Dubí

V návaznosti na historický vývoj kmenové obce Dubí získalo město sice v roce 1966 statut lázeňského místa, avšak posílení lázeňského rázu města naráželo na značné problémy hlavně z důvodu místního rozvinutého průmyslu a ložiskovým zásobám hnědého uhlí, které se nacházejí pod větší částí města.

Právě rozsáhlé představy o budoucím rozvoji povrchového hnědouhelného hornictví v dobývacím prostoru Proboštov vedly k vyhlášení stavební uzávěry pro převážnou a rozhodující část města.

Právě tato stavební uzávěra na dlouhá desetiletí absolutně zablokovala veškeré aktivity týkající se rozvoje a vývoje města, stejně jako jeho údržby a obnovy. Z výše uvedených důvodů pak nadřízené orgány státní správy nedaly souhlas k vypracování komplexní územně plánovací dokumentace, která by mohla být zásadním podkladem pro cílený rozhodovací proces v oblasti místní samosprávy a výkonu státní správy.

Rozvoj města se proto po dlouhé období vyvíjel víceméně chaoticky a nekoncepčně formou jednotlivých nenavazujících akcí a iniciativ, při nichž vznikaly dnes často kritizované "pomníky" minulosti. Na základě jednání vedení města s GŘ SHD Most se podařilo projednat drobné ústupky ve vyhlášené stavební uzávěře.

Díky tomu se podařilo koncepčně připravit a průběžně zrealizovat pro město významné akce v oblasti inženýrských liniových staveb - plynofikace a kanalizace rozhodujících částí města.

Po zrušení stavební uzávěry v roce 1990 stálo město Dubí před problémem jak nejen racionálně a cíleně přistoupit k obnově, ale také jak připravit a naplňovat koncepční program jeho rozvoje a budoucího vývoje. Pro tyto kroky bylo nezbytné urychleně připravit podklady pro zpracování chybějící územně plánovací dokumentace a zároveň definovat představy samosprávy (rada, zastupitelstvo, komise), s kterými předstoupí před širokou veřejnost a se zpracovanými připomínkami předá tento podklad jako názorovou hladinu zhotoviteli územního plánu.

Vypracováním doposud absentujícího územně-plánovacího dokumentu pak město Dubí získalo zásadní podklad pro koncepční vývoj a rozvoj města a dokument pro cílený rozhodovací proces orgánů samosprávy a státní správy, který byl přijat v září 2008.

V současné době je vytvořen dokument, který dává předpoklady pro další koncepční rozvoj celého území města.

Další informace naleznete zde

Obecná charakteristika území

Město Dubí bez území příhraniční oblasti Cínovec, se rozkládá pod patou a na úbočí Krušných hor v nadmořské výšce 450 až 250 metrů. Jeho větší část se nachází na území severočeské hnědouhelné pánve, která je postižena důsledky dnes již historické hlubinné a pozdější povrchové báňské činnosti.

Pod výraznou geomorfologickou kulisou svahu Krušných hor se rozkládají části obce Mstišov, Pozorka, Bystřice, Běhánky a Drahůnky.

Vlastní obec Dubí se pak ve směru JJV - SSZ vkliňuje hlubokým erozívním údolím potoka Bystřice do zalesněného svahu krušnohorského masívu.

Geomorfologická pozice jednotlivých částí města ovlivňuje nejen rozdílné klimatické podmínky jednotlivých oblastí, ale svou geologickou stavbou předurčuje i podmínky a problematiku jejího dalšího rozvoje.

Přes nepříznivé vlivy průmyslu a těžby uhlí na životní prostředí lze konstatovat, že lesní porosty obklopující zastavěné území jsou výrazně méně postiženy než partie o nadmořské výšce 600 a více metrů. Přesto vše patří území k typické inverzní oblasti v celém svém rozsahu.

Nejvýznamnější vodotečí katastrálního území je potok Bystřice, který stejně jako menší paralelně směřující toky (Mstišovský a Račí potok) odvádějí přebytky vod z vodárensky využívaného povodí Malše. I když vodnost jednotlivých toků není v průměru vysoká a hlavní koryto Bystřice je regulováno, jsou známy případy, kdy při staletých vodách došlo k vylití vod z koryta, k poškození regulace i staveb v jeho blízkosti. Protože hlavní vodoteč zhruba kopíruje průběh hlavní komunikační tepny ( mezinárodní silnice E 55 Teplice-Cínovec) nebo ji několikrát kříží, hrozí neustálé nebezpečí kontaminace vod ropnými produkty spláchnutými z jejího povrchu nebo uniklými při haváriích motorových vozidel.

Vlastním územím města probíhají dvě hlavní dopravní tepny a to mezinárodní silnice E 55 a státní silnice č.13 Karlovy Vary-Liberec. Tyto silnice vytvářejí základní dopravní kříž probíhající napříč masivem Krušných hor a pod jeho úpatím. Na území města jsou pak doplňovány systémem okresních silnic a místních komunikací obvykle směřujících do center jednotlivých částí města.

Přes vysoké a neustále narůstající dopravní zatížení mezinárodní silnice byla s definitivní platností zamítnuta alternativa dopravního obchvatu města po jeho západní straně. Mimo silniční sítě je třeba připomenout, že při SZ a JV okraji území probíhají dvě méně významné železniční tratě ČD (č.135 Most-Moldava a č.132 Oldřichov-Děčín). Kromě zmíněných dopravních tepen je území města protkáno hustou sítí význačných i lokálních podzemních i nadzemních inženýrských sítí - vodovodů, plynovodů, energovodů a telekomunikačních kabelů. Prakticky celé území města se pak nachází uvnitř vnějšího ochranného pásma přírodních zdrojů léčivých vod, tj. teplických terem.

Vlastní město Dubí postrádá výraznou centrální část a prakticky každá z bývalých sloučených obcí má své nezávislé separátní centrum připomínající jeho historický vývoj.

Historický vývoj města a jeho jednotlivých částí

Územní a správní celek Město Dubí je datován rokem 1960, kdy došlo k administrativnímu sloučení několika obcí a pak rokem 1980, kdy město dostalo v této oblasti svou stávající podobu. Přesto, že od tohoto data uplynula již dvě desetiletí, není město (které v roce 1994 oslavilo 500 let svého výročí) skutečným celkem, ale stále jen konglomerátem původních obcí jak po stránce územní, tak i z hlediska smýšlení jeho obyvatel.

Město postrádá skutečně integrující centrum se sídlem úřadů, služeb a dalších činností v pravém slova smyslu.

Je jisté, že vzhledem k historickému a sociálnímu vývoji jednotlivých částí města bude i při integrujících snahách nutno zachovat identitu a charakter jednotlivých částí.