Domoušice

Domoušice byly tedy od dob svého vzniku královským majetkem. Dne 4. listopadu 1325 je dal král Jan Lucemburský rytíři Chvalovi a jeho synovi Dětřichovi, aby ves vysadili právem německým. Toto právo na rozdíl od předchozího práva slovanského jasně stanovilo panská práva i povinnosti poddaných, díky tomu tak nedocházelo k ukládání příliš velkých břemen poddaným. Pro zdejší obyvatele byla tato změna dosti významná a obec si jí vážila natolik, že si ji nechala roku 1534 ověřit úřadem města Louny, aby zdejší obyvatele nemohl žádný z pánů, kteří ves po husitských válkách držel v zástavě, obtížit dalšími břemeny. Chval a Dětřich měli od krále dovoleno povolat si do vsi po jednom pekaři, řezníkovi, ševci, kováři a mlynáři, také zde směli mít veřejnou hospodu a obecnou rychtu. Rychta byla svobodná a dědičná, nemuseli z ní tedy nic platit a mohli s ní nakládat jak uznali za vhodné i bez souhlasu krále. Chval s Dětřichem tedy byli lidé svobodní, nejspíš zemané. Vedle toho také dostali zahradu o výměře 4 strychy a stejně velkou louku se stráněmi porostlými lesem, které mohli vymítit a změnit na orné pole. K tomu dal král Domoušickým ještě právo, které užívala i ves Nesuchyně. O tomto právu však bohužel nic nevíme.