Moravský Krumlov

Roli hospodářského, vojenského a správního centra kraje zajišťovalo prvotně hradisko Rokytno či Rokyten, v místech dnešní místní části města Rokytná, které bylo nejpozději před koncem 12. století opuštěno. Založení města bylo úzce spjato se stavbou kamenného hradu typu tzv. italského kastelu zahájené pravděpodobně na pokyn českého krále Přemysla Otakara II. První nesporná písemná zmínka o existenci města je z roku 1289, kdy byl krumlovský hrad a město s největší pravděpodobností v držení pánů z Obřan. Lze předpokládat, že v období let 1313-1315 získal krumlovské panství významný rod pánů z Lipé, kterému byl mimo jiné potvrzen dědičný úřad nejvyššího maršálka českého království. Listinou z roku 1346 zakládá krumlovský pán Bertold I. městský špitál, který je svěřen do péče řádu německých rytířů.

Papežskou listinou z roku 1354 bylo potvrzeno založení kláštera augustiniánů eremitů v Krumlově. V roce 1368 se krumlovské panství ocitá ve vlastnictví dalšího z předních moravských šlechtických rodů – pánů z Kravař. V období husitských válek byl krumlovský hrad dán k dispozici husitské posádce, aby město, jeho obyvatelé a celé panství bylo uchráněno od zpustošení.Krumlov se stal jednou ze základen, z nichž husité podnikali výpady do okolí. Mezi léty 1433-1437 bylo panství pravděpodobně předáno opět pánům z Lipé, kteří schválili Privilegium, potvrzující krumlovským měšťanům jejich práva a svobody (např. právo vařit pivo, obchodovat s vínem, právo svobodného odkazu, postavení Židů).

V roce 1458 navštívil krumlovský hrad český panovník Jiří z Poděbrad, který zvláštní listinou povolil městu každoroční konání dvou výročních trhů, které měly trvat 14 dnů. Krumlovský hrad byl na počátku 16. století upraven v pohodlné sídlo, v jehož blízkosti vznikly prostorné stáje. Za vlády pánů z Lipé se krumlovská rezidence stala významným centrem společenského a kulturního dění. V roce 1562 byly dokončeny trojkřídlé arkády velkého nádvoří. Přeměnu středověkého hradu v nádherný renesanční zámek završil někdy krátce před rokem 1574 původem italský architekt Leonardo Garo de Bisono. Nepominutelnou epizodou v dějinách panství byla návštěva českého „zimního krále“ Fridricha Falckého v únoru 1620, kterého nadchly nádherné sály a komnaty, kaple, knihovna, stáje, krytá jízdárna, zvěřinec.

Nezpochybnitelný podíl majitele krumlovského panství Pertolda z Lipé na stavovském povstání vedl ke konfiskaci panství ve prospěch císaře. Rozsáhlé a výnosné panství získal v roce 1622 Gundakar z Lichtenštejna, na jehož žádost císař Ferdinand II. r. 1633 povýšil krumlovské panství na dědičné knížectví Lichtenštejn a tak se mělo také nazývat sídelní město (dnešní Moravský Krumlov). Zapsání tohoto rozhodnutí do zemských desek nebylo pro odpor moravských stavů provedeno, takže ještě před smrtí Gundakara v r. 1658 se město vrátilo ke svému původnímu názvu a knížectví zůstalo panstvím. Gundakar v r. 1635 upravil zvláštní listinou tzv. městským řádem práva a svobody měšťanů k vrchnosti a podporoval rozvoj řemeslnických cechů. Listinou z r. 1644 udělil Gundakar Krumlovu nový městský znak, kdy k dosavadnímu znaku byl přidán znak rodu Lichtenštejnů.

Útrapy třicetileté války nejvíce postihly město v r. 1645, kdy je na více než půl roku obsadili Švédové. Zdevastovali nově budovaný zámek a vyplenili město. V roce 1661 bylo město nazýváno rezidenční město Moravský Krumlov a dle Pozemkové knihy založené v roce 1688 byl název města Stadt Mährische Cromau. Nebezpečím pro město byly povodně, kdy se ze svého koryta vylila řeka Rokytná (1670,1698), a požáry (1682, 1686, 1690, 1697). V r. 1697 byla slavnostně vysvěcena nová kaple sv. Floriána, patrona ochrany před požáry, na kopci nad městem Spielberg, od té doby se kopci říká „Floriánek“. Počátkem roku 1771 zdědil Moravský Krumlov Karel I. Boromejský, který zde založil sídlo krumlovské mladší linie tzv. sekundogenitury rodu Lichtenštejnů. Jeho manželka Marie Eleonora se podílela na úpravách okolí zámku, v jehož blízkosti nechala vybudovat anglický park.

Po smrti knížete v r. 1789 mu nechala postavit v blízkosti farního kostela hrobku, do které byli pochováváni další zemřelí členové rodu moravskokrumlovských Lichtenštejnů. Podle stručného popisu města z r.1778 byly ve městě tři kostely – farní kostel, malý špitál s kostelem a kostel náležející řádu pavlínů. Město bylo obklopeno hradbami se dvěmi bránami a velkým zámkem vrchnosti. V celém městě bylo 112 domů patřících vrchnosti, duchovenstvu či měšťanům a 38 židovských domů. Při tažení Francouzů na Moravu přijel na krumlovský zámek v listopadu 1805 císař Napoleon, ve městě pobývalo 850 Francouzů. Druhé setkání města s Francouzi proběhlo v r. 1809, kdy byl u města zřízen tábor s 10 000 vojáky. Z následků válečných útrap se město dlouho vzpamatovávalo. Ačkoliv Krumlov ležel mezi Znojmem a Brnem, postupně ztrácel v 1. pol. 19. století na svém politickém, hospodářském a kulturním významu.

V roce 1850 se Krumlov stal sídlem okresního hejtmanství, okresního soudu a úřadu berní správy. V roce 1851 byly k městu připojeny obce Dobřínsko, Rakšice a Rokytná, Krumlov měl přes 3 000 obyvatel. V roce 1871 byla slavnostně otevřena železniční trať Brno-Znojmo. I když železniční stanice byla od města vzdálena přibližně dva kilometry, znamenala železnice pro město velkou naději na hospodářský vzestup. Průkopníkem průmyslové výroby ve městě se stal cukrovar vystavěný na počátku 80. let 19. století. Začátkem 90. let 19. století byly postaveny obecní jatky a rozsáhlé obecní sýpky. Významnou stavbou pro činnost českých spolků byla budova Občanské záložny postavená v roce 1875.

V letech 1897-1898 byl vybudován nový objekt pro okresní soud a berní úřad. V roce 1900 bylo ve městě zavedeno elektrické osvětlení. V roce 1906 byla postavena budova pro zemský německý sirotčinec a v následujícím roce budova pro c.k. okresní hejtmanství. Od osmdesátých let 19. století se v Moravském Krumlově začaly vyostřovat národnostní poměry, v roce 1890 se k české národnosti přihlásilo 653 obyvatel a k německé 1180 obyvatel. Hlavním tématem národnostních střetů se stal boj o národní školství. V roce 1887 byla ve městě otevřena Česká obecná matiční škola a v roce 1909 po složitých přípravách a jednání začalo vyučování v České soukromé měšťanské škole. S řešením národnostních problémů se Moravský Krumlov potýkal více či méně po celé období první republiky.

V roce 1908 zemřel poslední majitel krumlovského zámku a velkostatku z rodu Lichtenštejnů kníže Rudolf a Moravský Krumlov získal rod Kinských. V meziválečném Krumlově se i přes řadu problémů (politické střety, značné dluhy, minimum pracovních příležitostí) rozšiřoval areál města o nové zástavby rodinných domků, modernizovaly se komunikace, veřejné budovy a celkový vzhled města. V letech 1927-1928 byla vydlážděna okresní silnice přes náměstí, zbudována železobetonová lávka přes řeku. V roce 1932 byla dokončena stavba Masarykovy živnostenské pokračovací školy. Koncem roku 1936 zahájila výrobu dětské výživy a mléčných konzerv firma Nestlé.

Velkou událostí byla návštěva prezidenta T.G.Masaryka v Moravském Krumlově dne 13. 6. 1928. V říjnu 1938 bylo město přičleněno k tzv. Třetí říši, bylo zavedeno německé obecní zřízení a značná část českého a židovského obyvatelstva byla nucena z města odejít. Na konci 2. světové války byl Moravský Krumlov 7. a 8. května 1945 zbytečně a bezohledně vybombardován letectvem Rudé armády. Bylo zasaženo 383 domů z celkového počtu 502, přičemž 113 z nich bylo zcela zničeno. Zámek a farní kostel jako zázrakem unikly většímu poškození. Majetek rodiny Kinských byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován, zámecké interiéry byly vyrabovány a část mobiliáře byla převezena na zámky a hrady na Moravě.

Stav moravskokrumlovského zámku odráží jeho pohnuté osudy. Po roce 1945 zde sídlily úřady, armáda a nakonec odborné učiliště. Ani 90. léta 20. století nepřinesla změnu k lepšímu a na rozsáhlou a nutnou obnovu kdysi tak nádherný renesanční zámek stále čeká. Zásluhou občanů Moravského Krumlova byla v 50. letech 20. století do krumlovského zámku převezena monumentální obrazová plátna Alfonse Muchy Slovanská epopej a z prostředků města postupně restaurována. Část obrazů byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1963 a od roku 1968 je v Rytířském sále a zámecké kapli vystavován celý cyklus dvaceti obrazů. Město Moravský Krumlov se tímto krokem stalo vlastně zachráncem jedné ze světových perel malířského umění a nebýt tohoto počinu, s velkou pravděpodobností by Slovanskou epopej nemohly obdivovat tisíce návštěvníků z naší země a mnoha koutů světa.

Osud města Moravského Krumlova je spjat s osudy hradu, později zámku a jeho vlastníky. V průběhu staletí byly doby, kdy město zažívalo rozkvět jako sídlo dědičného maršálka českého království, ale byly i doby, kdy stálo na pokraji zkázy a obyvatelé prožívali ve svém městě temná léta.