Katov

Připomeňme si ve stručnosti jednu. Již před polovinou desátého století prý stával hrad Deblín a pověsti jej nazývají hradem loupeživých rytířů, kteří v okolí Brna až k Velké Bíteši obyvatele velmi znepokojovali a působili velké škody na cestách, jimiž procházeli kupci. Obyčejně neušli trestající spravedlnosti a skláněli nedobrovolně šíje pod rukou katovou. Tak se stalo i loupežníkům z Řezníkovy zmoly, kde se skrývali a odkud se vydávali na loupeživé výpady. Když se přepadení nepovedlo, byli většinou schytáni a odsouzeni na šibenici. Za pánovskou hláskou zvedala se za několik dní šibenice vedle katova domku. Ten byl k vykonání spravedlnosti zvlášť povolán z Brna. Tolik vypráví pověst a dodává, že brzy na to byla pánovská hláska rozbořena. Za obydlím kata se pomalu začala rozrůstat vesnička, která dostala název Katov. Tak to vypráví pověst.

S největší pravděpodobností tomu bylo jinak, tak jak uvádí v rubrice „Z historie našich obcí" v bítešském Zpravodaji z roku 1986 o Katově velmi pěkně PhMr. Antonín Malý: Je historicky doloženo a zapsáno, že v blízkosti Katova bylo v 17. století zřízeno pohřebiště Sasíků, kteří onemocněli při svém vojenském tažení cholerou, či jinou nakažlivou nemocí a v okolí zemřeli. Katov náležel ve středověku mocnému a majetnému rodu pánů z Deblína, jehož členové zastávali ve 12. a 13. století řadu významných funkcí: v roce 1181 podepisuje jako svědek Ratiboř z Deblína listinu kounického kláštera. V roce 1234 jinému Ratiborovi stejného rodu daroval Přemysl, markrabě moravský, všechno své právo, které měl „na stříbrných horách" v Deblíně a okolí. Roku 1252 podepisuje Jan z Deblína zakládací listinu ždárského kláštera. Je možné, že již v těch dobách ves Katov existovala, je však výslovně jmenována až v listině z roku 1390. Od roku 1318 přešlo celé deblínské panství do majetku pánů z Lomnice, z nichž Markéta dcera Jana z Lomnice jenž se psal též z Deblína, přijala „na spolek na všechno zboží" svého manžela Čeňka z Kunštátu. V této listině z roku 1390 jsou jmenovány kromě hradu Deblína ještě vsi Nelepeč, Nová Ves, Cechy (Čížky), Žernovice (Žernůvka), Prosatín, Holasice, Podolí, Žďárek (Ždárec), Blahoňov, Pístkov (Pejškov), Jestřebice (Jestřabí) a Katov. V roce 1415 prodal nejvyšší komorník „cúdy brněnské" Jan mladší z Lomnice celé deblínské panství, tedy i Katov rytíři Albrechtovi z Vetéřova, jehož rod držel tento majetek až do roku 1464, kdy přechází do vlastnictví pánů z Boskovic. V roce 1470 prodávají boskovičtí celé panství městu Brnu, kde setrvalo až do zrušení poddanství. (Tolik PhMr. Malý.)

Po zrušení roboty v roce 1848 a likvidaci vrchnostenského vedení získává Katov, stejně jako okolní vesnice, místní samosprávu a náleží k okresnímu hejtmanství Brna okolí až do roku 1892, kdy byl zřízen soudní okres V. Bíteš v rámci politického okresu Velké Meziříčí. Pokud se velikosti obce týká měl Katov, tak jak uvádí Vlastivěda moravská počátkem 17. století 9 domů. Po válce třicetileté jich bylo 5 osedlých a 4 pusté. Při sčítání lidu v roce 1890 měl Katov 247 obyvatel, z toho 129 mužů a 118 žen. Číst a psát umělo 178 obyvatel, jen číst 8 a ani číst ani psát neumělo 61 obyvatel. Při sčítání obyvatel 31. prosince 1900 měl Katov 268 obyvatel. Z toho bylo 122 mužů a 146 žen. Domů měl v té době Katov 39. Podle adresáře z roku 1911 byl v té době starostou obce František Urbánek, radním Josef Dosadil a Josef Hladký. Dalšími členy obecního zastupitelstva byli Fr. Dolíhal, Tomáš Urbánek, František Mičánek a Jan Urbánek. V obci byla cihelna v majetku Fr. Urbánka, hostinec měl Fr. Malach, obchod se smíšeným zbožím Jan Grünfeld a kovářem byl František Stojan. Dle sčítání lidu 1. prosince 1930 měl Katov 212 obyvatel a 41 domů. Z obyvatel bylo 207 římskokatolíků a 5 bez vyznání. Farní úřad měl ve Svatoslavi poštovní úřad a četnickou stanici ve Velké Bíteši. Starostou byl František Dolíhal a náměstkem Josef Havlát. Ve vesnici provozoval hokynářství a prodej piva Fr. Dolíhal č. 15, Cyril Grünfeld měl obchod se smíšeným zbožím (č. 35), krejčovskou živnost provozoval ve vesnici Fr. Chyba č. 34, Malach Fr. měl hospodu a trafiku a Pokladníková L. prodej cukrovinek. V roce 1935 měl Katov opět 212 obyvatel a 41 domů. Jak uvádí adresář z roku 1935 výměra Katova činila 300 ha. Z toho bylo 206 ha polí, 14 ha luk, 3 ha zahrad, 28 ha pastvin a 40 ha lesů. V tom roce byly v Katově dva obchody smíšeným zbožím: Grünfeld Cyril a Hotárek Josef. Hostinec a trafiku měl Malach František. Starostou byl v roce 1935 Alois Urbánek (č. 36), náměstkem Ludvík Urbánek (č. 20), 1.radním Josef Havlát (č. 39), 2.radním Karel Sysel (17). Podle dostupných materiálů mělo obecní zastupitelstvo v tomto roce 12 členů. Mimo uvedené funkcionáře byly členy obecního zastupitelstva: Fr. Kadlec, Raimund Urbánek, František Urbánek, Josef Skula, Jan Mičánek, Josef Kulík, František Štefan a František Chyba. Alois Urbánek byl starostou do 17. 12. 1936, kdy byl zvolen novou hlavou obce Ludvík Urbánek č. 20. 2.11.1940 převzal funkci starosty Raimund Urbánek a vykonával ji do 30. listopadu 1941. Podle zápisů z jednání obecního zastupitelstva se pak stal starostou Jaroslav Urbánek č. 41.

Z novodobé historie je třeba připomenout, že velký vliv na život ve vesnici a životní úroveň obyvatel měla vliv stavba dráhy Tišnov-Havlíčkův Brod, která započala v roce 1939. Mnoho mužů z Katova na stavbě pracovalo a získalo tak výhodné zaměstnání blízko vesnice a mnoho „barabů", jak se dělníkům stavby říkalo, v Katově, tak jako v ostatních okolních vesnicích bydlelo.