Habry

Habry byly prastarou tržní osadou, ležící na zemské stezce která vedla od Prahy na Německý Brod a dále na Moravu. Je rozložena na obou březích Malé Sázavky v Hornosázavské pahorkatině. První písemná zmínka o osadě Habry je již v Kosmově kronice z roku 1101, kdy přes Habry táhl kníže Oldřich se svým vojskem. Z úzké cesty, zvané Haberská stezka, která kdysi vedla pohraničním hvozdem, vytvořily věky širokou obchodní cestu. Jako přirozené centrum obchodníků z širokého okolí byly za vlády Karla IV. v roce 1351 povýšeny na městys s tržním právem a právem užívati vlastního znaku: v červeném štítě starožitný stříbrný klíč, který křižuje běloskvoucí meč se zlatým držadlem. Po roce 1850 se staly sídlem okresního soudu a centrem samosprávního okresu haberského a součástí politického okresu čáslavského. Podle statistických údajů měly Habry v roce 1850 celkem 2.136 obyvatel, avšak za sto let na to počet obyvatel v roce 1950 činil pouze 1.149. V roce 1909 byl městys Habry povýšen na město. Po první světové válce byl zrušen berní a uschovací úřad a po realizaci Košického programu došlo ke zrušení soudního okresu a soudu. Habry přišly o statut města, stavební úřad i o matriku. V roce 1992 byl usnesením ČNR statut města navrácen a později i matrika a stavební úřad. V současné době mají Habry pouze 964 obyvatel a 384 domů.

Památky

1422-Žižkův kamenný stolec na návrší u Habrů, zvané Táborec, 515 m nadmořské výšky

1678-barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně románský z roku 1384

1713-socha sv.Floriána, nacházející se u kostela a fary z roku 1730

1714-socha sv.Jana Nepomuckého, umístěná v nice domu č.p.152

1718-barokní zámek, původně dvoupatrový, sloužící do roku 1992 jako škola

1770-starobylá radnice s věžičkou a hodinami

1825-židovská synagoga, přestavěná v roce 1979 na širokoúhlé kino

1825-kamenný most na státní silnici přes říčku Malá Sázavka

1835-byla založena a vedena kronika města

Rodáci

Ing. Josef Reiter, nar. 22.10.1840, stavitel Palackého mostu v Praze, který byl postaven v roce 1875 dle jeho projektu, dále se podílel na stavbě lanové dráhy na Petřín a Letnou, zemřel 12.12.1903 v Praze, kde je pochován na Olšanském hřbitově.

Dr. Ladislav Chleborád, zakladatel prvního družstevního dělnického hnutí, soustředěného v úředním spolku „OUL“, který byl v tehdejší době největším ve střední Evropě. Dr. Chleborád se narodil 24.11.1839 v Habrech a na sklonku života působil v Rusku, kde byl jmenován státním radou v Petrohradě, kde 29.6.1911 i zemřel. Při zahájení stavby Národního divadla dne 17.5.1868 dr. Chleborád jménem dělnictva poklepal na základní kámen.

Další významný rodák byl židovského původu, poslanec říšské vídeňské rady a pozdější ministr československý pan dr. Adolf Stránský.