Milovice u Hořic

Jméno Milovice se odvozuje od vlastního jména Miloslav, vlastně jeho mazlivého tvaru Mil´. Z něho pak povstala zúžená forma místního jména Milovice a později podle mnoha jmen končící na –ovice došlo ke konečné podobě Milovice. Při posuzování stáří vsi se došlo k zjištění, že místní jméno je rodového původu. Vznik sídlišť se jmény patronymického původu klademe do staroslovanské epochy. Čeleď rodu praotce Mila se nazývali Milenci, Milovici, tj.příslušníci Milova rodu.

Historie obce Milovice se začala oficiálně psát roku 1197, v čase nástupu českého krále Přemysla I. na stolec pražského hradu, kdy jako svědkové při založení Tepelského kláštera jsou uváděni Beneš a Markvart Jiří z Milevic.

První historické prameny jsou v latině a vytvořila je církevní správa ve svých jednáních při dosazování kněží a při majetkových převodech. Ze zápisů v konfirmačních knihách z roku 1367 byl ustaven ke kostelu v Nedělicích farář Benedikt z Milovic. Z pramenů se nedá ale posoudit zda jde o naše Milovice. Bezpečně příslušná je ale už zmínka o výměně farářů mezi Milovicemi a Markvarticemi. K roku 1384 je dochována zpráva, že Milovický kostel patřil mezi farní a byl zasvěcen Petru a Pavlu. Patřila k němu fara se zahradou a časem se při něm vytvořilo nejbohatší záduší / majetek fary a její důchody/ na celém Hořicku. Ze spolehlivě doložených zpráv se dočteme, že kostel a fara vytvořili v Milovicích určité správní středisko, které za středověku nabývalo většího společenského významu. Kněží se svými institucemi se stali vedoucí silou a do Milovické farnosti patřily obce větší a lidnatější jako Bříšťany, Bašnice, Třebnouševes, Ostrov a Dobrá Voda.

Vedle kostela a fary byla zřejmě brzy zřízena i škola, o které se dočteme, že ve vsi působila „od nepaměti“. Rok jejího založení nelze zjistit, ale dá se předpokládat, že první vzdělání dětem z milovské farnosti bylo udíleno tady, v Milovicích, ve škole pod přímým církecním dohledem.

Tomu, že společensky tak významné instituce – kostel, fara a škola – vznikly právě v Milovicích a ne v jiné, větší vsi tohoto uzemí, vděčí obec své šťastné poloze na jedné z nejdůležitějších středověkych zemských stezek, která přes Prahu a Hradec spojovala jihozápadní země s Polskem.

Nejstarší tvrz stávala u vesnice na mírném kopci, kde pak stával panský dvůr. Historickou zprávou je doložen její pán z roku 1395 v provolací knize lenních či dvorských desk „ Otka de Mylewicz“. Tato tvrz a spolu s ní i obec během let často měnily majitele, ať už prodejem, směnou či věnem. V roce 1562 koupili tvrz Smiřičtí a měli ji v držení až do roku 1618. Po bitvě na Bílé hoře koupil hořické panství s okolními dvory (tedy i Miloviocemi) Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti (1634) postoupil císař Ferdinand II. Panství Hořice za služby v poli svému c.k. Komořímu a polnímu maršálovi Jakubu Strozzi. Vedle tvrze stával v Milovicích ještě svobodný dvůr.

V roce 1750 vyšla Effenwagerova mapa a na té bylo vyznačeno poštovní spojení Mladá Boleslav – Sobotka – Jičín – Milovice – Hradec Králové a dál na Moravu, tedy část tzv.Saskomoravské pošty. Na ní tedy najdeme jméno „Millowicz“ ve funkci přepřahací stanice. Milovicím poštovní stanice otevřela širý svět, ve stanici se přepřahalo, stálo, jedlo a pilo, někdy i nocovalo. Přitom se i vyprávělo, jak jde život jinde a navazovaly se známosti. Jediný doklad, který se z milovské pošty dochoval, je otisk staničního trazítka ve Dragounově sbírce v Poštovním muzeu v Praze.

Novodobá historie Milovic nastoupila v druhé polovině 19.století. Už nebyla označována jako ves, ale obec, protože označení ves patřilo feudalismu, obec je už pojem moderní, po pádu Bachova policajtství s počátkem 60. let.Až do roku 1879 byly Milovice spojeny s Ostrovem do jedné katastrální obce. Na svou žádost k vysokému sněmu Království Českého byly Milovice proměněny na samostatnou katastrální obec.

Nejranější statistický údaj o velikosti Milovic je z roku 1790, kdy se udává 41 domů. K roku 1835 se dochovala data 50 domů a 334 obyvatel. V roce 1880 bylo zjištěno 151 mužů a 158 žen. V roce 1890 bylo zjištěno 54 domů a 340 obyvatel. V roce 1910 bylo napočteno 57 domů a 333 obyvatel.

První volby jsou zaznamenány v Milovicích v roce 1899, kdy bylo zvoleno 5 důvěrníků: starosta Josef Vlasák, Václav Včeliš č.32, Josef Včeliš č.36, Jan Jaroš č.39, Jan Včeliš č. 3. . Vlasák byl za starostu zvolen čtyřikrát po sobě. V dalších volbách byl prvním radním a pak členem. Spokojovali se s malými akcemi. V roce 1892 byl zavežen páchnoucí rybníček a na jeho místě založili ovocný sad. V roce 1894 postavili obecní domek na pozemku c.16. Další akcí bylo postavení obecní váhy. Veřejné osvětlení dostaly Milovice už v roce 1902. Šest svítilen nejen k okrase začalo svítit 26.1.

Spolek divadelních ochotníků byl v Milovicích založen v roce 1869. Spolek měl 14 aktivních členů. V dubnu 1896 zahájil v Milovicích činnost Hospodářsko-čtenářský spolek Hanka.

19.března 1921 se rozsvítila první elektrická žárovka a tak se Milovice staly první elektrifikovanou obcí na Hořicku. Pokrok byl zaplacen i lidským životem - na svátek sv.Josefa natíral mladý dělnák Vízek elektrické stožáry od Bašnic k Milovicům, přičemž byl zasažen elektrickým proudem a na místě usmrcen. Po zavedení elektrického prudu bylo možno pomýšlet i na zavedení telefonu. Obecní úřad o něj požádal v roce 1923 a dostal na zřízení telefonní stanice podporu okresní správy. Provoz byl zahájen 12 března v kanceláři kampeličky. V témže roce bylo telefonní vedení prodlouženo z Milovic do Bříšťan, Petroviček a Pšánek.

V roce 1905 byl v Milovicích založen hasičský sbor. Měl 17 členů.

V devadesátých letech 19.století se začaly zakládat na Hořicku kampeličky. Milovická kampelička zahájila činnost 1.1.1900 a byla zapsána jako Spořitelní záložní spolek pro Milovice a okolí. Kancelář měla v hostinci p.Václava Krátkého. V roce 1924 měla kampelička 71 členů, skoro milión vkladů a čistý zisk půl druhého tisíce.

V roce 1929 byly vybudovány betonové chodníky při cestě k Bříšťanům, do Dvora a na Drahách. V letech 1931 – 1932 byla v obci vybudována 1.část kanalizace. V témže roce společnost Vacuum Oil Company postavila na obecním pozemku první čerpací benzinovou stanici. V roce 1937 předán do používání „Obecní dům“, ve kterém měla sídlo kampelička, obecní knihovna (téměř 1500 svazků) a byl zde i byt pro učitele a výměnkářku Pourovou, jejíž muž daroval pozemek na stavbu.

I v poválečných letech se obec dále vyvíjela.

1956 byl otevřen v budově Obecního domu poštovní úřad.

1959 zavezen rybník a vybudována požární nádrž, která se současně využívá jako koupaliště.

1959 vybudován obecní rozhlas.

1960 otevřena nová budova Kulturního domu

1965 veřejné osvětlení změněno na výbojkové, budování kanalizace, kabiny na koupališti.

1967 smuteční obřadní síň, dokončení kanalizace, přístavba školy a instalace ústředního vytápění

1968 rekonstrukce vozovky ve Dvoře a ke Kulturnímu domu

1968-71 výstavba Motorestu (později předán n.p. RaJ) a prodejny potravin (předáno s.d. Jednota)

1972 výstavba požární zbrojnice a obecních garáží

1973 vystavba parku ve středu obce, tenisové a volejbalové kurty, fotbalové hřiště

parkoviště před Motorestem

1974 obecní vodovod

1977 víceúčelové zařízení

1979-81 vybudován autokemp

1980 plynofikace obce

1986 otevření nové budovy rehabilitace (včetně prostor pro saunu, kadeřnictví a kosmetiku)

1997 nová prodejna potravin náhradou za původní zprivatizovanou a změněnou novým vlastníkem na byty

2004 nová bytovka se 6ti byty

2008 vodovod – napojení jižní části obce

2010-2014 rekonstrukce střech budov v obci (víceúčelové zařízení, škola)

2011 vybudování školního hřiště

2011 výměna oken ve školní budově

2012 rozšíření zázemí školy – přestavba bytu na další třídu

2012 rekonstrukce střech školy, pošty, budovy obecního dvora, 1.etapa opravy vazníků střechy KD

2013 rekonstrukce topení v budově rehabilitace, 2.etapa opravy vazníků střechy KD

2014 rekonstrukce Kulturního domu (výměna oken, zateplení a hydroizolace střechy, sociální zařízení, topení)

2014 zřízení společenské místnosti v budově rehabilitace

2014 zprovoznění rehabilitace, rekonstrukce místností pro služby - kadeřnictví, kosmetika, pedikůra, manikůra

2014 vodovod – napojení severní části obce

2014 modernizace ubytovacího zařízení v kempu a instalace 4 mobilních domů

2015 rekonstrukce el.instalace KD, rekonstrukce sociálního zařízení restaurace CLUB a Videa

2016 rekonstrukce páteřního kanalizačního řádu od pošty, rekonstrukce kanalizace KD

2017 rekonstrukce topení ve škole

2017 výsadba zeleně v kempu s podporou nadace ČEZ

2017 rekonstrukce prodejny prodejny potravin

2017 vybudování nové pískové pláže na koupališti

2017 instalace památníku dlouholetému starostovi p.Vlastimilu Hruškovi

2018 rekonstrukce tělocvičny ve škole, vybudování polytechnické učebny

2018 revitalizace prostranství u hřbitova, rekonstrukce chodníku k I/35

2018 rekonstrukce skluzavky a dlažby na koupališti

2018 rozšíření septiku v kempu, instalace pátého mobilního domu v kempu

27.dubna 1999 rozhodl předseda PS PČR o udělení obecních symbolů Milovicím a dne 25.května téhož roku jim byl dekret slavnostně předán. Heraldický znak vychází z historie - v pravém modrém poli polceného štítu se kříží zlatý klíč a meč (atributy patronů milovického kostela sv.Petra a Pavla). Heraldicky levé pole je děleno na horní stříbrný díl s černou poštovní trubkou (připomínka první poštovní stanice v Milovicích) a dolní černý díl.

Zlatý meč v červené hlavě štítu byl převzat z gotického svorníku kostela.