Dačice

Vznikaly nejrůznější cechy, Dačice byly obdařeny právem konat trhy, mílovým právem, právem vařit pivo i právem soudním. Dačičtí měšťané si začali budovat výstavné domy. V 16. století pozvali Krajířové italské stavitele, kteří se zde usadili a svým dílem proměnili goticky strohé město v město renesanční. Domy dostaly renesanční štíty, vznikla nová radnice, oba zámky, věž kostela sv. Vavřince, vyrostla nová městská čtvrť kolem zámku.

Další stavitelsky významnou epochou Dačic bylo baroko. Koncem 17. století však přišly velké pohromy. Nejprve zachvátil město mor a později požár, který způsobil zkázu renesanční a barokní podoby města. K nejvýznamnějším dochovaným barokním památkám patří areál františkánského kláštera s kostelem sv. Antonína Paduánského, sousoší Panny Marie před novým zámkem a kostel sv. Vavřince, který s přilehlou renesanční věží tvoří dominantu města.

Rok 1843 přinesl městu světové prvenství. Ne každý ví, že dnes tak běžná věc, jakou je kostkový cukr, se zrodila v jednom z domů na Palackého náměstí v Dačicích. O tom, jak první kostka cukru spatřila světlo světa vypovídá stálá expozice v Městském muzeu a galerii.

Průkopníkem byly Dačice i na poli vzdělanosti a spolkového života. V 19. století došlo k velkým změnám ve státní správě tehdejšího Rakousko-Uherska. Dačice se staly sídlem okresních úřadů a okresním městem zůstaly s přestávkou v období druhé světové války až do roku 1960.