Morašice

Mikuláš znamenitě Morašice zvelebil. Postavil nová hospodářská stavení, založil štěpnice, rybníky apod. Při těchto hospodářských opravách mu pomáhal úředník Petr Hamza ze Zábědovic, kterému dal svoji jedinou dceru Janu za manželku. Roku 1550 umírá Mikuláš a veškeré svoje jmění odkazuje dceři Janě.

Paní Jana byla energetická žena a spravovala vzorně svůj statek s manželem Petrem do roku 1557, kdy Petr Bořek umírá. Paní Jana se podruhé vdala r. 1560 za svého bratrance Prokopa ze Štítného, jež byl muž bohatý a vážený. Ze seznamu dluhu kraje chrudimského vyplývá, že paní Jana vedla statek svůj i své dcery Evy sama. Po smrti Prokopa Štítného a Jany připadá majetek dceři Evě Špetlové ze Zábědovic.

V této době byly Morašice jedním z nejhlučnějších i nejznámějších panských sídel na Chrudimsku. V roce 1597 zemřela paní Eva a odkázala svůj statek bratrům Mysliborovi Hamzovi a Pavlovi Bořkovi ze Zábědovic.

Ve vsi vznikla postupně dvě panská sídla – tvrze. Ze starší tvrze se dochovaly pouze nepatrné terénní vlny, z mladší tvrze se až do konce 19. století zachovaly dva sklepy a studna. Když se však v těchto místech stavěla škola, byly oba sklepy zavezeny a částečně zasypána i studna. Lze tedy předpokládat, že osídlení obce Morašice je mnohem starší než první písemná zpráva.

Ves Skupice se poprvé připomíná v roce 1442. V 15. století náležela ves k panství Lichnickému, později pak ke královské komoře.

Zbyhněvice se ve starší době vyskytují ve spojení s Janovicemi. Roku 1492 Jindřich ml., jinak Hynek, kníže minstrberské, prodal dědictví své Mikuláši ml. Trčkovi z Lípy a Lipnice. Od roku 1534 patřila tato vesnice k Heřmanovu Městci.

Nejstarší dochovanou stavbou je kostel sv. Víta z první poloviny 14. století, přestavěný v druhé polovině 19. století.