Lnáře

Až do zrušení patrimonijní správy roku 1848 byly Lnáře centrem významného šlechtického panství, které mělo na sklonku feudálního období rozlohu přes 6 000 ha s více jak 10 000 obyvateli. V jeho vlastnictví se vystřídaly významné i méně známé rody domácího i zahraničního původu (Zmrzlíkové ze Svojšína, Šternebrkové, Novohradští z Kolovrat, Vratislavové z Mitrovic, Černínové z Chudenic, Küniglové, Sweerts - Sporckové ad.).

Hlavním zdrojem vrchnostenských příjmů bylo lesní a především rybniční hospodářství, které má ve zdejším kraji tradici již od středověku. Jen v samotných Lnářích jsou rybníky hned tři - Veský, Zámecký a Podhájský. Význam lnářského rybníkářství dal vzniknout pověsti, podle níž bylo v 18. století na panství 365 rybníků jako dnů do roka a v roce přestupném se napouštěl ještě jeden. Rybniční a s ní spojená lesní správa lnářského velkostatku poskytla práci několika významným rybníkářským odborníků, mezi nimiž patří čestné místo Ing. Dr. h. c. Theodoru Mokrému (1857 - 1945). I v současné době patří Lnářsko k důležitým rybníkářským oblastem naší republiky. Současně také bylo a je vystavováno ničivé síle vodního živlu, kterou ukázaly povodně v letech 1895, 1987 a 2002.