Libochovičky

Člověk obýval tuto oblast již od doby neolitu (mladší doby kamenné). Potvrzují to mnohé nálezy pracovních nástrojů, ale i keramiky, hrobů či šperků zmladších dob, které byly nalezeny u okolních obcí. Tento fakt dokazuje, že zde byly velmi příznivé přírodní podmínky.

Nejstarší písemné zmínky o vsi Libochovičky pocházejí zprvní poloviny 13. století, konkrétně zroku 1205 a z roku 1233, ve kterém se uvádí jako majitel vsi Bavor zLibochoviček – Bawarus de Lubohouic. Původní jméno vsi tedy znělo Lubochovici (a odtud Libochovice), stejně jako jméno města Libochovice ležícího na levém břehu řeky Ohře. Teprve později – poprvé nejspíše na přelomu 14. a 15. století – se začaly rozlišovat větší Libochovice a menší Libochovičky. Vroce 1421 se ves uvádí jako zboží Libochovičky u Okoře a o čtyři roky později nacházíme zmínky o tvrzi Libochovičky. Vroce 1615 je vesnice jmenována vsouvislosti se svou tehdejší majitelkou, Evou Pětipeskou zOudrče a na Libochovičkách. Německy psaná topografická literatura i archivní prameny zprvní poloviny 19. století jmenují obec jako Libochowiček nebo Libochowiczek, zatímco v roce 1848 uvádí František Palacký ve svém Popise Království českého ves Libochowičky.

Libochovičky jsou příkladem vesnice, jejíž náves zvětší části zabírá rybník, kolem kterého se seskupila jednotlivá stavení – zemanské statky, znichž později vznikla tvrz. Vprvní polovině 17. století byla ves i tvrz vypálena, a tak záznam zroku 1654 uvádí „toliko panský dvůr, při němž bývaly někdy dvě chalupy, nyní je tu jen jejich místo“. Vesnice byla obnovena asi vpolovině 18. století a uvádí se nejprve jako část sousední vsi Okoře se 14 domy patřícími většinou malým chalupníkům. Před polovinou 19. století se vLibochovičkách zmiňuje již 19 domů a vroce 1880 zde bylo 22 domů a 136 obyvatel.

Vdobě existence tvrze patřily Libochovičky kokruhu místního pražského trhu, který tvořil ve zhruba pěti stech lokalitách hospodářské předpolí města. Zemědělské produkty byly ze vsí dováženy na pražský trh, a to buď prostřednictvím několika menších městeček, které tak tvořily pro zemědělské lokality jakási menší transitní odbytiště, nebo přímo bez prostředníků zprodukce místních vesnických dvorů. Hospodářský dvůr – vLibochovičkách opevněný jako tvrz – představoval komplex obytných a hospodářských stavení vybavených různě rozsáhlou zemědělskou půdou. Kinventáři hospodářského dvora patřilo zemědělské nářadí, chovný dobytek, drůbež, koně a obilí – zejména žito a oves a vmenší míře ječmen, zčehož vyplývá, že hlavní produkční orientací bylo polaření a chov dobytka, zvláště ovcí. Zemědělské produkty dvora sloužily vprvním plánu pouze kuspokojení potřeb jeho majitele či nájemce, a teprve přebytky získávaly charakter zboží určeného pro trh.