Dolní Beřkovice

Poprvé se toto jméno připomíná v literatuře r. 1318, kdy zdejší statky vlastnil Jarosius de Byerzkowicz, z toho jména časem vzniklo slovo Beřkovice, tj. ves lidí Beřkových. Od r. 1785 se v literatuře uvádí přívlastek Dolnj ke jménu Beřkovice.

Pravděpodobně na místě dnešního zámku stávalo v dávné minulosti dřevěnými hradbami opevněné hradiště, později proměněné na bytelnou tvrz obklopenou valem s vodním příkopem.

Jeden z majitelů zdejšího panství Zikmund Belvic z Nostvic přestavěl kol r. l606 vodní tvrz na pozdně renesanční zámek. Josef z Libkovic nechal r. 1853 dle plánů renomovaných vídeňských architektů Stocha a Ferstela ( mj.autorů vídeňské Opery) přestavět zámek, při čemž renesanční charakter stavby byl zachován, avšak fasáda, římsy a okna a ukončení rohových věží, které evokují bývalou tvrz, byly vytvarovány v tehdy módním novogotickém stylu. Rozsáhlé podzemní sklepení a celé přízemí se vzácnou hřebínkovou gotickou klenbou zůstaly zachovány, tím i celý čtvercový půdorys zámku s uzavřeným nádvořím. Kolem zámeckých a hospodářských budov se rozkládá asi 5 ha veliký park, který vedle významné dendrologické hodnoty má i hodnotu krajinářskou, podle některých indicií se na jeho tvářnosti v 19. stol. podílel i Václav Skalník, pozdější hlavní zahradník a na sklonku života starosta Mariánských Lázní.

Lobkovicové si na počátku 20. stol. pro své pohodlí vedle zámku postavili nádhernou dvoupatrovou vilu, kde poté přebývali a zámek pak jim sloužil jen k representaci a v době honů a podobných akcí.

V letech 1938-1960 zámek sloužil jako Měšťanská, resp. Základní škola, poté jako skladiště léčiv a po celou dobu zde bylo několik občanských bytů.

Po roce 1989 byl v restituci vrácen příslušníkům dolnobeřkovické větve Lobkoviců-Thurn-Taxisům, kteří ve spolupráci s naším OÚ a Min. školství (dotace na opravu střechy a zámecké kaple po povodni) o celý areál, seč síly stačí, pečují.

Z historie dolnobeřkovického panství

Prvním držitelem zdejší obce (v literatuře uvedený ) byl od r. 1318 Jaroš, později Vychna z Velence , poté až do r.1452 patřila obec Kaplířům ze Sulevic.Novým majitelem byl vladyka ze Šebířova, ten se už počal nazývat Beřkovský.Nejvýznamnějším z nich byl Radslav II.(1476-1537), který byl mj. i nejvyšším zemským písařem. Beřkovští ze Šebířova zde sídlili až do r. 1597, poté panství Mikuláš Beřkovský prodal Zikmundovi Vilémovi z Belvic a Nostvic. Těm patřilo asi 11 obcí v okolí s rozsáhlým majetkem a na Beřkovicích měli své hlavní sídlo.

Pro účast na stavovském povstání v letech 1618- 20 byl Belvicům všechen majetek v roce 1622 zkonfiskován, naše panství bylo pak výhodně prodáno Polyxeně Pernštejnské z Lobkovic, která se mj. Habsburkům zavděčila i tím, že poskytla pomoc a úkryt svrženým místodržitelům Martinicu a Slavatovi. Od roku 1627 zde tedy vládli Lobkovicové, zprvu ze svého roudnického sídla, od doby Josefa Lobkovice (1803- 75), který založil novou větev lobkovického rodu zvanou dolnobeřkovickou , pak přímo zde.

V současné době je celý areál v majetku Marie Julie princezny Thurn-Taxisové, resp. jejích příbuzných.

Obyvatelstvo

Půda je zde těžší, jílovitá a tak se zdejší zemědělci zabývali pěstováním obilí, řepy, brambor a chmele, na stráních Vejciny pak pěstováním vína. Pro blízkost Labe zde býval bohatý rybolov, lesy jsou na katastru osady Podvlčí, která léta k oběma obcím náleží.

Pro dostatek místního chmele zde Lobkovičtí postavili sladovnu a pivovar. V letech 1886- 7 bylo zde uvařeno na 5. 500 hl desetistupňového piva , kapacita sklepních lednic byla na 3000 hl piva. Pivovar byl asi zbytečně demolován v 50. letech min. století, zůstaly zde aspoň prostorné sklepy, které byly v minulosti např. využívány k dozrávání banánů a jako sklady ovoce.

U Labe byl mlýn o třech složeních, který také čerpal labskou vodu do kašen v parku, do ovocné a zelinářské zahrady a zásoboval vodou zámek a pivovar. Při jeho demolici v 80. letech min. století byl aspoň ponechán nárožní pilíř se zajímavým vodočtem o minulých povodních.

V 19. stol. byly v obci dvě velké cihelny na výrobu cihel a tašek.

Významná byla Strojírna a slévárna ing. Císaře, založená roku 1864, známé byly její kovářské výhně v několika modifikacích.

V roce 1857 byl postaven cukrovar, v té době jeden z největších v Čechách, jeho kapacita byla v 90. letech 19. stol. až 7.000q řepy denně. V současné době se již v cukrovaru nepracuje, postupně si zde různé firmy upravují své výrobní prostory a tak je cukrovar využíván jinak.

V letech 1903- 7 byl na Labi postaven jez se dvěma plavebními komorami, v 70. letech min. století byl významně modernizován.

Jedním z vrchních ředitelů velkostatku D. Beřkovice byl v 19. stol. František Horský, který mj. zde zavedl „střídavé hospodářství na polích „ a pro lepší obdělávání půdy nechával k ruchadlu přidělat dva podrýváky- tyto dva jeho vynálezy se záhy rozšířovaly po celé zemi…

Knížecí vinohrady zde měly před více jak 100 lety rozlohu na 40 ha, v sezóně zde pracovalo na 200 dělníků, víno se ukládalo do velkých sklepních prostor na dnešním „Vinařství“, kam se dalo vjet i koňským povozem.

Dřevo z lesů se zpracovávalo na pile naproti cukrovaru.

Děti školou povinné navštěvovaly již před r. 1809 Obecnou školu ve Vliněvsi, až 2. 9. 1902 zde byla otevřena Obecná škola. Roku 1884 byla zde zřízena zásluhou knížete Ferdinanda dvojtřídní „Škola dívčí“. Do Měšťanské školy chodili nejdříve žáci do Liběchova , poté do našeho zámku, od roku 1960 do nově postavené školy. V současné době byly obě školní budovy významně modernizovány. Děti na 1. st. ZŠ mají zde vedle moderních učeben vlastní tělocvičnu, venkovní tělocvičný areál, plně vybavenou Družinu mládeže a jídelnu. Žáci na 2. st. od 1. 9. t. r. již nebudou muset chodit přes silnici cvičit na sokolské hřiště, ale přímo u školy budou mít moderní tělovýchovný areál, nedávno vybudovaný za více jak 8 mil. Kč. Je zde dvojtřídní Mateřská škola, Školní jídelna vyvařuje nejen pro žáky, ale i pro důchodce.

Zvláště od počátku 90. let min. století se vybavenost našich obcí výrazně zlepšila. Obec má vodovod, kanalizaci, plyn, telefon a možnost připojení na internet. Vedlejší ulice byly vyasfaltovány, byly vybudovány chodníky se zámkovou dlažbou, některé domy mají vchody a vjezdy vydlážděny.OÚ napomáhá při údržbě zámeckého parku, byly zde zabudovány lavičky,upraveny pěšinky a v současné době se zde buduje již druhé hřiště. Koncem r. 2006 bude otevřen Společenský dům na návsi, kde vedle velkého spol. sálu se zázemím bude i moderní pohostinství, internet, kavárna a další spol. prostory. Tělovýchovná oraganizace Slavoj a Sokol pečují o moderní tělovýchovný areál s hřištěm na fotbal, s tréninkovým hřištěm, multifunkční plochou, třemi tenisovými kurty, parkovištěm a občerstvením. Připravuje se úprava Mírového náměstí. Byly opraveny drobné sakrární stavby. Pro nové stavebníky OÚ včas připravuje zasíťované pozemky.

Obrovské škody zde napáchala velká povodeň v roce 2002, ale ty byly již z velké části odstraněny a v modernizaci obce se dále pokračuje.

Společenské organizace

Tělovýchova: „Tělocvičná jednota Sokol s odborem divadelním a sportovním“ byla zde ustanovena 6. dubna 1919. Už v počátku své činnosti měla 146 členů. Vedle sportu se zde půjčovaly knihy a hrálo divadlo, např. v letech 1919- 32 bylo sehráno na 68 kulturních vystoupení (!), jen v roce 1931 jich bylo 11. Dnes v těchto pouze sportovních tradicích pokračuje TJ Slavoj a Sokol v bohatě vybaveném areálu.

Hasiči: Sbor dobrovolných hasičů byl ustanoven již v roce 1881, za roky své existence vždy patřil mezi přední spolky, výrazně zasahující do dění v obci. V poslední době zvláště o povodni r. 2002 se naši hasiči výrazně vyznamenali a navíc nám pomohli i tím, že dobrovolně do našich obcí přijely na pomoc i jednotky z jiných obcí, hlavně z Orlických hor. V současné době hasiči vedle svého hlavního úkolu-chránit občany před požáry-pořádají zábavy, stavění a kácení máje, různé hasičské soutěže, zábavná odpoledne pro děti a jiné. 19. srpna tr.byla v naší obci slavnostně otevřena nová Hasičská zbrojnice, vybavená vším potřebným pro zásahy a zázemím pro svou klubovou činnost.

Osobnosti naší obce

Vedle vyjmenovaných panovnických rodů z minulosti se vyznamenali v novodobých dějinách:

Václav Tichý (1899-1979)-režisér a náčelník Sboru dobrovolných hasičů ve Vlíněvsi

Ing. Rudolf Císař (1904-1981)-hudební skladatel a učitel hudby, majitel Strojírny a slévárny

Frant.V. Richter- nar. 1855-řídící učitel ve Vlíněvsi, zanícený osvětový pracovník,aktivně se zúčastnil rušného polit.života v 80. a 90. letech 19. stol.

Frant. Leubner ( 1867-1930)-farář ve Vlíněvsi, básník „Katolické moderny“, autor sbírek lyrických, epických a dramatických.

Páter Josef V. Toma-Tománek, hudební skladatel, básník a spisovatel, účastník bojů na východní frontě za 2. sv. války, po válce pro svůj politický postoj emigroval do N.Yorku, kde strávil dalších 50 let svého plodného života. Nyní žije v Čechách v Jesenici.

Josef Šimáček ( 1837-1904)-od r. 1870 do r. 1900 správce vinohradů a vinných sklepů v Dol. Beřkovicích. Zasloužil se mj. o zřízení Vinařského spolku v Mělníku (1873), v r. 1881 byl spoluzakladatelem Vinařské školy v Mělníku, dlouhou dobu řídil časopis Český vinař. V roce 1900 na Světové výstavě vín jako jediné víno z Čech získalo dolnobeřkovské víno zlatou medaili.

Princ Ferdinand z Lobkovic (nar. 1850)-působil mj. v Zemské radě pro království České, byl členem Říšské rady, zasloužil se o povznesení našeho vinařství na světovou úroveň, od r.1908 byl posledním maršálkem království Českého.

Napsal: Bohumil Pokorný, kronikář obce. Zdroje: L.Böhm - Královské město Mělník a okres mělnický, archiv autora.