Dobromilice

Dobromilice jsou starobylá ves, o které je písemná zmínka již v roce 1280, kdy tu byl vladycký statek pana Adama z Dobromilic. Počátkem 14. století tu byl ještě dvůr, jehož majitelem se stala olomoucká kapitula. Kromě toho z listiny z roku 1368 se dovídáme o "zpupném" dvoře, o mlýnu "na Stradolce", o mlýnu "na Trávníce" a o lázních. Z toho vidíme, že tu nebyl od počátku jeden majitel celé obce, nýbrž několik menších dvorů s větším či menším počtem poddaných. K nim se časem přikupovaly nebo od nich odprodávaly lány, majitelé se hodně měnili prodejem nebo dědictvím, až teprve roku 1561 a 1563 koupil od Jana z Ludanic značnou část Dobromilic Matyáš Žalkovský narozený na selském gruntě v Žalkovicích na chropyňském panství, studovaný a králem Ferdinandem I. roku 1553 povýšený do stavu vladyckého s právem užívati erbu.

Roku 1566 dědina vyhořela a při její obnově pomáhali poddaní z panství vyškovského a pustiměřského, jak jim nařídila jejich vrchnost olomoucký biskub Vilém Prusinovský.

Roku 1593 koupil Jan Žalkovský z Žalkovic od olomoucké kapituly zbytek Dobromilic a tím byly Dobromilice sloučeny pod jedinou vrchnost. V této době se mluví v Dobromilicích o tvrzi, chmelnici, pivovaru a mlýně. Dobromilské panství mělo i 4 rybníky a to "Podvesní", "Vršku", "Skalní" a "Korytník".

V další době se majitelé střídali dědictvím nebo kupem. Roku 1796 zemský soud prodal Dobromilice Marii Anně svobodné paní z Rychnova. Tato se později provdala za hraběte Clama. Poněvadž zemřelá bezdětná, byly Dobromilice jako její odkaz připsány v zemských deskách roku 1835 jejímu synovci Michalu hraběti z Bukuwky, který statek prodal roku 1870 olomouckému arcibiskupovi kardinálu Fürstenberkovi. Tento jej po čtyřech letech daroval Katolickému podpůrnému spolku olomoucké arcidiecéze, od něhož roku 1888 přešel do majetku Podpůrného spolku kněží arcidiecéze olomoucké.

Farní kostel všech Svatých stojí na vyvýšeném místě původně nad obci. Je to skvost barokního umění na Moravě. Jeho vznik se datuje kolem roku 1350. Vnitřní výzdoba není přepychová ovšem jsou zde některé vzácné památky. Tři oltáře Nejsvětější trojice, sv. Josefa a sv. Cyrila a Metoděje. Obraz všech Svatých od prostějovského malíře A. Sebastiniho asi z roku 1767, kamenná kazatelna z konce 16. století, kterou nechal zhotovit tehdejší majitel Jan Žalkovský, kamenná křtitelnice. Před hlavním oltářem jsou nepoužívané krypty Pánů ze Stomů, Žalkovských a Kořenských. V sákristiji jsou ve zdi zasazeny čtyři náhrobní kameny na nich reliefy Matyáše Žalkovského, jeho první manželky Marty, Jana Žalkovského a jeho manželky Anežky Bítovské. Pod sákristijí je hrobka hrabat z Bukůwky.

Jihovýchodně od kostela stojí hrobka s kaplí, kterou nechal postavit v roce 1875 Zikmund Jaromír Bukůwka hrabě z Bukůwky. Hrobka je raritou způsobem pochování - rakve leží na dlažbě kobek, konzervace se děje vzduchem - něco podobného je v kapucínské hrobce v Brně. Poslední mužský člen rodu Bukůwku - JUDr. Michal Zikmund z Bukůwky zde byl pochován v roce 1953, pozůstatky posledního člena tohoto rodu - Pií Marie Zdenky Bukuwkové zde byly uloženy v roce 2000.

Kamenný klenutý most přes říčku Brodečku ozdobený historicky cennými sochami sv. Jana Nepomuckého a blah. Jana Sarkandra. Pískovcové sochy pocházejí z doby kolem roku 1700. Klenutý most se dvěma oblouky je chráněnou historickou památkou.

Zámek je starobylá stavba o jejímž vzniku a změnách toho moc nevíme. Posledně byl zámek obýván rodinou hraběte Bukůwky, než jej tento prodal r. 1870. Od roku 1920-1976 sloužil jako Měšťanská škola později jako ZDŠ. Po zrušení školy ročníků 6 - 9 v tomto zámku sloužil potřebám obce - obřadní síň, knihovna, klubovna hasičů a malé muzeum naší obce. Od roku 1996 kdy se k tomuto majetku přihlásilo arcibskubství olomoucké jako nástupnická organizace Podpůrného spolku kněží arcidiecéze olomoucké, obec zámek neužívá - zůstalo zde jen muzeum obce.