Hasičské muzeum je chloubou obce, založené místními hasiči roku 1989, jehož nejstarší exponát je dřevěná stříkačka z roku 1764. V roce 2005 zde nashromáždili 400 exponátů, při zahájení sezony 2015 udávají již 600 exponátů.
Hledat firmy v obci Nový Oldřichov, část obce Mistrovice
Živé firmy v obci Nový Oldřichov, část obce Mistrovice 5 firem
Mistrovice č. 51, Nový OldřichovzavřenoMistrovice č. 51, Nový OldřichovZavřenoMistrovice č. 58, Nový OldřichovOtevřeno 24 hodinMistrovice č. 91, Nový OldřichovOtevřeno
Historie obce Nový Oldřichov celá historie
Historie Nového Oldřichova
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585 až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor).
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích,
které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena
ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se
vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si
nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním
byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné
pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585
až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof
z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest
kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich
Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely,
které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves
Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr
Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali
a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale
zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové
obci říkalo "Brache" (= úhor).
Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté
zde byla otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787
měla již 75 domů. Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo
zušlechťování skla, které se rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde
působila řada schopných řezáčů a brusičů skla. V roce 1830 tu bratři
Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal
Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch
a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť. V té
době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů,
31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen.
Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov připojen k Mistrovicím,
ale již v roce 1878 byl povýšen na samostatnou obec. Roku 1844 byl
v Mistrovicích postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže a protože
se v obou obcích postupně vytvořila také významná starokatolická
obec, byl zde roku 1897 postaven i starokatolický filiální kostel,
podléhající faře v Arnultovicích u Nového Boru.
Díky své horské poloze mezi lesnatými kopci s dalekými výhledy se
obě obce na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávanými výletními
místy a v roce 1903 byla na blízkém návrší, zvaném Scheibe,
postavena dřevěná rozhledna.
K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z Kamenického
Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský
továrník Clemens Rasch. S výstavbou se začalo 2. května 1902
v Mistrovicích a celá trať byla uvedena do provozu 29. srpna 1903.
Zahájení provozu ale nebylo příliš šťastné, protože při vjezdu
do Mistrovic došlo k sesutí náspu a k vykolejení lokomotivy. Náročná
horská trať sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.
V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššho počtu 898 obyvatel a poté se
už dále nerozrůstal. Po první světové válce se sem přistěhovala řada
českých dělníků, čímž v obci vznikla významná česká menšina, čítající
roku 1930 asi 140 osob. O 2 roky později byla proto v obci otevřena
česká škola.
Před 2. světovou válkou byla nejvýznamnějším oldřichovským
podnikem sklářská huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla
hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele a jako jedna z prvních
v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto zde byly
ještě další čtyři větší a několik menších rafinerií. Asi 40 rodin se
věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách, převážně jako kuliči
nebo malíři skla. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.
Koncem 2. světové války byl Oldřichov sloučen s Mistrovicemi, jako
Nový Oldřichov. V letech 1945-1946 byla většina původních
německých obyvatel odsunuta a velká část sklářských dílen zanikla.
Sklářská huť Clemens Rasch se po válce stala součástí Jabloneckých
skláren a pracovala až do roku 1966, kdy byla uzavřena. Její objekty
pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem 80. let byly
zbořeny.
Památky a zajímavosti
Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné pozůstatky
budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si
nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund
z Weissenbachu a přestože byla jeho budova v 17. a 18. století
rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké části dřevěná. Dvůr asi
vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756 se u něj uváděl i malý
pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku 1903 byl
i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký
čas sloužil jako stodola.
V obci stojí zajímavá barokní pískovcová socha sv. Jana
Nepomuckého, prohlášená v roce 2000 za kulturní památku,
a kamenný pomník padlým z 1. světové války. Další válečný pomník
stojí u silnice uprostřed Mistrovic.
V obci se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů,
z nichž je pozoruhodný zejména patrový roubený dům č.p. 14
s podstávkou, stojící v horní části Oldřichova při silnici
do Kamenického Šenova.
Ikonografie znaku a praporu
Na místě, kde se rozkádá obec Nový Oldřichov, byly v minulosti pozemky poplužního dvora příslušného k panství se sídlem v nedalekých Mistrovicích. Dvůr vznikl v roce 1586, kdy majtel Mistrovic Zikmund z Weissbachu koupil od vdovy po dědičném rychtáři Šimonovi Knechtelovi největší selský statek ve vsi.
Mistrovice se v historických pramenech připomínají od roku 1412 jako ves patřící k Volfarticím. Oldřichov později zvaný Nový vznikl až v roce 1758. Tehdejší držitel mistrovického panství Petr Kryštof svobodný pán z Wallbrunnu, nechal rozparcelovat pozemky poplužního dvora a založil novou ves. Pojmenoval ji Ulrichsthal (Oldřichovo údolí) na počest právě narozeného syna Oldřicha.
Po smrti Petra Kryštofa z Wallbrunnu byl zadlužený statek v roce 1764 prodán Františkovi Oldřichovi knížeti Kinskému, který Mistrovice s Oldřichovem připojil k panství Česká Kamenice. K tomuto panství v majetku Kinských patřil Oldřichov až do konce patrimoniální správy.
Při správní reorganizaci v roce 1850 byla vytvořena místní obec Mistrovice, k níž patřil i Oldřichov. V roce 1879 byl Oldřichov oddělen a stal se samostatnou místní obcí.
Páni z Wallbrunnu pocházeli z Porýní. V Čechách se usadil Jiří Kryštof z Wallbrunnu, který působil ve službách Anny Marie Františky vévodkyně Sasko-Lauenburské (1672-1741) majitelky Zákup, Ploskovic, Buštěhradu a dalších panství v Čechách. Vykonával úřad hofmistra a nejvyššího číšníka. K jeho potomkům patřil Petr Kryštof z Wallbrunnu a Parthenheimu, pozdější císařský generál, majitel Mistrovic a zakladatel vsi Oldřichov.
Znakem svobodných pánů z Wallbrunnu byl modrý štít a v něm tři stříbrné routy (2, 1). V klenotu, na přilbici s přikryvadly modro-střibrnými, stříbrná routa mezi modrými býčími rohy, každý se stříbrnou routou uprostřed.
Znakem Kinských je červený štít, z jehož levého boku vynikající do oblouku prohnuté tři stříbrné "vlčí zuby".
Červený štít a stříbrně lemované, do oblouku prohnuté kosmé břevno jsou inspirovány znakem Kinských, kteří byli vlastníky obce nepřetržitě tři století. Rozvinutou listovou korunou, která je v této podobě také nazývána routovou korunou, je činěna narážka na routy ve znaku Wallbrunnů. Modrá barva wallbrunnského štítu je obsažena v modrém břevnu.
Prapor opakuje podobu znaku.
Demografické údaje
OBEC Nový Oldřichov
Mistrovice č. 51, Nový Oldřichov, 47113, Nový Oldřichov
Osoby
- p. Burda Jan, starosta
Kontakty
Vlajka
2 části obce:
Mistrovice č. 51, Nový OldřichovZavřenoMistrovice č. 58, Nový OldřichovOtevřeno 24 hodinMistrovice č. 91, Nový OldřichovOtevřeno
Historie obce Nový Oldřichov celá historie
Historie Nového Oldřichova
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585 až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor).
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích,
které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena
ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se
vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si
nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním
byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné
pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585
až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof
z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest
kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich
Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely,
které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves
Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr
Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali
a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale
zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové
obci říkalo "Brache" (= úhor).
Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté
zde byla otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787
měla již 75 domů. Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo
zušlechťování skla, které se rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde
působila řada schopných řezáčů a brusičů skla. V roce 1830 tu bratři
Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal
Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch
a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť. V té
době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů,
31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen.
Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov připojen k Mistrovicím,
ale již v roce 1878 byl povýšen na samostatnou obec. Roku 1844 byl
v Mistrovicích postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže a protože
se v obou obcích postupně vytvořila také významná starokatolická
obec, byl zde roku 1897 postaven i starokatolický filiální kostel,
podléhající faře v Arnultovicích u Nového Boru.
Díky své horské poloze mezi lesnatými kopci s dalekými výhledy se
obě obce na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávanými výletními
místy a v roce 1903 byla na blízkém návrší, zvaném Scheibe,
postavena dřevěná rozhledna.
K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z Kamenického
Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský
továrník Clemens Rasch. S výstavbou se začalo 2. května 1902
v Mistrovicích a celá trať byla uvedena do provozu 29. srpna 1903.
Zahájení provozu ale nebylo příliš šťastné, protože při vjezdu
do Mistrovic došlo k sesutí náspu a k vykolejení lokomotivy. Náročná
horská trať sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.
V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššho počtu 898 obyvatel a poté se
už dále nerozrůstal. Po první světové válce se sem přistěhovala řada
českých dělníků, čímž v obci vznikla významná česká menšina, čítající
roku 1930 asi 140 osob. O 2 roky později byla proto v obci otevřena
česká škola.
Před 2. světovou válkou byla nejvýznamnějším oldřichovským
podnikem sklářská huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla
hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele a jako jedna z prvních
v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto zde byly
ještě další čtyři větší a několik menších rafinerií. Asi 40 rodin se
věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách, převážně jako kuliči
nebo malíři skla. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.
Koncem 2. světové války byl Oldřichov sloučen s Mistrovicemi, jako
Nový Oldřichov. V letech 1945-1946 byla většina původních
německých obyvatel odsunuta a velká část sklářských dílen zanikla.
Sklářská huť Clemens Rasch se po válce stala součástí Jabloneckých
skláren a pracovala až do roku 1966, kdy byla uzavřena. Její objekty
pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem 80. let byly
zbořeny.
Památky a zajímavosti
Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné pozůstatky
budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si
nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund
z Weissenbachu a přestože byla jeho budova v 17. a 18. století
rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké části dřevěná. Dvůr asi
vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756 se u něj uváděl i malý
pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku 1903 byl
i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký
čas sloužil jako stodola.
V obci stojí zajímavá barokní pískovcová socha sv. Jana
Nepomuckého, prohlášená v roce 2000 za kulturní památku,
a kamenný pomník padlým z 1. světové války. Další válečný pomník
stojí u silnice uprostřed Mistrovic.
V obci se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů,
z nichž je pozoruhodný zejména patrový roubený dům č.p. 14
s podstávkou, stojící v horní části Oldřichova při silnici
do Kamenického Šenova.
Ikonografie znaku a praporu
Na místě, kde se rozkádá obec Nový Oldřichov, byly v minulosti pozemky poplužního dvora příslušného k panství se sídlem v nedalekých Mistrovicích. Dvůr vznikl v roce 1586, kdy majtel Mistrovic Zikmund z Weissbachu koupil od vdovy po dědičném rychtáři Šimonovi Knechtelovi největší selský statek ve vsi.
Mistrovice se v historických pramenech připomínají od roku 1412 jako ves patřící k Volfarticím. Oldřichov později zvaný Nový vznikl až v roce 1758. Tehdejší držitel mistrovického panství Petr Kryštof svobodný pán z Wallbrunnu, nechal rozparcelovat pozemky poplužního dvora a založil novou ves. Pojmenoval ji Ulrichsthal (Oldřichovo údolí) na počest právě narozeného syna Oldřicha.
Po smrti Petra Kryštofa z Wallbrunnu byl zadlužený statek v roce 1764 prodán Františkovi Oldřichovi knížeti Kinskému, který Mistrovice s Oldřichovem připojil k panství Česká Kamenice. K tomuto panství v majetku Kinských patřil Oldřichov až do konce patrimoniální správy.
Při správní reorganizaci v roce 1850 byla vytvořena místní obec Mistrovice, k níž patřil i Oldřichov. V roce 1879 byl Oldřichov oddělen a stal se samostatnou místní obcí.
Páni z Wallbrunnu pocházeli z Porýní. V Čechách se usadil Jiří Kryštof z Wallbrunnu, který působil ve službách Anny Marie Františky vévodkyně Sasko-Lauenburské (1672-1741) majitelky Zákup, Ploskovic, Buštěhradu a dalších panství v Čechách. Vykonával úřad hofmistra a nejvyššího číšníka. K jeho potomkům patřil Petr Kryštof z Wallbrunnu a Parthenheimu, pozdější císařský generál, majitel Mistrovic a zakladatel vsi Oldřichov.
Znakem svobodných pánů z Wallbrunnu byl modrý štít a v něm tři stříbrné routy (2, 1). V klenotu, na přilbici s přikryvadly modro-střibrnými, stříbrná routa mezi modrými býčími rohy, každý se stříbrnou routou uprostřed.
Znakem Kinských je červený štít, z jehož levého boku vynikající do oblouku prohnuté tři stříbrné "vlčí zuby".
Červený štít a stříbrně lemované, do oblouku prohnuté kosmé břevno jsou inspirovány znakem Kinských, kteří byli vlastníky obce nepřetržitě tři století. Rozvinutou listovou korunou, která je v této podobě také nazývána routovou korunou, je činěna narážka na routy ve znaku Wallbrunnů. Modrá barva wallbrunnského štítu je obsažena v modrém břevnu.
Prapor opakuje podobu znaku.
Demografické údaje
OBEC Nový Oldřichov
Mistrovice č. 51, Nový Oldřichov, 47113, Nový Oldřichov
Osoby
- p. Burda Jan, starosta
Kontakty
Vlajka
2 části obce:
Mistrovice č. 58, Nový OldřichovOtevřeno 24 hodinMistrovice č. 91, Nový OldřichovOtevřeno
Historie obce Nový Oldřichov celá historie
Historie Nového Oldřichova
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585 až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor).
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích,
které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena
ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se
vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si
nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním
byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné
pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585
až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof
z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest
kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich
Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely,
které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves
Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr
Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali
a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale
zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové
obci říkalo "Brache" (= úhor).
Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté
zde byla otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787
měla již 75 domů. Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo
zušlechťování skla, které se rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde
působila řada schopných řezáčů a brusičů skla. V roce 1830 tu bratři
Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal
Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch
a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť. V té
době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů,
31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen.
Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov připojen k Mistrovicím,
ale již v roce 1878 byl povýšen na samostatnou obec. Roku 1844 byl
v Mistrovicích postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže a protože
se v obou obcích postupně vytvořila také významná starokatolická
obec, byl zde roku 1897 postaven i starokatolický filiální kostel,
podléhající faře v Arnultovicích u Nového Boru.
Díky své horské poloze mezi lesnatými kopci s dalekými výhledy se
obě obce na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávanými výletními
místy a v roce 1903 byla na blízkém návrší, zvaném Scheibe,
postavena dřevěná rozhledna.
K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z Kamenického
Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský
továrník Clemens Rasch. S výstavbou se začalo 2. května 1902
v Mistrovicích a celá trať byla uvedena do provozu 29. srpna 1903.
Zahájení provozu ale nebylo příliš šťastné, protože při vjezdu
do Mistrovic došlo k sesutí náspu a k vykolejení lokomotivy. Náročná
horská trať sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.
V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššho počtu 898 obyvatel a poté se
už dále nerozrůstal. Po první světové válce se sem přistěhovala řada
českých dělníků, čímž v obci vznikla významná česká menšina, čítající
roku 1930 asi 140 osob. O 2 roky později byla proto v obci otevřena
česká škola.
Před 2. světovou válkou byla nejvýznamnějším oldřichovským
podnikem sklářská huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla
hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele a jako jedna z prvních
v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto zde byly
ještě další čtyři větší a několik menších rafinerií. Asi 40 rodin se
věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách, převážně jako kuliči
nebo malíři skla. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.
Koncem 2. světové války byl Oldřichov sloučen s Mistrovicemi, jako
Nový Oldřichov. V letech 1945-1946 byla většina původních
německých obyvatel odsunuta a velká část sklářských dílen zanikla.
Sklářská huť Clemens Rasch se po válce stala součástí Jabloneckých
skláren a pracovala až do roku 1966, kdy byla uzavřena. Její objekty
pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem 80. let byly
zbořeny.
Památky a zajímavosti
Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné pozůstatky
budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si
nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund
z Weissenbachu a přestože byla jeho budova v 17. a 18. století
rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké části dřevěná. Dvůr asi
vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756 se u něj uváděl i malý
pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku 1903 byl
i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký
čas sloužil jako stodola.
V obci stojí zajímavá barokní pískovcová socha sv. Jana
Nepomuckého, prohlášená v roce 2000 za kulturní památku,
a kamenný pomník padlým z 1. světové války. Další válečný pomník
stojí u silnice uprostřed Mistrovic.
V obci se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů,
z nichž je pozoruhodný zejména patrový roubený dům č.p. 14
s podstávkou, stojící v horní části Oldřichova při silnici
do Kamenického Šenova.
Ikonografie znaku a praporu
Na místě, kde se rozkádá obec Nový Oldřichov, byly v minulosti pozemky poplužního dvora příslušného k panství se sídlem v nedalekých Mistrovicích. Dvůr vznikl v roce 1586, kdy majtel Mistrovic Zikmund z Weissbachu koupil od vdovy po dědičném rychtáři Šimonovi Knechtelovi největší selský statek ve vsi.
Mistrovice se v historických pramenech připomínají od roku 1412 jako ves patřící k Volfarticím. Oldřichov později zvaný Nový vznikl až v roce 1758. Tehdejší držitel mistrovického panství Petr Kryštof svobodný pán z Wallbrunnu, nechal rozparcelovat pozemky poplužního dvora a založil novou ves. Pojmenoval ji Ulrichsthal (Oldřichovo údolí) na počest právě narozeného syna Oldřicha.
Po smrti Petra Kryštofa z Wallbrunnu byl zadlužený statek v roce 1764 prodán Františkovi Oldřichovi knížeti Kinskému, který Mistrovice s Oldřichovem připojil k panství Česká Kamenice. K tomuto panství v majetku Kinských patřil Oldřichov až do konce patrimoniální správy.
Při správní reorganizaci v roce 1850 byla vytvořena místní obec Mistrovice, k níž patřil i Oldřichov. V roce 1879 byl Oldřichov oddělen a stal se samostatnou místní obcí.
Páni z Wallbrunnu pocházeli z Porýní. V Čechách se usadil Jiří Kryštof z Wallbrunnu, který působil ve službách Anny Marie Františky vévodkyně Sasko-Lauenburské (1672-1741) majitelky Zákup, Ploskovic, Buštěhradu a dalších panství v Čechách. Vykonával úřad hofmistra a nejvyššího číšníka. K jeho potomkům patřil Petr Kryštof z Wallbrunnu a Parthenheimu, pozdější císařský generál, majitel Mistrovic a zakladatel vsi Oldřichov.
Znakem svobodných pánů z Wallbrunnu byl modrý štít a v něm tři stříbrné routy (2, 1). V klenotu, na přilbici s přikryvadly modro-střibrnými, stříbrná routa mezi modrými býčími rohy, každý se stříbrnou routou uprostřed.
Znakem Kinských je červený štít, z jehož levého boku vynikající do oblouku prohnuté tři stříbrné "vlčí zuby".
Červený štít a stříbrně lemované, do oblouku prohnuté kosmé břevno jsou inspirovány znakem Kinských, kteří byli vlastníky obce nepřetržitě tři století. Rozvinutou listovou korunou, která je v této podobě také nazývána routovou korunou, je činěna narážka na routy ve znaku Wallbrunnů. Modrá barva wallbrunnského štítu je obsažena v modrém břevnu.
Prapor opakuje podobu znaku.
Demografické údaje
OBEC Nový Oldřichov
Mistrovice č. 51, Nový Oldřichov, 47113, Nový Oldřichov
Osoby
- p. Burda Jan, starosta
Kontakty
Vlajka
2 části obce:
Mistrovice č. 91, Nový OldřichovOtevřeno
Historie obce Nový Oldřichov celá historie
Historie Nového Oldřichova
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585 až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor).
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích,
které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena
ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se
vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si
nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním
byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné
pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585
až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof
z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest
kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich
Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely,
které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves
Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr
Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali
a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale
zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové
obci říkalo "Brache" (= úhor).
Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté
zde byla otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787
měla již 75 domů. Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo
zušlechťování skla, které se rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde
působila řada schopných řezáčů a brusičů skla. V roce 1830 tu bratři
Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal
Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch
a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť. V té
době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů,
31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen.
Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov připojen k Mistrovicím,
ale již v roce 1878 byl povýšen na samostatnou obec. Roku 1844 byl
v Mistrovicích postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže a protože
se v obou obcích postupně vytvořila také významná starokatolická
obec, byl zde roku 1897 postaven i starokatolický filiální kostel,
podléhající faře v Arnultovicích u Nového Boru.
Díky své horské poloze mezi lesnatými kopci s dalekými výhledy se
obě obce na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávanými výletními
místy a v roce 1903 byla na blízkém návrší, zvaném Scheibe,
postavena dřevěná rozhledna.
K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z Kamenického
Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský
továrník Clemens Rasch. S výstavbou se začalo 2. května 1902
v Mistrovicích a celá trať byla uvedena do provozu 29. srpna 1903.
Zahájení provozu ale nebylo příliš šťastné, protože při vjezdu
do Mistrovic došlo k sesutí náspu a k vykolejení lokomotivy. Náročná
horská trať sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.
V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššho počtu 898 obyvatel a poté se
už dále nerozrůstal. Po první světové válce se sem přistěhovala řada
českých dělníků, čímž v obci vznikla významná česká menšina, čítající
roku 1930 asi 140 osob. O 2 roky později byla proto v obci otevřena
česká škola.
Před 2. světovou válkou byla nejvýznamnějším oldřichovským
podnikem sklářská huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla
hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele a jako jedna z prvních
v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto zde byly
ještě další čtyři větší a několik menších rafinerií. Asi 40 rodin se
věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách, převážně jako kuliči
nebo malíři skla. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.
Koncem 2. světové války byl Oldřichov sloučen s Mistrovicemi, jako
Nový Oldřichov. V letech 1945-1946 byla většina původních
německých obyvatel odsunuta a velká část sklářských dílen zanikla.
Sklářská huť Clemens Rasch se po válce stala součástí Jabloneckých
skláren a pracovala až do roku 1966, kdy byla uzavřena. Její objekty
pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem 80. let byly
zbořeny.
Památky a zajímavosti
Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné pozůstatky
budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si
nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund
z Weissenbachu a přestože byla jeho budova v 17. a 18. století
rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké části dřevěná. Dvůr asi
vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756 se u něj uváděl i malý
pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku 1903 byl
i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký
čas sloužil jako stodola.
V obci stojí zajímavá barokní pískovcová socha sv. Jana
Nepomuckého, prohlášená v roce 2000 za kulturní památku,
a kamenný pomník padlým z 1. světové války. Další válečný pomník
stojí u silnice uprostřed Mistrovic.
V obci se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů,
z nichž je pozoruhodný zejména patrový roubený dům č.p. 14
s podstávkou, stojící v horní části Oldřichova při silnici
do Kamenického Šenova.
Ikonografie znaku a praporu
Na místě, kde se rozkádá obec Nový Oldřichov, byly v minulosti pozemky poplužního dvora příslušného k panství se sídlem v nedalekých Mistrovicích. Dvůr vznikl v roce 1586, kdy majtel Mistrovic Zikmund z Weissbachu koupil od vdovy po dědičném rychtáři Šimonovi Knechtelovi největší selský statek ve vsi.
Mistrovice se v historických pramenech připomínají od roku 1412 jako ves patřící k Volfarticím. Oldřichov později zvaný Nový vznikl až v roce 1758. Tehdejší držitel mistrovického panství Petr Kryštof svobodný pán z Wallbrunnu, nechal rozparcelovat pozemky poplužního dvora a založil novou ves. Pojmenoval ji Ulrichsthal (Oldřichovo údolí) na počest právě narozeného syna Oldřicha.
Po smrti Petra Kryštofa z Wallbrunnu byl zadlužený statek v roce 1764 prodán Františkovi Oldřichovi knížeti Kinskému, který Mistrovice s Oldřichovem připojil k panství Česká Kamenice. K tomuto panství v majetku Kinských patřil Oldřichov až do konce patrimoniální správy.
Při správní reorganizaci v roce 1850 byla vytvořena místní obec Mistrovice, k níž patřil i Oldřichov. V roce 1879 byl Oldřichov oddělen a stal se samostatnou místní obcí.
Páni z Wallbrunnu pocházeli z Porýní. V Čechách se usadil Jiří Kryštof z Wallbrunnu, který působil ve službách Anny Marie Františky vévodkyně Sasko-Lauenburské (1672-1741) majitelky Zákup, Ploskovic, Buštěhradu a dalších panství v Čechách. Vykonával úřad hofmistra a nejvyššího číšníka. K jeho potomkům patřil Petr Kryštof z Wallbrunnu a Parthenheimu, pozdější císařský generál, majitel Mistrovic a zakladatel vsi Oldřichov.
Znakem svobodných pánů z Wallbrunnu byl modrý štít a v něm tři stříbrné routy (2, 1). V klenotu, na přilbici s přikryvadly modro-střibrnými, stříbrná routa mezi modrými býčími rohy, každý se stříbrnou routou uprostřed.
Znakem Kinských je červený štít, z jehož levého boku vynikající do oblouku prohnuté tři stříbrné "vlčí zuby".
Červený štít a stříbrně lemované, do oblouku prohnuté kosmé břevno jsou inspirovány znakem Kinských, kteří byli vlastníky obce nepřetržitě tři století. Rozvinutou listovou korunou, která je v této podobě také nazývána routovou korunou, je činěna narážka na routy ve znaku Wallbrunnů. Modrá barva wallbrunnského štítu je obsažena v modrém břevnu.
Prapor opakuje podobu znaku.
Demografické údaje
OBEC Nový Oldřichov
Mistrovice č. 51, Nový Oldřichov, 47113, Nový Oldřichov
Osoby
- p. Burda Jan, starosta
Kontakty
Vlajka
2 části obce:
Historie obce Nový Oldřichov celá historie
Historie Nového Oldřichova
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585 až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor).
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích,
které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena
ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se
vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si
nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním
byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné
pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585
až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof
z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest
kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich
Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely,
které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves
Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr
Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali
a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale
zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové
obci říkalo "Brache" (= úhor).
Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté
zde byla otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787
měla již 75 domů. Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo
zušlechťování skla, které se rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde
působila řada schopných řezáčů a brusičů skla. V roce 1830 tu bratři
Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal
Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch
a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť. V té
době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů,
31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen.
Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov připojen k Mistrovicím,
ale již v roce 1878 byl povýšen na samostatnou obec. Roku 1844 byl
v Mistrovicích postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže a protože
se v obou obcích postupně vytvořila také významná starokatolická
obec, byl zde roku 1897 postaven i starokatolický filiální kostel,
podléhající faře v Arnultovicích u Nového Boru.
Díky své horské poloze mezi lesnatými kopci s dalekými výhledy se
obě obce na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávanými výletními
místy a v roce 1903 byla na blízkém návrší, zvaném Scheibe,
postavena dřevěná rozhledna.
K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z Kamenického
Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský
továrník Clemens Rasch. S výstavbou se začalo 2. května 1902
v Mistrovicích a celá trať byla uvedena do provozu 29. srpna 1903.
Zahájení provozu ale nebylo příliš šťastné, protože při vjezdu
do Mistrovic došlo k sesutí náspu a k vykolejení lokomotivy. Náročná
horská trať sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.
V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššho počtu 898 obyvatel a poté se
už dále nerozrůstal. Po první světové válce se sem přistěhovala řada
českých dělníků, čímž v obci vznikla významná česká menšina, čítající
roku 1930 asi 140 osob. O 2 roky později byla proto v obci otevřena
česká škola.
Před 2. světovou válkou byla nejvýznamnějším oldřichovským
podnikem sklářská huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla
hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele a jako jedna z prvních
v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto zde byly
ještě další čtyři větší a několik menších rafinerií. Asi 40 rodin se
věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách, převážně jako kuliči
nebo malíři skla. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.
Koncem 2. světové války byl Oldřichov sloučen s Mistrovicemi, jako
Nový Oldřichov. V letech 1945-1946 byla většina původních
německých obyvatel odsunuta a velká část sklářských dílen zanikla.
Sklářská huť Clemens Rasch se po válce stala součástí Jabloneckých
skláren a pracovala až do roku 1966, kdy byla uzavřena. Její objekty
pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem 80. let byly
zbořeny.
Památky a zajímavosti
Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné pozůstatky
budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si
nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund
z Weissenbachu a přestože byla jeho budova v 17. a 18. století
rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké části dřevěná. Dvůr asi
vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756 se u něj uváděl i malý
pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku 1903 byl
i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký
čas sloužil jako stodola.
V obci stojí zajímavá barokní pískovcová socha sv. Jana
Nepomuckého, prohlášená v roce 2000 za kulturní památku,
a kamenný pomník padlým z 1. světové války. Další válečný pomník
stojí u silnice uprostřed Mistrovic.
V obci se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů,
z nichž je pozoruhodný zejména patrový roubený dům č.p. 14
s podstávkou, stojící v horní části Oldřichova při silnici
do Kamenického Šenova.
Ikonografie znaku a praporu
Na místě, kde se rozkádá obec Nový Oldřichov, byly v minulosti pozemky poplužního dvora příslušného k panství se sídlem v nedalekých Mistrovicích. Dvůr vznikl v roce 1586, kdy majtel Mistrovic Zikmund z Weissbachu koupil od vdovy po dědičném rychtáři Šimonovi Knechtelovi největší selský statek ve vsi.
Mistrovice se v historických pramenech připomínají od roku 1412 jako ves patřící k Volfarticím. Oldřichov později zvaný Nový vznikl až v roce 1758. Tehdejší držitel mistrovického panství Petr Kryštof svobodný pán z Wallbrunnu, nechal rozparcelovat pozemky poplužního dvora a založil novou ves. Pojmenoval ji Ulrichsthal (Oldřichovo údolí) na počest právě narozeného syna Oldřicha.
Po smrti Petra Kryštofa z Wallbrunnu byl zadlužený statek v roce 1764 prodán Františkovi Oldřichovi knížeti Kinskému, který Mistrovice s Oldřichovem připojil k panství Česká Kamenice. K tomuto panství v majetku Kinských patřil Oldřichov až do konce patrimoniální správy.
Při správní reorganizaci v roce 1850 byla vytvořena místní obec Mistrovice, k níž patřil i Oldřichov. V roce 1879 byl Oldřichov oddělen a stal se samostatnou místní obcí.
Páni z Wallbrunnu pocházeli z Porýní. V Čechách se usadil Jiří Kryštof z Wallbrunnu, který působil ve službách Anny Marie Františky vévodkyně Sasko-Lauenburské (1672-1741) majitelky Zákup, Ploskovic, Buštěhradu a dalších panství v Čechách. Vykonával úřad hofmistra a nejvyššího číšníka. K jeho potomkům patřil Petr Kryštof z Wallbrunnu a Parthenheimu, pozdější císařský generál, majitel Mistrovic a zakladatel vsi Oldřichov.
Znakem svobodných pánů z Wallbrunnu byl modrý štít a v něm tři stříbrné routy (2, 1). V klenotu, na přilbici s přikryvadly modro-střibrnými, stříbrná routa mezi modrými býčími rohy, každý se stříbrnou routou uprostřed.
Znakem Kinských je červený štít, z jehož levého boku vynikající do oblouku prohnuté tři stříbrné "vlčí zuby".
Červený štít a stříbrně lemované, do oblouku prohnuté kosmé břevno jsou inspirovány znakem Kinských, kteří byli vlastníky obce nepřetržitě tři století. Rozvinutou listovou korunou, která je v této podobě také nazývána routovou korunou, je činěna narážka na routy ve znaku Wallbrunnů. Modrá barva wallbrunnského štítu je obsažena v modrém břevnu.
Prapor opakuje podobu znaku.
Demografické údaje
Historie obce Nový Oldřichov celá historie
Historie Nového Oldřichova
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585 až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor).
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích,
které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena
ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se
vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si
nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním
byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné
pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585
až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof
z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest
kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich
Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely,
které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves
Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr
Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali
a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale
zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové
obci říkalo "Brache" (= úhor).
Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté
zde byla otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787
měla již 75 domů. Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo
zušlechťování skla, které se rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde
působila řada schopných řezáčů a brusičů skla. V roce 1830 tu bratři
Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal
Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch
a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť. V té
době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů,
31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen.
Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov připojen k Mistrovicím,
ale již v roce 1878 byl povýšen na samostatnou obec. Roku 1844 byl
v Mistrovicích postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže a protože
se v obou obcích postupně vytvořila také významná starokatolická
obec, byl zde roku 1897 postaven i starokatolický filiální kostel,
podléhající faře v Arnultovicích u Nového Boru.
Díky své horské poloze mezi lesnatými kopci s dalekými výhledy se
obě obce na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávanými výletními
místy a v roce 1903 byla na blízkém návrší, zvaném Scheibe,
postavena dřevěná rozhledna.
K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z Kamenického
Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský
továrník Clemens Rasch. S výstavbou se začalo 2. května 1902
v Mistrovicích a celá trať byla uvedena do provozu 29. srpna 1903.
Zahájení provozu ale nebylo příliš šťastné, protože při vjezdu
do Mistrovic došlo k sesutí náspu a k vykolejení lokomotivy. Náročná
horská trať sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.
V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššho počtu 898 obyvatel a poté se
už dále nerozrůstal. Po první světové válce se sem přistěhovala řada
českých dělníků, čímž v obci vznikla významná česká menšina, čítající
roku 1930 asi 140 osob. O 2 roky později byla proto v obci otevřena
česká škola.
Před 2. světovou válkou byla nejvýznamnějším oldřichovským
podnikem sklářská huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla
hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele a jako jedna z prvních
v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto zde byly
ještě další čtyři větší a několik menších rafinerií. Asi 40 rodin se
věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách, převážně jako kuliči
nebo malíři skla. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.
Koncem 2. světové války byl Oldřichov sloučen s Mistrovicemi, jako
Nový Oldřichov. V letech 1945-1946 byla většina původních
německých obyvatel odsunuta a velká část sklářských dílen zanikla.
Sklářská huť Clemens Rasch se po válce stala součástí Jabloneckých
skláren a pracovala až do roku 1966, kdy byla uzavřena. Její objekty
pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem 80. let byly
zbořeny.
Památky a zajímavosti
Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné pozůstatky
budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si
nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund
z Weissenbachu a přestože byla jeho budova v 17. a 18. století
rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké části dřevěná. Dvůr asi
vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756 se u něj uváděl i malý
pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku 1903 byl
i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký
čas sloužil jako stodola.
V obci stojí zajímavá barokní pískovcová socha sv. Jana
Nepomuckého, prohlášená v roce 2000 za kulturní památku,
a kamenný pomník padlým z 1. světové války. Další válečný pomník
stojí u silnice uprostřed Mistrovic.
V obci se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů,
z nichž je pozoruhodný zejména patrový roubený dům č.p. 14
s podstávkou, stojící v horní části Oldřichova při silnici
do Kamenického Šenova.
Ikonografie znaku a praporu
Na místě, kde se rozkádá obec Nový Oldřichov, byly v minulosti pozemky poplužního dvora příslušného k panství se sídlem v nedalekých Mistrovicích. Dvůr vznikl v roce 1586, kdy majtel Mistrovic Zikmund z Weissbachu koupil od vdovy po dědičném rychtáři Šimonovi Knechtelovi největší selský statek ve vsi.
Mistrovice se v historických pramenech připomínají od roku 1412 jako ves patřící k Volfarticím. Oldřichov později zvaný Nový vznikl až v roce 1758. Tehdejší držitel mistrovického panství Petr Kryštof svobodný pán z Wallbrunnu, nechal rozparcelovat pozemky poplužního dvora a založil novou ves. Pojmenoval ji Ulrichsthal (Oldřichovo údolí) na počest právě narozeného syna Oldřicha.
Po smrti Petra Kryštofa z Wallbrunnu byl zadlužený statek v roce 1764 prodán Františkovi Oldřichovi knížeti Kinskému, který Mistrovice s Oldřichovem připojil k panství Česká Kamenice. K tomuto panství v majetku Kinských patřil Oldřichov až do konce patrimoniální správy.
Při správní reorganizaci v roce 1850 byla vytvořena místní obec Mistrovice, k níž patřil i Oldřichov. V roce 1879 byl Oldřichov oddělen a stal se samostatnou místní obcí.
Páni z Wallbrunnu pocházeli z Porýní. V Čechách se usadil Jiří Kryštof z Wallbrunnu, který působil ve službách Anny Marie Františky vévodkyně Sasko-Lauenburské (1672-1741) majitelky Zákup, Ploskovic, Buštěhradu a dalších panství v Čechách. Vykonával úřad hofmistra a nejvyššího číšníka. K jeho potomkům patřil Petr Kryštof z Wallbrunnu a Parthenheimu, pozdější císařský generál, majitel Mistrovic a zakladatel vsi Oldřichov.
Znakem svobodných pánů z Wallbrunnu byl modrý štít a v něm tři stříbrné routy (2, 1). V klenotu, na přilbici s přikryvadly modro-střibrnými, stříbrná routa mezi modrými býčími rohy, každý se stříbrnou routou uprostřed.
Znakem Kinských je červený štít, z jehož levého boku vynikající do oblouku prohnuté tři stříbrné "vlčí zuby".
Červený štít a stříbrně lemované, do oblouku prohnuté kosmé břevno jsou inspirovány znakem Kinských, kteří byli vlastníky obce nepřetržitě tři století. Rozvinutou listovou korunou, která je v této podobě také nazývána routovou korunou, je činěna narážka na routy ve znaku Wallbrunnů. Modrá barva wallbrunnského štítu je obsažena v modrém břevnu.
Prapor opakuje podobu znaku.
OBEC Nový Oldřichov
Mistrovice č. 51, Nový Oldřichov, 47113, Nový Oldřichov
Osoby
- p. Burda Jan, starosta
Kontakty
Vlajka
