Hřebeč

První zmínka o zřícenin tvrze Tasov, která se nachází východně od Hřebče, najdeme již na počátku 11. století, kdy tvrz s přilehlým okolím dostal vojvoda Tas od syna knížete Oldřicha, pozdějšího knížete Břetislava I. Podle pověsti měla tvrz ze tří stran hradební valové zdi a ve střední části vysoké zděné čtvercové stavení. Byla obklopena lesem a jen ze stráně vedla cesta, která sloužila k přístupu do tvrze a k vyhánění dobytka. Tvrz sama měla výhodnou polohu a bylo z ní vidět široko do kraje. Z tvrze údajně vedla také tajná podzemní chodba, která umožňovala v případě nebezpečí uniknout. V prvních letech vlády Václava II. (1278-1305) byly Čechy krutě drancovány a Tasové uprchli na své panství na Moravě. Kolem roku 1280 byla tvrz vypleněna a zničena.

Po odchodu Braniborů roku 1285 zakládá Polák Vojslav Rebecki v blízkosti Tasova osadu. Ze jména Rebecki později vzniklo i jméno obce. V roce 1333 podstoupil Vojslavův syn celý grunt duchovnímu Martinovi, který se již začal psát "ze Řebče". Mezi léty 1349-1381 měnil dvůr velice často majitele a z té doby pochází i první zápis v deskách dvorských.

Během husitských válek spravoval obec bohatý pražský kupec Petr Meziříčský. Koncem května 1420 byla Hřebeč při pochodu husitského vojska vypálena a zůstala řadu let pustá. Mezi majiteli vesnice z let 1429-1545 byla řada známých rodů, např. Slavatové, Švarcenberkové. Kolem roku 1545 připadla Hřebeč pánům Kladenským z Kladna a Zdeněk z Kladna odkázal celou ves s platem a robotami k záduší kladenského kostela. V roce 1548 zdědil obec Zdeněk Žďárský ze Žďáru. Z tohoto roku je také první zmínka o usedlících.

V letech 1557-1652 patřila Hřebeč Žďárským ze Žďáru. Roku 1653 panství zdědil František Adam Eusebius. Po smrti Eusebia, posledního hraběte rodu Žďárských, který zemřel svobodný, přešlo celé panství roku 1688 na pět Eusebiových sester a Hřebeč připadla Anně Kateřině, hraběnce z Magni. Po roce 1702 se majitelé opět rychle střídali.

V roce 1725 koupil Hřebeč hrabě Breda. Vinou jeho krutého chování získal patrně své jméno statek Peklov, který založil na půdě odejmuté sedlákům z trestu. Od roku 1732 patřila vévodkyni toskánské Anně Marii, v majetku tohoto rodu zůstala až do roku 1777.

Po roce 1777 přešlo panství na Karla Augusta, vévodu zweibrikenského a po mnoha peripetiích se stalo nakonec soukromým císařským jměním Ferdinanda V. Po jeho smrti přešlo vlastnictví na Františka Josefa I. Roku 1848 měla Hřebeč již 42 domů, ve kterých žilo 239 obyvatel a v tomto roce se také poprvé připomíná osada Netřeby, která měla 10 domů s 69 obyvateli. O sedm let později, roku 1850, byla v obci zvolena první samospráva v čele se starostou, rolníkem Václavem Novotným.

V té době nebyla v obci žádná okresní silnice. Na všechny strany vedly pouze vozové cesty a napadlo-li více sněhu, nebylo možné z obce vůbec vyjet. Teprve roku 1875 byla postavena okresní silnice z Unhoště přes Netřeby, Hřebeč a Lidice do Buštěhradu. Další silnice byla postavena až v roce 1897 směrem k Dříni a o dalších 17 let později okresní silnice k Hostouni. Počet obyvatel se rychle zvyšoval.

Vraťme se ještě jednou k názvu obce. Jméno Řebeč vzniklo pravděpodobně ze jména bývalého majitele obce Vojslava Rebeckého. Jako důsledek špatných zápisů se v některých spisech objevovalo Hřebeč. Po roce 1890 se na úředních dokladech používalo výhradně jméno Řebeč. A v roce 1924 se název změnil, asi vzhledem k jednodušší výslovnosti, na Hřebeč.