Proto již před první světovou válkou odcházeli lidé za prací do Vídně, ale taky do Severní a Jižní Ameriky. Dominanty obce postupně měnily svůj ráz. V roce 1926 přibyla nová radnice, nicméně za nejvýznamější stavební dílo meziválečného období lze bezpochyby považovat výstavbu měšťanské školy v roce 1935.

Současnost

V současnosti je Nivnice považována na nejpravděpodobnější rodište Jana Amose Komenského. V jeho rodném mlýne je památník, kam proudí návštěvníci nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. O propagaci J. A. Komenského se mimořádně zasloužil nivnický rodák, profesor a prelát dr. Josef Kachník. Na počest výročí Komenského narození otevřel 28. března 1928 v Nivnici Vychovatelskou knihovnu.Je v ní jednak obecní knihovna, jednak muzeum, zbudované Vlastivědným kroužkem, založeným v roce 1966. Význam tradice zdůrazňuje i pomník J.A. Komenského, který se nachází ve stejnojmenném parku umístěném v horní části obce.

Rozhodnutím předsedy PS PČR ze 17. května 1994 získala obec znak a prapor. Symboly byly vytvořeny podle návrhu Jiřího Loudy: ve stříbrném štítu pod třemi vrchními červenými pruhy je kosmo umístěna červená kniha se zlatou ořízkou a zlatými iniciálami Jana Amose Komenského (J.A.K.). Přes knihu je položen zlatý brk. Starý nivnický znak anděla, chránícího dítě, který přetrval věky, tímto zanikl.

K 1.5.2000 měla Nivnice 3246 obyvatel, z toho 1566 mužů a 1680 žen, 2671 dospělých a 574 dětí do 15 let. Bylo přiděleno 1050 čísel popisných, z toho je 93 domů neobydlených a 16 bytových domů s 94 byty.

Počet obyvatel k 1.1.2008 byl 3283.

Počet obyvatel k 1.1.2009 byl 3281.

Počet obyvatel k 1.1.2010 byl 3293.

Počet obyvatel k 1.1.2011 byl 3304.

Obec je kompletně plynofikována, má veřejný vodovod a je připojena na kanalizaci, která je napojena na ČOV v Uherském Brodě. Je zde mateřská škola, základní devítiletá škola, nové zdravotní středisko, sportovní hala, hotel Savary a koupaliště. V obci se rozvíjí soukromé podnikání, sídlí zde Zemědělská a.s. a výrobní podnik Linea a.s.

Vytvořeno s použitím materiálu, který připravil Obecní úřad v Nivnici ke 400. výročí narození J. A. Komenského