Dobelice

Dobelice jsou poprvé zmíněny v písemných pramenech v roce 1260. V polovině 14. století zůstává vesnice majetkem drobné šlechty, ovšem rozdělené mezi více vlastníků. V roce 1350 zde byly nejméně dva dvorce. Jeden držel Mikuláš z Dobelic, druhý náležel rodu z Lidéřovic.

Během druhé poloviny 14. století se na dílech vsi vystřídalo poměrně hodně držitelů z vladyckých rodů z blízkého okolí (z Knínic, Trstěnic, z Tulešic, z Vajtmile). Do konce 14. století tyto drobné svobodné majetky skoupili pání z Lipé.

V roce 1360, krátce po založení augustiniánského kláštera v Moravské Krumlově, daroval zakladatel kláštera Čeněk z Lipé krumlovským řeholníkům dvůr v Dobelicích s vinohradem ve Džbanické hoře. V dalších letech zde klášter získal další drobné majetky, mimo jiné také mlýn a rybník. Zanedlouho však klášter i jeho majetek zničili husité. Krumlovský konvent augustiánů již nebyl obnoven a jejichmajetek zabrali pání z Lipé. Zbylý díl Dobelic pání z Lipé propůjčovali svým manům, příslušnikům nižší šlechty, kteří vstupovali do služeb dědičných maršálků. V roce 1415 zde seděl Janek z Tulešic, v letech 1464 - 1484 Zich Dobelický z Popůvek. Oba manové zastávali na dvoře maršálka po určitou dobu úřad dvorského sudího. V roce 1491 zde seděl Vaněk ze Skrbně. Nedlouho poté přešel manský díl pod přímou správu krumlovských maršálků.

Katastr Dobelic

Obec má velice neobyvyklý tvar katastrálního území - protáhlý a uprostřed zúžený. Jeho podoba je důsledkem historického vývoje. Jižně od Dobelic je území, kde dnes nejsou žádné vesnice. Jedná se o rozsáhlý prostor mezi vesnicemi Kadov, Petrovice, Dobelice, Vémyslice, Džbanice, Trstěnice, Skalice a Míšovice. Během středověké kolonizace ve 13. století zde vzniklo několik vesnic, z níž dvě (Berg a Kravky) jsou známé jménem. Osady zřejmě brzy zanikly a jejich pozemky byly připojeny ke katastrům okolních vesnic. Zbývá otázka, kdy a proč zanikly. Několik místních jmen (Berg, Silberbergen, Kukusbergen) má zřejmou souvislost s hornickou kolonizací. Snad v této krajině probíhala dávna těžba rud a po vytěžení chudých nalezišť hornické osady zanikly.