Chotětov

ze školního archivu r. 1900

Zdejší prameny uvádějí, že takto popsaný Chotětov patří k velmi starým historickým sídlům, o nichž je první zmínka již r.1057. Sídliště se vyvíjelo od pravěku. Poslední archeologický nález na začátku padesátých let určoval stáří nálezu asi na tři tisíce let, starší knížka V. Vaňka o Boleslavsku uvádí nález pohřebiště z doby bronzové na místě bývalé cihelny.

V zakládací listině litoměřické církevní kapitoly z r.1057 je dáno, že kníže Spytihněv dává tomuto chrámu tuto poplužní dědinu. Prameny dále uvádějí, že se brzy dostává Chotětov do majetku českého krále. Jako součást královské komory sdílel osudy opory královské moci v tomto kraji, jíž byl hrad Bezděz. Při přenesení městských práv bezdězského podhradí na nově založené město Bělá p. Bezdězem , bylo tomuto městu přiřčeno i 18 lánů pozemků v Chotětově. Bylo to r. 1337. V té době je již zdejší kostel připomínán jako farní (1352, 1377). Nedoložená tradice uvádí, že byl postaven na kopečku někdejšího pohanského obětiště s posvátným hájem a studánkou (nynější studánka sv. Prokopa). V době husitské byl kostel kališnický, za třicetileté války kostel zanikl a katolická farnost byla obnovena až k roku 1681. Chotětov tedy sdílel s celým boleslavským krajem osudy válečné i mírové, reformaci , českobratrskou epochu české vzdělanosti i katolickou protireformaci. Škola se zde traduje od r. 1384.

Jak bylo již řečeno, náležel Chotětov do pravomoci města Bělé, tzn. i k soudu bělskému. Rychtáři byli dosazováni královským úředníkem, tj. bezdězským purkrabím. K brandýskému císařskému panství byl Chotětov připojen r. 1587. Dále se tak rozšiřuje lukrativní brandýské panství, oceňované císařským dvorem i pro šlechtické lovecké kratochvíle. K tomuto majetku a robotnické závislosti patřil Chotětov až do r. 1850, kdy po bouřlivém roce 1848 padly robotní povinnosti i pravomoc šlechtických úředníků nad poddanými a uvolnil se prostor alespoň k částečnému osobnímu uplatnění a hospodářskému pokroku v rámci habsburské rakouské monarchie. Hospodářský a společenský rozvoj Chotětova je dokumentován a uznání došel povýšením obce na městys 14. října 1908.

Vnější tvář obce se měnila v úzké souvislosti s jejími osudy. Doložená výstavba v obci je dokumentována od druhé poloviny 19. století, spojeného s hospodářským rozmachem v českých zemích a úspěchy národního hnutí.

Otevření světu pro Chotětov a jeho okolní sousedy znamenalo dokončení železnice (Praha - Mladá Boleslav - Bakov) r. 1865 s vlastním nádražím. Pošta byla zřízena r. 1867 i pro deset přespolních obcí. Silniční síť se ve svém vývoji oproti železnici opožďuje, tvrdé silnice jsou v obci budovány až k r. 1884, silnice do Bezna, Hřivna a Jezerního Vtelna čekají až do r. 1900. Železniční síť se rozšiřuje r. 1897 provozem lokálky do Skalska a od r. 1897 odbočkami do cukrovarů s rozvojem zemědělství a základy cukrovarnického průmyslu v okolí. Železniční vlečka do cukrovaru Horky-Brodce je od r. 1881 využívána i pro dopravu osob. Průmyslové podnikání reprezentuje založení kruhové cihelny se čtrnácti vypalovacími komorami a roční produkcí 2 miliónů cihel (r.1893). Elektrického proudu se Chotětov domohl k r. 1911 (se zařízením firmy Kolben Praha). Cihlářská výroba zanikla v průběhu druhé světové války, dominanta továrního komína byla odstřelena r. 1970.

Rozmachu obce s výbornými půdními podmínkami pro zemědělství odpovídaly snahy společenské. Roku 1894 byl položen základní kámen nové školy, která byla otevřena již k 2.1.1895. K sochám na náměstí (soše sv. Trojice z r. 1877 a soše Jana Nepomuckého) přibývá r. 1898 na mohutném podstavci socha mistra Jana Husa. Kaple s kovaným křížem (boží muka) na rozcestí Bezno - Mladá Boleslav je z 2. poloviny 17. století.