Hledat firmy v obci Návsí, ulice Jabloňová
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Historie obce Návsí celá historie

Krystalizační jádro obce Návsí se vytvořilo kolem tzv. volenství (nepoddanské zemědělské usedlosti) založeného podle privilegia těšínského knížete Václava z 31. prosince 1435. Podle této listiny obdržel Pavel Sikora (Sýkora) za věrnou službu od knížete jeden a půl lánu polí mezi „Grupu a Šalicu“ od Jablunkova. Grunt byl osvobozen od poplatků a Sikora se zavázal plnit povinnosti fojta. Toto privilegium potvrdil kníže Adam Václav fojtovi v Návsí u Jablunkova Fridrichu Sikorovi v roce 1603.

Listina pro Pavla Sikoru ještě neuváděla jméno obce Návsí. Ani privilegium vyměřující okruh povinného odběru těšínského piva (tzv. těšínská mile) z roku 1523 Návsí nejmenuje mezi tam uváděnými obcemi. Je zde však uveden Starý Jablunkov, který mnozí historikové ztotožňují s Návsím.

Dnešní Jablunkov totiž v minulosti ležel na území dnešního Návsí nebo Hrádku, kde byl nejpozději v roce 1447 zničen nájezdem Uhrů (určit jednoznačně zda se jednalo o Návsí nebo Hrádek není, vzhledem k dosavadním pramenům, možné). Poté došlo k přemístění Jablunkova na současné místo, přičemž původní osídlení, vyvíjející se jako vesnická obec, bylo označováno jako Starý Jablunkov. Přitom toto místo zřejmě správně (katastrálně) příslušelo k Jablunkovu.

Jako samostatná obec působilo Návsí až v druhé polovině 16. století. Samotný název Návsí se objevuje poprvé v urbáři těšínské komory z roku 1577. Název obce znamená, že Návsí představovalo jablunkovskou náves.

Na území Návsí se nacházejí Zamčiska, která jsou pozůstatkem drobného středověkého opevnění, které lze časově zařadit do 14. století s možností přesahu do století následujícího.

Vývoj obce je bezprostředně spjat s osudy rodu Sikorů, kteří až do poč. 20. st. drželi v obci fojtství. Na těšínské poměry byli velmi bohatí. Jejich držba půdního fondu se rozšiřovala a upevňovala převzetím opuštěných gruntů. Od 16. st. vlastnili mlýn, u kterého později postavili pilu. V 17. st. dokázali připojit dvůr v Bocanovicích, který nebyl rentabilní pro Těšínskou komoru. Členové rodu Sikorů zastávali vedle funkce fojta i funkci valašského vojvody, který byl představitelem obyvatelstva zabývajícího se chovem dobytka na horských salaších a prostředníkem mezi společností salašníků a vrchností, ke konci 17. st. se stal dokonce vykonavatelem vrchnostenské vůle. Vesnice již od svých počátků procházela dynamickým rozvojem – docházelo k intenzivnímu rozšiřování usedlostí a orné půdy ve směru na Milíkov a Bocanovice, podél řeky k Harcovu a také proti potokům Rohovec a Kostkov pod Stožek.

Obyvatelé Návsí si doplňovali skromné zdroje obživy čerpané z podhorské rostlinné a živočišné výroby salašnictvím, které se mohutně rozvíjelo v 16. a 17. st. V 18. st. se snažila Těšínská komora využít těšínské lesy, což vedlo k útlumu salašnictví.

Za pronajatou půdu platili poddaní feudální rentu, kterou shromažďoval fojt na sv. Jiří a sv. Michala a odváděl ji těšínské vrchnosti. Vedle peněžní renty se odváděla i renta naturální, např. ve slepicích, vajíčkách, o Vánocích a Velikonocích po dvou jeřábcích. Mezi robotní povinnosti patřil dále odvoz jedlových a lipových trámů k náveské pile, příprava várkového dřeva a jeho transport na sklad do Těšína, v 18. st. dovoz 100 sudů piva na jablunkovské šance, účast u honů, plavení dřeva po Olši, dovoz soli z Wieliczky, za třicetileté války hajducké služby na jablunkovských šancích – např. v r. 1626 se tato povinnost týkala 30 náveských obyvatel.

Na sklonku 18. st. byly postaveny na gruntě Sikorových kostel a škola. Povolení ke stavbě evangelického kostela, ke kterému náleželi po vydání tolerančního patentu všichni náveští, dostali v roce 1785. V roce 1791 byl zbudován dřevěný kostel a teprve roku 1817 byl položen základní kámen ke stavbě zděného kostela, který byl postaven v roce 1820. Fara byla zbudována v roce 1793 a následujícího roku byla postavena i evangelická škola.

V 19. st. působil v Návsí od roku 1826 do roku 1874 vsetínský rodák, evangelický farář Jan Winkler – významný národní obrozenec. Je zde i pochován. Po něm byl farářem skoro třicet let polský kněz František Michejda, kterého v roce 1912 na faře navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. Ke zděnému kostelu z roku 1820 přibyla v roce 1870 zděná škola a v roce 1841 byl založen evangelický hřbitov.

V druhé polovině 19. st. byla zahájena stavba Košicko-bohumínské dráhy. Provoz na trati po jedné koleji byl zahájen roku 1871. V roce 1899 byl zahájen dvoukolejný provoz z Čadce do Jablunkova a v roce 1915 až do Třince. V tomtéž roce bylo při stavbě nádraží nalezeno 11 kusů antických mincí. Díky železnici se stalo Návsí důležitým komunikačním střediskem. V blízkosti nádraží se tvořilo nové centrum obce.

Po rozpadu Rakouska-Uherska na konci 1. světové války došlo k vytvoření nových nástupnických států, mezi něž patřili i Československo a Polsko, které vedly ostrý spor o území Těšínska, na němž se nachází obec Návsí. Po kompromisní dohodě mezi Zemským národním výborem pro Slezsko a Radou Narodowou Księstwa Cieszyńskiego došlo k dočasnému rozdělení Těšínska, přičemž Návsí bylo spravováno polskou stranou. K Československu bylo Návsí definitivně připojeno dne 28. července 1920 rozhodnutím mezinárodní konference v Spa.

Až do roku 1920 byl v Návsí fojtem Adam Sikora z č.p. 22, potomek zakládajícího rodu Sikorů. Do roku 1923 spravovala obec správní komise obce. Od roku 1923 byl starostou obce Jerzy Sikora. V roce 1932 jej vystřídal Adam Mrózek.

V roce 1925 byl položen základní kámen současné české školy. Stavba byla dokončena následujícího roku, řídícím učitelem byl František Pražák. Předtím se učilo v provizoriu, neboť v obci na počátku 20. let byla pouze šestitřídní polská škola. Školy byly ještě zřízeny v Jasení (česká a polská) a pod Stožkem (česká).

V obci hrály důležitou roli Matice osvěty lidové a Sokol. Elektřina byla do Návsí zavedena v roce 1927. Prvně byla připojena česká škola a hostinec p. Mrózka, kde bylo v roce 1930 vybudováno kino Elektra. Po polském záboru Těšínska v říjnu 1938 se Návsí stalo součástí Polska. Řada Čechů odešla, mnozí Češi byli pronásledováni polskými fašisty. Obecní zastupitelstvo bylo rozpuštěno a starostou byl jmenován dosavadní starosta A. Mrózek. Dne 1. září 1939 vypukla 2. světová válka, Návsí bylo ještě téhož dne bez boje obsazeno německou armádou a v následujících dnech začleněno do německé říše. Úřední řečí se stala němčina. Řada lidí skončila v koncentračních táborech, 25 rodin bylo násilně vysídleno, řada lidí byla popravena. Nacisté se snažili brutálním zastrašováním přinutit většinu Čechů a Poláků přijmout německé občanství prostřednictvím tzv. volkslisty. Na muže se pak vztahovala branná povinnost a museli narukovat do německé armády. Vojáci z Těšínska pak využívali ve válce příležitostí a přebíhali ke spojeneckým vojskům. Poláci vstupovali do Andersovy armády, Češi do československé zahraniční armády. Poslední německé jednotky opustily Návsí v noci z 1. na 2. května 1945.

Obnovu Návsí po válce řídil národní výbor. Obec se vyvíjela samostatně až do roku 1960, kdy došlo ke sloučení s Jablunkovem, s nímž sdílela osud až do roku 1994, kdy došlo k obnově samostatnosti.

Demografické údaje