Hledat firmy v obci Bítov
Živé firmy v obci Bítov 9 firem
Bítov č. 117Otevřeno, brzy zavíráBítov č. 8OtevřenoBítov č. 75OtevřenoBítov č. 38OtevřenoBítov č. 8OtevřenoBítov č. 156OtevřenoBítov č. 90Otevřeno 24 hodinBítov č. 106dle domluvy
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
1 části obce:
Bítov č. 8OtevřenoBítov č. 75OtevřenoBítov č. 38OtevřenoBítov č. 8OtevřenoBítov č. 156OtevřenoBítov č. 90Otevřeno 24 hodinBítov č. 106dle domluvy
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
1 části obce:
Bítov č. 75OtevřenoBítov č. 38OtevřenoBítov č. 8OtevřenoBítov č. 156OtevřenoBítov č. 90Otevřeno 24 hodinBítov č. 106dle domluvy
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
1 části obce:
Bítov č. 38OtevřenoBítov č. 8OtevřenoBítov č. 156OtevřenoBítov č. 90Otevřeno 24 hodinBítov č. 106dle domluvy
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
1 části obce:
Bítov č. 8OtevřenoBítov č. 156OtevřenoBítov č. 90Otevřeno 24 hodinBítov č. 106dle domluvy
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
1 části obce:
Bítov č. 156OtevřenoBítov č. 90Otevřeno 24 hodinBítov č. 106dle domluvy
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
1 části obce:
Bítov č. 90Otevřeno 24 hodinBítov č. 106dle domluvy
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
1 části obce:
Bítov č. 106dle domluvy
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
1 části obce:
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
Demografické údaje
Historie obce Bítov celá historie
Malá vesnice Bítov leží 6 km severovýchodně od města Bílovce. První dochovaná zpráva o obci Bítov pochází z roku 1377. V dokumentu je uvedeno, že ves Bítov držel vladyka Ješek z Bítova, patrně jeden z příslušníků v 15. století velmi rozvětveného rytířského rodu Bítovských z Bítova. Z dostupných zpráv se také dovídáme, že se v katastru obce nacházela sídelní tvrz. I když se doposud nepodařilo zjistit, kde tato tvrz stála, lze usuzovat podle místního názvu HRADISKO, že se nacházela mezi samotnou obcí a bývalým bítovským mlýnem.
V 16.století je obec připojena k bíloveckému panství a potomci Bítovských se usídlují v jiných oblastech Slezska. Mezi nejvýznamnější z nich patří Václav Bítovský, který vstoupil sňatkem s Bohunkou z Víckova do politického života. Na svém panství v Bystřici pod Hostýnem se rozhodl hájit zájmy moravských evangelíků. Zapletl se do nebezpečných sporů s Albrechtem z Valdštejna. Politicky stál Bítovský na straně stavovského povstání mezi prvními. Byl zvolen direktorem za rytířský stav, členem zemského soudu a různých stavovských komisí. Vyšetřoval mimo jiné i velezradu holešovského faráře Jana Sarkandera. Po porážce povstání uprchl i s manželkou do ciziny. Tam bojoval proti Habsburkům od roku 1621 až do roku 1627, kdy byl ve Slezsku zajat. Tehdy padl do rukou Albrechtovi z Valdštejna a ten dal průchod své osobní nenávisti a poslal Bítovského jako císařova vězně do Brna s doporučením, aby byl vyslechnut na mučidlech. Václav Bítovský byl vzápětí odsouzen k smrti a jako jediný z moravských povstalců popraven. Jeho žena Bohunka z Víckova se zdržovala až do roku 1630 v Polsku. Potom se však vrátila do vlasti, kde žila až do smrti v nejhorší bídě, odkázána na milosrdenství svých někdejších poddaných.
Z roku 1606 je znám první souhrnný popis Bítova. Je v něm uvedeno, že obec měla tehdy 16 usedlostí, 1 fojtství, 11 usedlostí selských, 1 zahradnickou, 2 chalupnické a 1 vodní mlýn v údolí za vsí. Počet obyvatel Bítova nebyl tehdy větší než 100 - 120 lidí. Domy a stodoly byly dřevěné a pokryté slámou. Obyvatelé se živili pěstováním obilí a chovem dobytka, zejména ovcí.
V roce 1696, vlivem strádání obyvatel za třicetileté války, se jejich počet snížil a v zápise je uvedeno, že Bítov tehdy měl 9 sedláků, 2 pololáníky, 3 zahradníky, mlynáře, fojta a 3 chalupníky. Z tohoto zápisu je mimo jiné možno již vyčíst příjmení jednotlivých obyvatel, jako např. Marek, Viliš, Pěnták, Lehota, Til. Mimo tato ryze česká jména se začínají objevovat i jména německá - Seidler, Beilner, Gebauer, Richter. Toto je vysvětlitelné velkým úbytkem obyvatel za třicetileté války, po níž byly pusté chalupy osídleny poddanými z okolních německých vesnic. V českém prostředí se postupem doby tito přistěhovalci počeštili a obec si udržela českou svébytnost.
Z roku 1740 - 1760 je dochováno mnoho stížností sedláků obce proti bíloveckému panství, k němuž Bítov náležel. Jednalo se o množství dávek poddaných a násilného záboru půdy. Pod těmito stížnostmi najdeme mimo jiné i další příjmení, např. Lazecký, Sochorek a Vřeský, fojt Vidlák a mlynář Judt. Mluvčími byli Jan Marek a Václav Richtár.
Z roku 1768 je dochován soupis obyvatel, čísel usedlostí se jmény jejich majitelů. Bítov měl tehdy 26 usedlostí, jeden dvůr a mlýn. Také tehdy se začínají objevovat nová příjmení jako např. Dluhoš, Gregor, Neuwert, Baur, Brhel, Brosman a mlynář Špaček.
Po velkých selských rebeliích v roce 1775 byla v Čechách a na Moravě poddaným snížena robota. Sociální a hospodářské poměry sedláků se změnily. Sedláci tehdy především chovali ovce na vlnu a maso a také pěstovali obilí. Chalupníci zakládali ovocné sady a pěstovali zeleninu. V tomto období vzrostl počet obyvatel na 324 a počet obytných budov je zaznamenán počtem 44. Poměry se nadále ještě zlepšily po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví. V tomto období již začali mnozí hledat práci ve vznikajících textilních manufakturách v blízkém Bílovci. Mnozí začali navštěvovat školu v sousedních Lubojatech.
V roce 1843 již měl Bítov 382 obyvatel a 46 domů. Ve vsi se chovalo také 23 koní, 68 krav, 20 tažných volů, 600 ovcí a 150 prasat. Chalupníci chovali slepice a husy. V záznamu je také 10 včelstev. Domy mimo dvůr byly ještě dřevěné a pokryté ve značné míře slámou, jen ojediněle šindelem. Mimo vodní mlýn je také uváděn mlýn větrný. V čele obce stál fojt Valentýn Lindovský se 6 radními.
Roku 1848 došlo ke zrušení roboty a začal rychlý rozvoj tovární výroby v blízkém Bílovci. V roce 1849 byl Bítov připojen k Lubojatům. V tomto období národní obrody byl založen v roce 1896 samostatný hasičský sbor, první společenská organizace, která začala vyvíjet plodnou a záslužnou činnost. Vznikla také škola. Začalo úsilí o získání obecní samosprávy. Toto úsilí vyvrcholilo v lednu 1916, kdy zemskou vládou v Opavě bylo schváleno osamostatnění obce, které se však v důsledku 1. světové války uskutečnilo až v roce 1919. Po obecních volbách v roce 1919 bylo v obci Bítově zvoleno 15-ti členné zastupitelstvo v čele s prvním starostou obce Ferdinandem Vítkem. V obci vznikla také Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1925 byl vystavěn a odhalen pomník 13 padlým 1. světové války a DTJ si vystavěla hřiště. Byla také provedena elektrifikace obce. V obci byly 3 obchody se smíšeným zbožím, kovářství, stolařství, krejčovství, studnařství a hostinec.
Rozvoj obce byl přerušen 10. října 1938 německou okupací, kdy byla obec začleněna do Sudet. Za protifašistickou činnost byli dva občané uvrženi do koncentračního tábora. V něm zahynul pan František Hrnčíř. Obec byla osvobozena 29. 4. 1945 sovětskými vojsky 38. armády 4. ukrajinskou frontou. Osvobozovací boje si vyžádaly životy 7 vojáků a 3 obyvatel obce. Po osvobození následoval další rozvoj obce. Byla postavena nová budova obecního úřadu a opravena škola.
V roce 1975 byla postavena nová prodejna potravin a v roce 1977 nová požární zbrojnice. V čele obce stáli tito občané: Emil Seidler, Jan Sochorek, Josef Holáň, Bohumil Řeháček. V rámci integrace obcí byl Bítov znovu připojen k městu Bílovci. V tomto období byl v obci vybudován vodovodní systém. Na všech těchto akcích se velkou mírou podíleli místní občané.
Na základě výsledku referenda obyvatel obce získal Bítov v roce 1996 opět svou samostatnost. V čele obecních zastupitelstev stanuli pan Tyllich a pan Nikel. Přistoupilo se k plynofikaci, opravě komunikací a veřejných budov. Aktivní činnost provádějí mimo hasiče také rybáři a myslivci.
OBEC Bítov
Bítov č. 117, 74301, Bílovec 1
Osoby
- Ing. Schwarz Otto, starosta
Kontakty
- 556 410 229
- urad@obecbitov.cz
- www.obecbitov.cz
Vlajka
