Vysočina

a zpracováním lnu.

- novogotický kostelík postavený před rokem 1350 u Svatého Mikuláše

- hřbitov se sbírkou litinových náhrobních křížů

- kamenný náhrobek posledního Rváčovského rychtáře z roku 1846

- rybník u Sv. Mikuláše s „Čertovým kamenem“, který je opředen pověstí o stavbě kostelíku

- srazy rodáků

Svobodné Hamry

Osada vznikla v 15. století kolem železného hamru, kde se do konce 17. století vyrábělo železo z okolních rud. Původní název byl Hamr nad Kamenicí. Po zániku hutě bylo vodní dílo využíváno k pohonu kovacího hamru, mlýnu, pily, olejny, valchy a stoupy na tříslo. Zachoval se výkres plánované papírny s vodním pohonem. Ve třicátých letech minulého století se zde manufakturním způsobem vyráběly hračky. Svobodné Hamry byly sídlem majitelů panství Svobodné Hamry a Dřevíkov. V 16. století byl postaven renesanční zámeček, později upravený v pseudobarokním stylu. V 19. století se stal významným kulturním centrem. Ve Svobodných Hamrech žili vlastenecký architekt Jan Nevole a jeho přítel - bojovník za svobodu Slovanů a první srbský generál - František Alexandr Zach. Od roku 1877 k nim přicházel z Trhové Kamenice Karel V. Rais. Osada proslula pobytem a tvorbou malírů Františka Kavána, Gustava Macouna, Josefa Haška a národního umělce Josefa Brože. Narodil se zde Raisův přítel malíř Gustav Šulc

Vedle zámečku stojí barokní socha sv. J. Nepomuckého.

- vodní kovací hamr připomíná zaniklou železářskou výrobu, mlýnice navazuje na expozici Veselokopeckého mlýna

- pomníky malířů Františka Kavána a Gustava Macouna

- roubená hospoda z roku 1794

Dřevíkov

Vznik osady spadá pravděpodobně do 16. století. Severně od návsi stával panský dvůr s pivovárkem, chalupy poddaných obklopovaly náves, kterou procházela rušná cesta na Moravu. Nápis na chalupě č.26 dokazuje, že v 18. století patřila sládkovi Františku Štětinovi. Ten se stal hlavní postavou prvotiny K.V.Raise "Jak hráli o králi Václavu". Na začátku 18. století se v osadě usídlila ždovská menšina a vystavěla po městském způsobu uličku těsně na sebe navazujících domků. Dodnes zůstala částečně zachována původní zděná patrová zástavba v tzv. židovské uličce

s objektem bývalé vinopalny a draslovny, školy a synagogy. V roce 1862 zničil požár třetinu roubených chalup

v severozápadní části osady. Po požáru byly již postaveny domy zděné a nesou dosud všechny znaky zdejšího lidového domu třetí čtvrtiny 19. století.

- pamětní deska spisovatele Hrnčíře

- za vsí židovský hřbitov s náhrobními kameny od poloviny 18. století

Možděnice

Obec se připomíná od patnáctého století. Bývala pod správou velkostatku Lipka, později panství Nasavrky, jako osada drobných rolníků, lesních a rybničních dělníků a řemeslníků. byla obklopena devíti rybníky, pod nimiž pracovaly dva hamry (mlýn a pila). Po roce 1970 byly prováděny záchranné práce na kovárně, do jejíž blízkosti byly přeneseny další dvě venkovské dílny. Obec má výjimečně dochovanou historickou zeleň.

- dílny venkovských řemesel – kovárna, kolářská, bednářská a truhlářská dílna

- roubená škola z r. 1814, zvonička

- pečovatelský dům

Veselý Kopec

Osada volně rozptýlených zemědělských usedlostí v typickém krajinném prostředí nad úvalem řeky Chrudimky. Byl osídlován pravděpodobně od 14. století v souvislosti se sousední osadou Svatý Mikuláš. Osada Veselý Kopec vznikala od 16. století a byla zastávkou „Moravské cesty“ s mlýnem, pekařstvím a šenkem. První podrobnější zpráva je z roku 1653. Dnes Veselý Kopec tvoří hlavní skupinu Souboru lidových staveb Vysočina, ve kterém jsou uchovány ukázky typických zemědělských staveb a staveb na zpracování zemědělských produktů. Záchranné práce se ve skanzenu provádějí od roku 1970.