Kosov

Obecnou školu jsme měli již před rokem 1810. Zdejší kaple Jana Nepomuckého byla postavena v letech 1868-1871, výstavba silnice probíhala v letech 1880-1888. Po roce 1848 připadl Kosov k politickému i soudnímu okresu Zábřeh. Vzhledem k málo úrodné půdě hledala část obyvatel obživu v přádelknictví a tkalcovství, v domácké výrobě dřevěného nářadí a v lesnictví. V roce 1900 byl založen požární sbor, v roce 1902 zde vznikla družstevní mlékárna, která zanikla až za druhé světové války. V roce 1910 byl vybudován místní hřbitov. Letopočet 1926 je spojen s elektrifikací obce. V roce 1936 byla založena obecní kronika, přestože její vedení ukládal jeden z prvních zákonů republiky ihned po válce ... Téhož roku byl postaven pomník padlým umístěný pod hřbitovem - do vsi byl přemístěn v roce 1967. Za rychtou, na místě starého dřevěného k¨říže, bal postaven kříž kamenný, jenž stojí nyní pod hřbitovem. Před rokem 1938 měli v obci největší vliv lidovci a agrárníci.

Po roce 1945 nalézalo stále více zdejších obyvatel zaměstnání mimo své bydliště. Po roce 1948 bylo na sále u Sojáků zřízeno kino, které promítalo 2krát týdně až do roku 1973. V roce 1949 byla zřízena obecní prádelna, byl zaveden obecní rozhlas, čímž skončila funkce bubeníka. V roce 1951 byla obec poprvé ve své historii napojena na autobusové spojení linkou Křižanov-Zábřeh. JZD bylo založeno 24.9.1957 a již o pět let později se spojilo s družstvem v Hoštejně a za dalších šest let i s JZD v Hněvkově. Nakonec byl tento celek v roce 1972 připojen k zemědělskému družstvu v Zábřehu. V letech 1958-1959 byly postaveny drůbežárny, v letech 1962-1968 probíhala výstavba zemědělského družstevního areálu.

Generální oprava školní budovy probíhala v letech 1955-1967. Ze žhavého útulku vznikla 1.9.1962 mateřská škola (tehdy v č.2), která se v roce 1977 přestěhovala do školní budovy. Roku 1961 byla dosud prašná silnice vyasfaltována, obalovaným povrchem přes obec vyspravena až v roce 1990. Roku 1965 byla z obchodu na mlékárně zřízena samoobsluha, proběhla demolice neobydlených domků, čímž dostala náves v obci zcela novou tvář. V roce 1975 byla odklizena Sojákova hospoda - vznikl prostor pro novou náves, na níž byla zbudována autobusová zastávka pro oba směry.

Největším problémem byla v Kosově vždy voda, která se v letních měsících dovážela z potoka v Mladkově v lejtách. Výstavba vodovodu trvala od roku 1968 do roku 1971. Prameniště byla dvě - na louce při cestě do Dvořisk s pracným čerpáním vody do vodojemu. Roku 1975 započala v akci Z výstavba kulturního domu, nedokončenou stavbu pak v roce 1977 obec prodala Uničovským strojírnám, které jako nový majitel stavbu dokončil v roce 1983. Veřejnosti bylo zajištěno používání zařízení pro potřeby obce. Dětský pionýrský tábor, který zde majitelé postavily, byl otevřen v roce 1984.

Ve škole bylo 1.9.1976 zastaveno vyučování, škola zrušena a znovu otevřena 1.9.1992 se šesti žáčky. Nejdéle, 25 let, zde ve funkci řídícího učitele působil pan Emil Jarmar z Hněvkova. V roce 1976 začala dojíždět pojízdná pošta. K zajímavé výstavbě v obci došlo zřízením zahrádkářských osad v letech 1974-1978 na Miroslávku, za Dolním koncem k Hněvkovu. Je zde na 200 zahradních chatek. V roce 1983 proběhlo první setkání rodáků v historii obce. Roku 1989 pak bylo uvedeno do provozu prameniště ve Dvořiskách. V roce 1990 byl v obci jeden obchod a hostinec, nově se tu objevuje výroba dřevěného uhlí, která byla po čase zrušena. Koncem 19.století navštívila několikrát v létě Kosov spisovatelka Růžena Svobodová, která popsala své dojmy z našeho kraje v knize "V odlehlé dědině" prvně vydané v roce 1897.