Nebužely

Období 20. a 30. let 15. století bylo spojeno se zastavováním královského a církevního majetku, čemuž se nevyhnulo ani Mělnicko. Český král Zikmund Lucemburský zastavil mělnické panství, Nebužely a jiné duchovní statky v roce 1436 rytíři Janovi z Černína. Později byla zástava vykoupena, připojena ke klášternímu panství Panenské Břežany a v roce 1573 zastavena Jáchymu Novohradskému z Kolovrat. Správou náležely Nebužely do boleslavského kraje.

Střediskem duchovního života obce a blízkého okolí byl kostel sv. Jiljí, nahrazený v 1. polovině 18. století barokní novostavbou. Podle některých regionálních badatelů patřil nebuželský svatostánek mezi nejstarší v oblasti – byl prý jedním z dvaceti kostelů, které ve 2. polovině 10. století založil kníže Boleslav II. Pobožný. Vzhledem k nedostatku zpráv o původní stavbě nelze toto tvrzení spolehlivě prokázat ani vyvrátit. Jisté je, že se kostel připomíná poprvé v roce 1384 v souvislosti s farářem Petrem. Jeho nástupce Jiří pronajal faru v roce 1406 Haškovi z Mělníka. Následujícími faráři byli mistr Andreas Brod, Jan Kardinál, Bohuňek a na počátku 30. let Kašpar z Ústí, který pobýval v Žitavě, snad kvůli nebezpečí hrozícímu od husitů. Důchody a příjmy kostela, k němuž patronátní právo držel svatojiřský klášter, rozšiřovaly dary pro spásu duší. Odkaz tohoto druhu uskutečnil v letech 1401 a 1411 Dobeš z Újezda. Blízký vztah k místní duchovní správě lze předpokládat také u Jana Štampacha ze Štampachu, majitele sousedních Střem, a jeho manželky Anny Hruškové z Března, jejíž náhrobník z roku 1562 je umístěn v nebuželském kostele sv. Jiljí. Církevní správou patřily Nebužely do arcibiskupství pražského, arcidiakonátu boleslavského a děkanátu mělnického.