Obec Málkov se nachází cca 7,3 km od města Chomutov. K obci dále patří obce Lideň, Vysoká, Zelená. První zmínka o Málkově je z roku 1361. Ves je označena jako villa Malkow a náleží k panství Hasištejn.
Hledat firmy v obci Málkov, část obce Lideň
Živé firmy v obci Málkov, část obce Lideň 0 firem
Historie obce Málkov celá historie
Historie malých podhorských vesnic bývá často z velké části zahalena tajemstvím, neboť neexistuje, nebo se nedochovává mnoho dokladů o jejich vývoji. Výjimkou bohužel nejsou ani vsi Málkov, Ahníkov, Zásada, Zelená, Vysoká a Lideň. I to málo archiválií, které se podařilo dochovat, bylo v období po druhé světové válce z velké části zničeno - třeba jen proto, že bylo psáno německy. V dějinách těchto vesnic je tedy mnoho světlých míst, která asi nikdy nebudou vyplněna.
Ani u jedné ze zmiňovaných obcí není znám přesný rok vzniku. Panuje však názor, že byly zakládány za účelem vytvoření solidního hospodářského zázemí pro Hrad Hasištejn, který vznikl na počátku 14. století.
První zmínka o Málkově je z roku 1361. Ves je označena jako villa Malkow, a náleží k panství Hasištejn. Další zpráva pochází až z roku 1533, a říká, že Málkov byl zastaven pánům z Fictumu. Prvním majitelem vsi z rodu Fictumů byl Bohuslav Felix z Fictumu na Buchelbergu. Roku 1608 byl dvůr Málkov připojen k panství Prunéřov. Na přelomu 16. a 17. století jej koupil Christof Workatsch, který o něj však kvůli rebelii posléze přichází. Roku 1618 se objevuje první zmínka o mlýnu zvaném "pekelný", který ale pravděpodobně pochází již ze 14. století.
Po porážce stavovského povstání v roce 1621 došlo k rozsáhlé konfiskaci majetku šlechty, která povstání podporovala. Mezi ní patřili také Fictumové. Ztratili tak obrovské majetky a byli donuceni odejít ze země. O dva roky později byly zdejší statky prodány. Ve třech etapách je koupil Jaroslav Bořita hrabě z Martinic (známý tím, že byl během II. pražské defenestrace vyhozen z okna pražského hradu).V první etapě získal 15 vesnic a dvorů, mezi které patřily i Ahníkov a polovina Zásady. V druhé etapě koupil 4 vsi a dvory, mezi nimi také Málkov a Zelenou. V poslední etapě získal Kralupy s poplužím a mlýnem, statek Henkelhof, část vsi Naší a druhou část Zásady. Nákupem všeho tohoto majetku vzniklo panství uváděné jako Ahníkov - Prunéřov. To pak patřilo Bořitovi z Martinic a jeho dědicům až do r. 1880.
V období třicetileté války byla celá země pustošena procházejícími vojsky. Málkovští sedláci byli sužováni robotou, dávkami a kontribucemi, v důsledku války zde r. 1642 propuklo několik ničivých požárů. Roku 1644 v oblasti řádili Švédové, roku 1647 byla obec pod jejich loupeživými nájezdy přímo obrácena v trosky. V témže roce byl také zpustošen "pekelný mlýn".
Roku 1668 rozšířil Maxmilián Valentin z Martinic na Ahníkově dědická práva poddaných, současně ale zvýšil robotní povinnost na 15 dnů ročně. Ta byla po válce spolu s dávkami zvyšována natolik, že roku 1680 došlo po celých Čechách k selským rebeliím. Toto hnutí se zajisté nevyhnulo ani Málkovu a okolním obcím, přímé doklady však chybí. O dva roky později propuká další vlnou vzpour, určitého zmírnění situace dosáhla teprve Marie Terezie svým patentem z roku 1775. Koncem 17. století se zde konaly pokusy o těžbu rud stříbra, avšak r. 1703 byly pro svou malou výnosnost ukončeny. Roku 1764 byla v obci postavena zvonice a na konci 18. století vznikla zdejší kaple sv. Josefa.
Během vlády Martiniců spadal Málkov pod Ahníkov, v letech 1625 - 1789 byly právní akty (jako např. kupní smlouvy) uzavírány v Málkově, avšak za přítomnosti rychtáře, přísežných a se svolením hejtmana panství Ahníkov. Od roku 1792 již byly smlouvy vystavovány v Ahníkově ve vrchnostenském úřadě. Roku 1848 bylo zrušeno poddanství a r. 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami, pravomoc vrchnostenského a justičního úřadu v Ahníkově tak převzal Okresní úřad v Chomutově.
Roku 1835 v obci vypukl menší požár, mající na svědomí 3 domy a 2 stodoly. V roce 1866 byl Málkov začleněn do společenství řemeslníků v Místě, r. 1895 zde byli založeni hasiči.
Roku 1914 vzniká mezi Rakousko - Uherskem a Srbskem válečný konflikt, který posléze přerůstá ve válku světovou. Její důsledky brzy zasáhnou každý kout naší země. Obyvatelé všech vesnic trpěli stále se zhoršující hospodářskou situací státu, byly zavedeny příděly na mouku, chleba, později také na brambory, slámu, seno, dobytek, vejce, mléko, máslo…Čím větší byla mezi lidmi bída, tím větší byla snaha zásoby tajit a chránit. S tím šlo ruku v ruce také udavačství, domovní prohlídky a zabavování. Časem se také začali objevovat různí obyvatelé měst, kteří se pokoušeli potraviny nakupovat za velmi vysoké ceny, nebo je vyměňovat za - pro sedláky velice cenné věci - petrolej, cukr, mýdlo, tabák…
Největší ranou pro obec bylo ale povolání všech mužů v aktivním věku do zbraně. Těch bylo v Málkově asi 40, což znamenalo, že z obce odešla více než čtvrtina obyvatel. Jejich práci proto museli zastat ostatní - nejvíce ženy, které nyní kromě svých všedních povinností v domácnosti a s dětmi také kosily obilí, pracovaly s pluhy a vykonávaly i další těžké práce. Roku 1918 válka konečně skončila a byla vyhlášena samostatná Československá republika. Život se pomalu začal vracet do starých kolejí a muži se vraceli zpět ke svým rodinám. Do Málkova se 10 mužů vrátilo se zraněními, 7 mužů bylo ještě nějaký čas v zajetí a 6 z nich už svůj domov nikdy nespatřilo.
Pokus o vyhlášení samostatné provincie "Deutschbohmen" na území Čech se nevydařil, nově vzniklý stát ovládl i pohraniční okresy s většinou německého obyvatelstva. Němci tento vývoj těžce nesli, zpočátku tedy ignorovali nebo odmítali vše, přicházející z české strany. V červnu r. 1919 se uskutečnily volby do obecního zastupitelstva, na kterých se zde podílely pouze dvě strany: Německý svaz zemědělců a Německá sociálně demokratická dělnická strana. V tomto období do Málkova dorazila novinka - elektrický proud.
Ten byl dodáván od roku 1921 kadaňskou elektrárnou. Zpočátku byl sice přijímán s nedůvěrou, ale lidé se brzy přesvědčili o jeho výhodách a začal být používán nejen na osvětlení, ale i k pohonu strojů na pile, ve mlýně a v mnoha dalších hospodářstvích. Náklady na obecní síť byly rozděleny na jednotlivé obyvatele podle majetkových poměrů. Roku 1923 proběhly další volby do obecného zastupitelstva. Voleb se tentokrát nezúčastnila sociálně demokratická strana, jediným kandidujícím a tedy naprostým vítězem se stal svaz zemědělců.
Rok 1925 začal pro Málkov nešťastně. V únoru zde byla spáchána vražda. Obětí se stal 25tiletý majitel hospodářství č. 4 - Eduard Paschaweh, vrah nebyl nikdy vypátrán. Další nešťastnou událostí byl požár domu č. 8, který si v noci na 16. června vyžádal život nejstaršího obyvatele obce - 80tiletého Franze Taubera. Zbytek tohoto roku už proběhl v poklidu a ve znamení budování. Byly obnoveny dva vyhořelé domy a proběhla výstavba tří novostaveb.
V každých následujících volbách byla potvrzena převaha svazu zemědělců a německých sociálních demokratů, roku 1929 však také výrazně posílila Německá národně sociální dělnická strana (NSDAP). Koncem 20. let byly na potoce Hutná sneseny staré dřevěné mosty a následně byly nahrazeny betonovými. V témže období bylo od obecní studny položeno vodovodní potrubí, r. 1930 pak byla zrenovována kaple. V roce 1928-29 byla velice krutá zima, mající za následek velké škody na ovocných stromech a úhyn množství zvířat.
Sčítání lidu, provedené r. 1930, v Málkově zaznamenalo 275 obyvatel, z toho 274 Němců a jednoho Poláka. Roku 1932 bylo pod vsí zřízeno cvičiště. V říjnu 1933 byla zakázána činnost NSDAP, pro otevřené vystupování svých vůdců proti ČSR. Vzápětí však vznikla Henleinova Sudetoněmecká strana (SdP), která téměř okamžitě dosáhla hlavního vlivu mezi Němci. Důkazem toho jsou následující volby, při nichž SdP v obci získala více jak trojnásobek hlasů oproti do této doby nejsilnějšímu svazu zemědělců. Sociální demokraté klesli ještě níž. Roku 1938 došlo k připojení Rakouska k Německu. Následkem toho byla zvýšená činnost SdP. V tomto roce byla také dvakrát mobilizována česká armáda a obsadila pevnosti, zbudované podél hranic s Německem. Obranná linie probíhala také mezi Málkovem a Černovicemi. Skládala se z bunkrů (kulometných hnízd), zbudovaných každých 200-300 metrů od sebe, z příkopů a z překážek z ostnatého drátu. Nejaktivnější soukmenovci SdP z obavy před zatčením prchli do Říše, přímo z Málkova uteklo 8 lidí.
Dne 30. září 1938 československá vláda přijala mnichovský diktát a hned 1. října začalo obsazování pohraničních území republiky (tzv. Sudet) německou armádou. Tento akt byl obyvateli Málkova (drtivá většina byla německá) nadšeně přijímán a vítán jako osvobození od Čechů. Na všech domech vlály prapory s hákovým křížem, většina z nich byla také vyzdobena girlandami a chvojím…Od 1. dubna 1939 začíná ve starých sudetoněmeckých obcích fungovat říšská organizace.
Z období druhé světové války víme o Málkovu s určitostí pouze to, že zde byl zřízen zajatecký a pracovní tábor. Nuceně nasazení dělníci a váleční zajatci z Východu pracovali na místní pile. Bohužel ani z období po druhé světové válce nemáme žádné dochované archivní materiály, většina událostí je tedy odvozena od událostí v Zelené, o níž se dochovalo více zpráv. Po válce v Málkově vzniklo (pravděpodobně) roku 1949 jednotné zemědělské družstvo. V rámci nové územní organizace však bylo v roce 1960 zrušeno a jeho majetek přešel do Československých státních statků. 30. června téhož roku byla k Málkovu připojena obec Ahníkov.
I přes fakt, že většina občanů pracovala v průmyslových podnicích mimo obec, měl Málkov počátkem 70. let charakter spíše zemědělský. Byly zde provozovna Oborového podniku Státních statků v Málkově se zaměřením na živočišnou a rostlinnou výrobu, provozovna sadů, drůbežárny, Lesotechnické meliorace Teplice se sídlem v Málkově a Lesní závod - polesí Černovice. V tomto období zde proběhla výstavba autobusových čekáren, rekonstrukce veřejného osvětlení, úprava cest, výstavba bytových jednotek v Zelené a oprava budovy školy v Zásadě. Dále byla plánována tzv. akce Z, která na základě brigádnické práce vykonávané zdarma - ve prospěch obce zahrnovala také zbudování dvaceti laviček, rekonstrukci pohostinství a úpravu vodní nádrže v Zelené. Roku 1977 bylo přemístěno sídlo MNV (místní národní výbor) do Zelené, v témže roce byla ještě dokončena přeložka potoka Hutná a na podzim byly přes silnici v Zásadě položeny koleje nové dráhy ČSD. Koncem 70. let byl z Kralup do Málkova přesídlen poštovní úřad.
Koncem 70. let začala poblíž Málkova výstavba elektrárny Prunéřov II..Severočeský hnědouhelný revír začal již od některých občanů vykupovat rodinné domky, a některým se začaly přidělovat parcely ke stavbě nových domků. Též se začal připravovat nový areál pro sady Ahníkov v Zelené - poblíž dokončované vodní nádrže. 2. října 1978 bylo v Málkově otevřeno nově postavené nádraží. 28. října 1980 byli občané obce, národní výbor a Národní fronta oceněni "Čestným štítem Rady ONV v Chomutově" za úsilí při plnění volebního programu v letech 1976-81. Na počátku 80. let byla v obci dokončena víceúčelová vodní nádrž.
V roce 1981 obec za vzorné plnění úkolů opět získala "Štít Rady ONV v Chomutově" a Osvětové besedě byl navíc udělen titul "Vzorné klubové zařízení severočeského kraje". Počet obyvatel Málkova každým rokem citelně klesal, v této době měl již "jenom" 635 obyvatel. O rok později se Málkovu dostalo dalších ocenění. Tentokrát jimi byly "Čestné uznání komise Rady SKNV pro cestovní ruch" a vítězství v soutěži "O putovní standardu Rady ONV v Chomutově". V roce 1983 počet obyvatel obce klesl na 573, v následujícím roce činí pouze 448.
Roku 1984 definitivně zanikají osady Ahníkov a Zásada. Při hledání náhradních prostor pro mateřskou školku v Zásadě bylo jako jedna z možností navrženo sociální zařízení s klubovnou mládeže v areálu koupaliště v Zelené. Návrh byl přijat, což mělo za následek nejenom přebudování tohoto zařízení, ale také přesun plánované výstavby rodinných domků ze Zelené do Málkova, s tím související prodloužení vodovodu a elektrického vedení a vybudování sociálního zařízení na hřišti v Málkově.
Ve stejném roce je Osvětové besedě v Málkově již potřetí a natrvalo udělen titul "Vzorné kulturní zařízení severočeského kraje". Roku 1987 byla na pozemku uvolněném státním statkem založena zahrádkářská kolonie. V následujícím roce byla dokončena výstavba pěti panelových domů a následně proběhly prodloužení veřejného osvětlení, stavba nové silnice a můstku přes přivaděč a výstavba kanalizace.Také započaly práce na plynofikaci v osadě Zelená.
Roku 1989 proběhla tzv. "Sametová revoluce", která v Málkově údajně proběhla v naprostém klidu a bez jakýchkoliv rušivých vlivů. Po ní došlo k útlumu činnosti většiny bývalých složek Národní fronty a tak jako všude i zde se začala rozvíjet podnikatelská činnost.
V polovině roku 1995 byla obnovena komise pro občanské záležitosti. 11. listopadu tohoto roku byla znovuvysvěcena kaple sv. Josefa. V roce 1996 je ukončena rekonstrukce budovy obecního úřadu, jejíž součástí byla i oprava požární zbrojnice. Roku 1998 schválil Parlament ČR obci vlastní znak, a Málkov tak získal právo kdykoliv v budoucnu se tímto znakem prezentovat.
Na období 1998-2002 byl obecním zastupitelstvím přijat plán o 20ti bodech. K těm hlavním patřilo např. dokončení přechodu na plynové vytápění v Málkově a Zelené, dokončení kanalizace v Málkově, rekonstrukce vozovek, řešení nedostatku bytů, podpora podnikatelských aktivit…V březnu roku 1998 se zahajují práce na kanalizaci v Málkově. Do konce roku jsou splněny včetně výstavby čističky odpadních vod. V průběhu roku byl do všech bytů zaveden místní rozhlas. V sousedství fotbalového hřiště byly zbudovány tenisové kurty s umělým trávníkem.
Dnešní Málkov je slibně se rozvíjející obcí, starající se o potřeby svých občanů.
Již ve 14. století se v Ahníkově nacházela gotická tvrz, patřící k hradu Hasištejn, jehož držitelem byl od roku 1418 Mikuláš Chudý z Lobkovic. Při dělení lobkovického majetku o sto let později získal ves Ahníkov další Mikuláš z Lobkovic, manství v této vsi připadlo jeho bratru Václavovi. Ten je však o rok později prodává i s polovinou Hasištejna rodu Šliků z Holejče. Koncem 15. století je držitelem ahníkovské tvrze Mikuláš Chlup, roku 1530 ji získává manžel jedné z Chlupových dcer Petr Velemyský z Velemyšlevsi. Dalším držitelem tvrze se stává roku 1567 Vít z Hartenberku.
Roku 1578 prodal Bohuslav Felix z Lobkovic ves Ahníkov Linhartu Štampachovi, lobkovickému hejtmanovi na Hasištejně. Ten roku 1606 kupuje také Hasištejn s 11 vesnicemi a dvory, což byl počátek panství Ahníkov.
Jelikož byl Linhart horlivým zastáncem reformace, nechal vyhnat katolické kněze z farností svých držav. Další významnou změnou, kterou přinesl do tohoto kraje, byla přestavba ahníkovské tvrzi na zámecké sídlo. V té pak pokračoval i jeho syn, který ji však nestačil dokončit, neboť byl za účast na stavovském povstání roku 1621 zbaven většiny svého majetku, Ahníkov nevyjímaje. Roku 1623 koupil panství Jaroslav Bořita hrabě z Martinic, který získal i Prunéřov a mnoho dalších vesnic, a založil tak rozsáhlé panství Ahníkov - Prunéřov (viz kapitola Málkov).
Toto panství poté postupně spravovali Bořitovi synové Adam, Bernard Ignác a Maxmilián Valentin, aby bylo roku 1678 rozděleno na tři části. Ahníkov připadl nejmladšímu synovi - Maxmiliánu Quidobaldovi. Ten se tak stává zakladatelem ahníkovské větve rodu Martiniců. Za jeho správy byl pro obec roku 1693 pořízen zvon, jelikož však Ahníkov ještě neměl kapli ani zvonici, musel být upevněn na "dubu s rozvětvením". Posledním Martinicem na Ahníkově byl František Karel. Jeho smrtí roku 1789 ahníkovská větev Martiniců vymírá po meči. Panství se tak znovu spojilo pod označením Ahníkov - Prunéřov a o dva roky později jej zdědila dcera posledního Martinice z prunéřovské větve Marie Anna z Althanu. Roku 1810 panství převzala její dcera Marie Anna, provdaná hraběnka z Firmianu, a po ní panství zdědil její synovec hrabě Wolkenstein - Trostburg. Po jeho smrti vše získává jeho syn, který r. 1880 panství prodává velkoprůmyslníkovi Františku Preidlovi. Dalším majitelem panství se po jeho smrti stává Preidlův synovec Emanuel Karsch.Koncem 19. století žilo v Ahníkově něco přes 300 obyvatel. Živili se převážně zemědělstvím, bylo zde však také množství dělníků, z nichž většina pracovala ve službách panství, část také v okolních dolech. V tomto období se na místním velkostatku začalo rozvíjet mléčné hospodářství. Po vzniku samostatného Československa došlo v letech 1923-26 k intenzívní pozemkové reformě, která se v Ahníkově týkala především místního velkostatku.
Těžko by se kde hledala obec, kterou nikdy nepotkalo žádné neštěstí. Ahníkov potkalo v 19. století neštěstí hned několik - byly jimi tři požáry v letech 1878, 1883 a 1894, přičemž ten nejničivější z nich (r. 1894) zničil pět obytných a hospodářských budov. Obec také sužovaly záplavy a krupobití, z nichž nejničivější se udály v letech 1856, 1860 a 1896.
O době kolem druhé světové války bohužel nemáme mnoho dochovaných materiálů, a tak s určitostí víme pouze to, že během války byl na zámku Ahníkov zřízen zajatecký tábor spojeneckých vojáků.
Roku 1960 byl Ahníkov v rámci nové územní organizace státu připojen k Málkovu jako jeho osada. Roku 1981 jej začali opouštět první obyvatelé. 1. července 1985 byla osada Ahníkov pro postupující těžbu uhlí zrušena.
Přesná doba vzniku vsi Zásada není známa. Nejpravděpodobnější teorií je, že byla založena v polovině 13. století, první doložená zmínka však pochází až z roku 1361 a týká se doby, kdy ves náležela klášteru Grunhain v Sasku.
Roku 1413 byla Zásada spolu s Naší a Račicemi pro lepší arondaci vyměněna pány ze Šumburka za městečko Schlettau v Sasku. O pět let později se stal Mikuláš Chudý z Lobkovic zástavním pánem Hasištejna, k němuž patřila i Zásada. Roku 1490 došlo k dělení lobkovického majetku, při němž byla Zásada rozdělena na dvě části, z nichž první připadla Mikuláši III. z Lobkovic a druhá Bohuslavu Hasištejnskému z Lobkovic. Po Bohuslavově smrti získává r. 1510 druhou část Zásady Mikuláš IV. z Lobkovic. Ten ji však r. 1527 prodává kadaňskému měšťanovi Václavu Worschovi. Do konce 16. století se majiteli Zásady stali ještě pán z Vidpachu, Šebestián z Veitmile a Šmohařové z Rochova seděním na Kralupech. Roku 1615 kupuje obě rozdělené části Zásady Linhart ze Štampachu, a ty se tak stávají součástí panství Ahníkov. Od této doby Zásada sdílí jeho dějiny.
Ještě mnoho let byla ves "vnitřně rozdělena". Např. levobřežní část patřila k filiálnímu kostelu v Krbicích a pravobřežní část patřila k filiálnímu kostelu v Račicích. Podobné dělení se týkalo i školy, dokud nebyla celá obec r. 1824 přičleněna ke škole v Krbicích. Vlastní školu měla Zásada až od roku 1870.
Z období druhé světové války nejsou známy téměř žádné informace, údajně zde měl být, tak jako ve většině obci v okolí, zřízen zajatecký tábor. Po válce ve vsi zahájila činnost česká škola, německé obyvatelstvo bylo odsunuto a následně nahrazeno novými osadníky - především z Kladenska. Ti nacházeli uplatnění především v okolních dolech. V zemědělství pracovala pouze část obyvatel, což příliš neodpovídalo charakteru dříve téměř výhradně zemědělské obce. Na přelomu 40. a 50. let zde vzniklo Jednotné zemědělské družstvo, které však bylo po několika letech pro množství nesnází opět zrušeno a pracovníci začleněni do státního statku.
Stejně tak jako osada Ahníkov i Zásada pro postupující těžbu uhlí 1. července roku 1985 zanikla.
Stejně jako všechny okolní obce také Zelená vznikla na počátku 14. století. Přesto první zpráva o její existenci pochází až z roku 1490. V této době obec patřila k panství Hasištejn. Roku 1533 získal Zelenou jako zástavu Bohuslav Felix z Fictumu ze Šumburka. Od roku 1623, kdy obec připadla Jaroslavu Bořitovi hraběti z Martinic, sdílí osudy panství Ahníkov - Prunéřov.
Koncem 17. století ves postihly dvě tragédie. Nejprve r. 1659 krupobití zpustošilo všechny zdejší selské statky a r. 1680 v obci vypukl mor, který si vyžádal jedenáct lidských životů.
Roku 1800 byla ve vsi postavena zvonice, o 11 let později byla rozšířena na kapli. Na počátku dvacátých let 19. století obec pořídila potřeby k hašení požárů. Pošta a četnictvo byly v Kralupech, v obci byl pouze jeden noční hlídač, pracující za naturálie. V tomto období má ves kolem 150-ti obyvatel. V letech 1881 a 1896 Zelenou postihly dvě hrozné bouře, které zde napáchaly velké škody. Záplava způsobená druhou bouří dokonce zničila několik okolních polí a luk. Roku 1893 byl založen místní Zemědělský a lesnický spolek, o tři roky později také Spolek dobrovolných hasičů.
K roku 1913 v Zelené proběhlo sčítání lidu, při němž se zjistilo, že obec čítá 205 obyvatel, všechny německé národnosti. Po skončení první světové války byl roku 1919 okresním úřadem vydán návrh, aby se vsi Zelená, Zásada, Málkov a Ahníkov sloučily v jednu obec. Ten se však setkal s odporem a obec Zelená ho zásadně odmítla. V září tohoto roku byl pro místní kapli zakoupen a vysvěcen zvon. V březnu r. 1921 obecní výbor hlasoval o přistoupení ke Společenstvu pro elektřinu pro soudní okres Chomutov, návrh však neprošel. V září téhož roku obec nakonec uzavřela s chomutovskou firmou Legit smlouvu o výstavbě elektrické sítě. Roku 1931 Zelená odmítla účast na budování státní telefonní sítě. V roce 1934 byla zřízena obecní studna, o rok později je opravena obecní kaple.
O událostech v Zelené za druhé světové války nevíme téměř nic, nemnoho archivních materiálů se dochovalo až z období poválečného vývoje. Odsun Němců zde byl oproti okolním obcím poněkud pozdržen, proběhl až v prosinci roku 1945.
V roce 1947 byl v obci instalován místní rozhlas, 10. prosince 1949 proběhla schůze přípravného výboru pro založení JZD. Počátkem padesátých let bylo dokončeno dosídlení obce. 2. února 1958 se rada MNV v Zelené kladně vyjádřila ke sloučení obcí Málkov, Zásada a Zelená a zároveň navrhla, aby byl pro sloučené obce používán název Sadová. Ke sloučení obcí sice došlo, ale společný název "Sadová" nikdy nenašel uplatnění. Roku 1960 bylo zrušeno zdejší JZD a následně bylo celé převedeno do Státních statků. Po zrušení osady Zásada byla v Zelené roku 1985 zřízena mateřská škola, roku 1997 se obec dočkala nového veřejného osvětlení.
Dnes je zde pošta a zdravotní středisko, také se tu nachází obecní úřad obce Málkov. Zelená se poslední dobou těší velkému rozkvětu. Při posledním sčítání lidu v roce 1991 měla obec 312 obyvatel.
Jelikož se vsi Vysoká a Lideň nacházejí vedle sebe, mají téměř shodné dějiny. Proto o nich budeme pojednávat společně. První dochovaná zmínka o jejich existenci je z roku 1281. V tomto roce Chotěbor z Račic daruje obě vesnice řádu německých rytířů v Chomutově. K Vysoké v této době patřila pravděpodobně velice výnosná sklářská huť, ta se však předmětem darování nestala.
V 16. století byly obě obce součástí chomutovského panství. Tehdy ve Vysoké žilo přibližně 80 obyvatel, v Lidni jich žilo asi o polovinu méně. Na obě obce se vztahovalo chomutovské privilegium z roku 1571 o odběru jeho piva. Chomutov se v roce 1605 vykupuje z poddanství, Lideň a Vysoká tedy již nepatří k jeho panství, ale jsou přičleněny k té části, jehož centrem je Březno. Tuto část bývalého panství Chomutov kupuje Leonhard ze Štampachu. K roku 1654 byl majitelem vsí Otto dědičný truksas hrabě z Trauburku, kterému patřilo panství Poláky, ke kterému byly obce začleněny.
Roku 1779 byl u Lidně otevřen železnorudný důl. V roce 1835 ji postihuje katastrofa - propukl zde požár, který zničil čtyři hospodářství a kapli. Ta byla o pět let později znovu postavena. V polovině 19. století má Vysoká vlastní školu, obě vsi farou patří do Křímova. Roku 1880 byla ve Vysoké postavena kaple se dvěma zvony. Roku 1893 Lideň postihl další požár. Tentokrát zde vyhořela více než polovina všech domů. V letech 1897-98 proběhla výstavba dvou nových silnic, první vedla z Celné přes Vysokou do Lidně, druhá z Vysoké Jedle do Celné. Na konci 19. století se ve Vysoké, podobně jako v okolních obcích, většina lidí živila zemědělstvím, avšak svou činnost tu vyvíjelo také na dvacet řemeslníků a živnostníků. V Lidni se oproti tomu provozovalo výlučně zemědělství.
V okolí obou vsí se nacházelo (a asi ještě nachází) mnoho vydatných pramenů. Ty byly využívány hlavně k napájení dobytka při pastvě. Roku 1907 byla ve Vysoké zbudována 300 metrů dlouhá vodovodní síť. V dobách sucha se měla odebírat jen pitná voda, pro ostatní potřebu sloužilo několik okolních studní.
Z období druhé světové války se nám dochovala pouze jediná informace, a to z 11. září 1944. Tento den měly být v širokém okruhu bombardovány Krušné hory. Ve skutečnosti se ale nejspíš jednalo o známou leteckou bitvu nad Kovářskou mezi americkými bombardéry a německými stihači, při níž došlo k nouzovému odhozu pum z amerických letadel, aby se mohla lépe bránit německým útokům. Jednou pumou byl - spíše náhodně - poškozen jeden dům ve Vysoké. Po II. světové válce byly okresní lesy Blahuňova, Lidně, Spořic, Stráže, Sobětic, Výsluní a Hory sv. Šebestiána spojeny v lesní družstvo. V roce 1954 byly převzaty do správy Státních statků. Koncem 50. let byly ve Vysoké armádou strženy opuštěné a většinou i zchátralé domy. V 70. letech bylo v Lidni, která v této době patřila k Místu, postaveno několik rekreačních objektů.
Vysoká je dnes typickou rekreační chalupářskou vesnicí, ožívající o víkendech a dovolených. Proběhl zde "Program obnovy obce", v jehož rámci bylo pro obec podniknuto několik významných akcí - došlo ke zpřístupnění cest, k instalaci moderního veřejného osvětlení a místního rozhlasu, byla opravena požární vodní nádrž, která je využívána ke koupání. Všechny objekty v osadě jsou ve skvělém stavu . Při posledním sčítání lidu v roce 1991 již ve Vysoké nežil ani jeden stálý obyvatel.
"Program obnovy obce" proběhl také v Lidni. Do něj byly zařazeny oprava kaple (r. 1999 byla znovu vysvěcena) a zřízení veřejného osvětlení a místního rozhlasu. Také je zde mobilní radiostanice, která prostřednictvím Dolů Nástup umožňuje spojení se světem. V roce 1991 byli v Lidni napočítáni dva stálí obyvatelé.
Fotogalerie obce Málkov
Sportovní hala
Obecní panelové domy v Zelené
Nové domy v Málkově
Mateřská škola v Zelené
Kaplička v Málkově
Kaple sv. Floriána v Lidni
Demografické údaje
OBEC Málkov
Zelená č. 3, Málkov, 43102, Zelená
Osoby
- p. Zachar Zdeněk, starosta
Kontakty
- 474 658 123
- obec@malkov.cz
- www.malkov.cz