Hrotovice

První písemnou zmínkou o Hrotovicích je uvedení jména jejího majitele (či zakladatele?) na listině Přemysla Otakara I. z roku 1228, kterou udělil nově založenému klášteru v Oslavanech řadu ekonomických a politických výsad a práv.

Zakladatelem nové vesnice byl zřejmě Dětřich Theodoricus Hrut. Po zakladateli dostala vesnice název Hrutovici, Hrutovice, nyní Hrotovice. Nepodařilo se však zjistit, kdy byla osada založena, ale před rokem 1200 již zde stála. První obšírnější zmínka o Hrotovicích pochází až z roku 1330, kdy zde již byla fara s komturem německého řádu křížovníků Rhymbotem.

Z této doby pocházejí dva hraniční kameny (u slavětické křižovatky a u lesní cesty do Rouchovan), které vymezovaly hranice panství křížovnického řádu.

Prvními známými majiteli vesnice byli bratři Konrád a Bohuš ze Staříče. V držení hrotovického panství se dále vystřídalo mnoho zemanských a šlechtických rodin. Po Bohušově synu Mikeši Rulantovi z Holoubka to byl Jan z Hardeka, Milota z Křižanova a jeho žena Eliška z Lipého, která se po smrti manželově asi roku 1420 provdala za Oldřicha z Doubravice. Hrotovice zůstaly potom v rukou pánů Osovských z Doubravice až do konce 16. století, kdy se stal jejich majitelem rod Zahrádeckých ze Zahrádek. Jiřímu Zahrádeckému ze Zahrádek, který byl komořím krále Fridricha Falckého, byl po bitvě na Bílé hoře majetek zkonfiskován a hrotovické panství koupil roku 1626 Jiří z Náchoda. Jeho nástupcem se stal rytíř Jiří z Widmerů a v roce 1672 koupil panství Ondřej Roden z Hirzenau na Hagendorfě. Rodenové udrželi Hrotovice až do roku 1826. Z doby jejich panství pochází v Hrotovicích sochy svatých: sv. Františka, sv. Jana Nepomuckého, sv. Vendelína, sv. Donáta a sv. Floriána. Dalšími majiteli se stali na krátký čas hrabě Huben z Harnouncourtu, baron Jiří Sina a vévoda de Castrics. V roce 1882 koupil panství Hrotovice spolu se spojenými statky Myslibořicemi, Krhovem, Dalešicemi, Valčí a Slavěticemi Antonín Dreher, majitel pivovaru ve Švechatech u Vídně. Od tohoto majitele začal sloužit zámek, který byl dříve sídlem vrchnosti jako kancelářské a obytné místnosti. Současně také vrchnost přestala mít statek ve vlastní režii a pronajímala ho.

Hrotovice měly téměř od svého založení tvrz, kostel, hřbitov a faru. Fara však po bitvě na Bílé hoře zanikla a byla obnovena až 1. ledna 1913. Kostel sv. Vavřince byl postaven ve slohu románském a připomíná se již v roce 1263. Ze staré stavby jsou nyní dochovány pouze hlavní zdi, jelikož byl několikrát přestavován. Největší opravy byly provedeny v roce 1835. Nejvýznamnější ústřední budovou v obci byl zámek, vybudovaný na místě původní tvrze koncem 16. století v renesančním slohu a v první třetině 18. století opravený a přestavěný ve slohu barokním. V zámku byla umístěna sbírka asi 500 obrazů, jedna z nejkrásnějších na Moravě. Za držitele barona Siny byla většina obrazů odstěhována do Myslibořic a část na Velehrad. Za zámkem se rozkládal panský dvůr, kde stál od roku 1562 i pivovar.

Hrotovice byly dlouhou dobu pouze malou vesnicí, která se ničím nelišila od okolních obcí. V roce 1667 měla ves pouze 26 obydlených domů, v roce 1794 62 domů a v roce 1834 vzrostl počet domů na 91. Obrat v poměru Hrotovic k okolním obcím způsobil revoluční rok 1848, kdy po zrušení roboty a zániku vrchnostenských úřadů se staly střediskem soudního okresu. V roce 1870 mají Hrotovice 137 domů, v roce 1921 227 domů. Stavební rozvoj pokračoval i po 1. světové válce, v roce 1938 měly Hrotovice 313 domů. Zvyšoval se samozřejmě i počet obyvatel. V roce 1834 mají Hrotovice 731, v roce 1870 - 962, v roce 1900 - 1 239, v roce 1921 - 1 429, v roce 1930 - 1 499 a největšího počtu dosáhly v roce 1940 a to 2 260 obyvatel.

Hrotovice se staly střediskem pro ostatní obce. Od roku 1850 bylo v obci sídlo okresního soudu, berního úřadu a finanční stráže. V témže roce byla zřízena státní pošta a v následujícím roce četnická stanice, v roce 1872 také notářství. V roce 1883 byla dostavěna lékárna a od téhož roku působil v obci obecní lékař. Hospodářské podnikání, kapitálové investice do zřízených živností za účelem jejich rozšíření umožňovala z valné části místní spořitelna, založená v roce 1893. V roce 1928 se stala filiálkou městské spořitelny v Třebíči. V Hrotovicích vznikly také některé průmyslové podniky, v roce 1875 založena parní pila, v roce 1891 kruhová cihelná, v roce 1886 soukromý lihovar a v roce 1906 druhý lihovar družstevní. V roce 1881 jsou Hrotovice povýšeny z rozhodnutí císaře Františka Josefa I. na městys a začaly se zde konat čtyři výroční trhy ročně. Koncem 19. a začátkem 20. století se také ve větší míře rozvíjel kulturní život v obci. Zvyšuje se počet žáků navštěvujících měšťanskou školu, která byla jedinou měšťanskou školou v hrotovickém soudním okrese. Vznikají různé spolky a organizace. Od roku 1890 je vedena obecní kronika a prováděno meteorologické pozorování.

V roce 1895 se v Hrotovicích narodil Silvestr Prát, pozdější akademik a významný vědec v oboru biologie. Do rozvoje Hrotovic zasáhla nepříznivě I. světová válka. Tak jako všude jinde bylo i zde válečné období charakterizováno bídou, drahotou a rostoucí nespokojeností. Hrotovice však byly alespoň částečně ušetřeny, neboť téměř všichni hospodáři byli z vojny vyreklamováni a nebyly zde prováděny rekvizice. Z Hrotovic bylo odvedeno 340 mužů, 54 z nich však zahynulo na válečných bojištích a domů se již nevrátilo. Památník těmto padlým byl odhalen 29. května 1938.

Zpráva o vyhlášení samostatnosti československého státu byla v Hrotovicích přijata s velkou radostí. Lidé provolávali slávu a za velkého jásotu byl z úředních budov strháván rakouský státní znak. 30. října 1918 se konala slavnostní schůze obecního výboru za účelem prohlášení československé samostatnosti. Na počest této události a šťastného návratu zasadili účastníci 1. světové války na nádvoří zámku lípu svobody.

Po roce 1918 pokračoval v poměrně rychlém tempu další rozvoj městečka. Dobrých výsledků bylo dosahováno především v zemědělství, ale zdárně se rozvíjely i živnosti. Kladně na jejich prosperitu působily lepší technické možnosti, negativně přiostřující se podmínky konkurenční a odbytové. V roce 1883 bylo v obci zastoupeno 11 řemesel, zaměstnávajících 21 mistrů. V roce 1914 bylo napočítáno 29 řemeslníků a do roku 1937 stoupl jejich počet na 67. I průmysl postoupil o malý krůček kupředu. Jednak byly rozšířeny staré podniky a v roce 1934 byl dán do provozu nově postavený válcový mlýn. Od roku 1928 byla prováděna elektrifikace obce. Do vývoje obce znatelně zasáhl rozvíjející se automobilismus. Až do podzimu roku 1919 obstarávaly poštovní spojení Hrotovic s Jaroměřicemi nad Rokytnou a Moravským Krumlovem poštovní vozy tažené koňmi. Tato zdlouhavá a nepohodlná doprava byla nahrazena roku 1919 autobusy. V následujících letech Hrotovice získaly autobusové spojení i s Brnem. Asi od roku 1930 se stávají Hrotovice díky své poloze a krásnému okolí poměrně známým letoviskem, kam dojíždí stále více letních hostů. V roce 1937 například navštívilo městečko 131 letních hostů, z toho 81 ze zahraničí, především z Rakouska.

V období první republiky se rovněž zvýšila kulturní úroveň obyvatel. V Hrotovicích působil Okresní osvětový sbor. O tělesnou výchovu pečovaly dva spolky - Sokol a Orel. V roce 1928 zřídil Sokol kino na němý film, které bylo v roce 1934 přeměno na kino zvukové. V roce 1934 byl založen i Sportovní klub Hrotovice. V roce 1938 pracovalo v Hrotovicích celkem 12 různých spolků. Zatímco v roce 1914 bylo v Hrotovicích odebíráno 36 různých titulů novin a časopisů, do roku 1938 se jejich počet rozšířil na 103. K významné události v dějinách Hrotovic za první republiky patří návštěva prezidenta T. G. Masaryka 13. června 1928. Ve slavnostně vyzdobených Hrotovicích T. G. Masaryka uvítal starosta obce Bohumil Husička a jménem legionářů pan Nerad.

V roce 1939 byl v Hrotovicích otevřen Dětský domov. V roce 1972 byl přebudován na domov rodinného typu. V současnosti má dvě rodinné buňky, ředitelkou je paní Ludmila Pokorná.

V období okupace zůstaly Hrotovice poměrně živým městečkem s čilým ruchem v oblasti hospodářské, kulturní i sportovní. Do obce byly v roce 1938, po odstoupení Moravského Krumlova a Znojma Německu, přemístěny všechny úřady. Tak vznikl na jihozápadní Moravě velký soudní okres Hrotovice se 65 obcemi. Na podzim 1939 zahájilo v Hrotovicích aktivní činnost odbojové hnutí, které bylo organizováno Sokolem, později zde působila "Obrana národa", "Horácko I" a koncem roku 1944 i "Lenka-jih". Několik členů odboje bylo zatčeno mezi nimi dr Hanuš Sýkora, Štěpán Bouzar, Karel Rauš a bratři Lohniští, kteří byli fašisty umučeni. Zásluhou odbojářů, kromě jiného, bylo i vytvoření revolučního národního výboru v roce 1945.

Jestliže období okupace proběhlo v Hrotovicích klidně a bez větších ztrát, osvobození obce bylo vykoupeno životy 114 hrotovických občanů a 36 příslušníků Rudé armády v důsledku tragického výbuchu na hrotovickém náměstí 8. května 1945. Padesát poválečných let zřejmě nejvýrazněji změnilo tvář Hrotovic. Byly provedeny rozsáhlé stavební akce, které příznivě ovlivnily život hrotovických občanů. Vybudování kanalizace, čističky odpadních vod a vodovodní sítě vytvořilo předpoklady pro další rozvoj a výstavbu obce. Bylo vydlážděno náměstí, chodníky a postupně zpevňován povrch komunikací. V centru Hrotovic bylo zřízeno autobusové nádraží, zrekonstruováno zdravotní středisko a postaveno nákupní středisko Jednoty, dva pavilóny základní školy, nová budova mateřské školy a benzínová čerpací stanice. K obci byl přiveden dálkový plynovod. Naprostá většina akcí byla prováděna v akcích "Z" - při nichž občané svoji dobrovolnou a bezplatnou prací obětavě přispívali k rozvoji obce. Na životě obce se podílí řada společenských organizací. Dlouhou tradici mají organizace zahrádkářů, myslivců, tělesně postižených a rybářů.

Administrativním rozhodnutím byl k 1. lednu 1950 zrušen hrotovický soudní okres, který trval 100 let a Hrotovice připadly pod okres Třebíč. V polovině 70. let byly rušeny samostatné národní výbory v malých obcích a ty pak přičleňovány k vybraným obcím větším. Hrotovice se tehdy staly střediskovou obcí, pod níž spadaly Slavětice, Krhov, Bačice, Udeříce, Račice, Odunec a Zárubice. Od poloviny 70. let probíhající výstavba Jaderné elektrárny Dukovany ovlivnila i život Hrotovic. Mnozí občané zde začali pracovat a část obyvatel zrušených obcí nalezla v Hrotovicích svůj nový domov.

Celospolečenské změny, k nimž v naší vlasti došlo po listopadu 1989 se promítly i do života Hrotovic. Okolní obce se rozhodly vrátit ke své samostatnosti, rozhodnutím parlamentu byly zrušeny národní výbory a nahrazeny obecními zastupitelstvy, zvolenými ve volbách v listopadu 1990.

V Hrotovicích se začalo rozvíjet soukromé podnikání, obecní zastupitelstvo pokračovalo v úsilí o zvelebení obce. Byla provedena plynofikace, pokračuje se ve zkvalitňování životního prostředí. Bylo zrekonstruováno zámecké nádvoří a poté i vnější fasáda zámku, na jejíž obnovu přispěli občané sbírkou.

Dnem 1. července 1994 rozhodl Parlament České republiky o povýšení Hrotovic na město. Návrh městského znaku vytvořil pan učitel Jiří Kraus.