Borek

Dávno před vznikem současné obce Borek se nacházela v místech, kde se říká Na Oujezdě a rovněž V Okrouhlíku malá ves zvaná Oujezd (podle jiných pramenů Oujezdec či též Oujezd u Staré Boleslavě). Dosud se zde pod ornicí nacházejí cihly, které svědčí o tom, že zde bývaly budovy. První zmínka o vsi Oujezdě pochází z r. 1339.

Dnešní ves Borek vznikla o dvě stě let později v těsné blízkosti zaniklého Oujezda. Byla emfyteuteticky vysazená v roce 1777 po pozemkové reformě zvané po dvorním radovy císařovny Marie Terezie F. A. Raabovi, "raabizace". Podle tohoto vzoru vznikla r. 1777 samostatná obec Borek vedená rychtářem. Název obce vznikl podle hlubokých borových lesů - borů, které se kolem obce rozkládaly. Obec tehdy měla 12 dřevěných chalup postavených v jedné řadě vedle sebe a před nimi pole vedená východním směrem. Podle záznamů nejstarší gruntovní knihy obce Borku byla r. 1785 připojena k sousední obci Křenek. Toto spojení trvalo do r. 1848, kdy se Borek stal opět samostatným. Ves se během let rozrůstala - v r. 1871 měla již 20 čísel. 18. září 1871 však 17 domů do základů vyhořelo - kromě čísel 9, 10, 11. Před domem č. 9 se totiž otočil směr větru a tím plameny ohně tyto budovy nezasáhly. Obyvatelé chalupy č. 9 však věřili, že domy zachránila soška svaté Panny Marie, která byla údajně zakopána v základech domu, a která odvrátila ničivé plameny. V roce 1962, ve kterém bylo toto stavení zbouráno, se ale v jeho základech nic nenašlo.

Obec byla roku 1900 znovu vystavěna asi 300 m severně od původní a měla již 24 domů a 119 obyvatel.

Borek od r. 1777, kdy vznikl, patřil politickou správou k panství Brandejskému. Zrušení poddanství r. 1848 si vynutilo i reformu politické správy. Byla zřízena okresní hejtmanství (Borek patřil k okresnímu hejtmanství Karlín) a soudní okresy (Brandýs). V roce 1918 se začalo používat místo hejtmanství názvu okresní politická správa. Ta v Brandýse nad Labem spravovala roku 1930 59 obcí včetně Borku, který toho roku měl 159 obyvatel, 36 domů a rozlohu 291 ha. V roce 1960 při další správní změně byl Borek začleněn do okresu Mělník, i když logisticky (školy, obchody, zdravotnictví, práce obyvatel) neustále spadal pod Brandýs.

První obyvatelé pracovali kromě zemědělství také jako dřevorubci v rozsáhlých lesích. Od r. 1926 se v zemědělství začala používat závlaha, pěstovali se rané naklíčené brambory a sázela se mezisadba, která umožňovala sklizeň dvojí úrody. Po počáteční nedůvěře tento způsob začala používat většina zemědělců a tím se poměry v zemědělství v Borku poněkud zlepšily. Hospodářská krize r. 1931-1936 však zasáhla i tuto obec. V předmnichovské republice byl v obci jeden obchod a jeden hostinec patřící Josefu Salačovi. Dále zde byli tři řemeslníci. Jan Kolařík postavil v čp. 48 r. 1937 dílnu, ve které vyráběl různé nástroje. František Mareček z čp. 9 a Václav Rambousek z čp. 7 byli košíkáři. U Brandýsa měli pronajaté prutníky. Převážná část obyvatel pracovala v zemědělství a dělníci v továrně Melichar v Brandýse. Borek měl také od roku 1887 obecního strážníka, který toto místo zastával více jak třicet let - byl jím František Mareček z čp. 9. Za prací se chodilo pěšky nebo jezdilo na kole. Žádná jiná doprava zde tehdy neexistovala.

Od r. 1932 působila v Borku čtenářsko-ochotnická beseda. Pořádala divadelní představení, besídky pro děti, silvestrovské a mikulášské večírky. Zvláště divadelní činnost byla převážně v zimním období velmi živá. Byla zde také Obec baráčníků, která pořádala taneční zábavy a vyvíjela podpůrnou činnost.

Obyvatelé Borku prožili ve své historii i katastrofální události. Četné ničivé záplavy, které napáchaly školy na polích i lukách. Největší z nich byla r. 1926. I. světová válka si vyžádala život šesti boreckých mužů. K uctění památky padlých byl v obci v srpnu 1938 odhalen pomník, který je udržovaný dodnes.

Složité období hospodářské krize také zasáhlo zdejší obyvatele.

V březnu 1939 za silné sněhové vánice přijely po silnici od Dřís směrem ke Staré Boleslavi kolony německých vojáků - začala II. světová válka.