Bezděkov

Prvním známým držitelem na počátku 14. století byl Elbin z Bezděkova, následovali král Jan Lucemburský, Lipart z Bachaldichoven, Jan Bohuchval z Hrádku,Racek z Malšína, Kateřina z Hrádku, Půta z Pěžína, Půta Švihovský z Rýzmberka, Adam ze Šternberka . Poté Bezděkov společně s jinými obcemi vlastnil klatovský měšťan Viktorin Pek, syn Hanuše Peka, kterému císař Maxmilián udělil erb a právo psát se „ z Římku“.Od roku 1553 je v historických záznamech zmiňován nestarší rod Volopichů, jehož potomci zde vlastní původní usedlost dodnes. V této době jsou již zmiňovány další rody a to Vacků a Marešů, z nichž první má i pro budoucnost své mužské pokračovatele. V roce 1787 byla v e vsi založena jednotřídní škola a jejím prvním učitelem se stal bývalý polní trubač Kašpar Forstl a působil zde i Jan Ryba, blízký příbuzný hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby. Další majitel, Vincenc, rytíř ze Strohlendorfu panství v roce 1844 prodal Františkovi Korbovi z Weidenheimu od kterého jej později převzal jeho syn Karel Korb. Ten proslul jako dobrý hospodář a proto se stal ministrem obchodu ve vídeňské vládě a později i moravským místodržitelem. Ve vsi byl cukrovar, podle některých pramenů druhý nejstarší v Čechách, lihovar, ovčín, ve Volenově přádelna ovčí vlny,v Bezděkově pivovar, cihelna, kovárna a tři mlýny. Ve Volenovském mlýně vznikla v prvé polovině 20. století elektrárna, která zásobovala energií velkostatek a dolní Bezděkov a v roce 1943 v ní byla namontována Francisova turbína, která ale po znárodnění byla demontována a odevzdána do sběru.

Po ukončení I.světové války, ve které položilo své životy 23 obyvatel a vzniku samostatného československého státu se začal rychle rozvíjet v obci i spolkový život a tak byl v roce 1919 založen Sokol, v roce 1920 Dělnická tělovýchovná organizace, roku 1934 Sdružení pro zájmy venkovských žen a Čechův pěvecký sbor. V rove 1935 byla za účasti hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera odhalena Svatopluku Čechovi a jeho otci/správci velkostatku/ na paměť jejich pobytu v obci pamětní deska. Okupace republiky a následná II.světová válka si vyžádaly 13 obětí na životech, z toho sedm osob ze židovské rodiny Becků.

Po osvobození obce americkou armádou byli Němci na základě tzv. Benešových dekretů donuceni opustit obec, v pivovaru a pekárně byli ustanoveni národní správci a roku 1948 byl velkostatek znárodněn a částečně rozparcelován.V obci se začala budovat nová elektrická síť, v roce 1950 zahájil provoz obvodní matriční úřad a obecní rozhlas. Obec se začala rozvíjet a budovat do dnešní podoby, byla postavena prodejna Jednoty, mateřská škola,upraven hřbitov,opravena škola,postaven dům služeb a upraven zámek pro potřeby internátu odborného učiliště.

Byla vybudována kanalizace v části obce, pokračováno ve stavbě rodinných domků,postavena nová mateřská škola, veřejný vodovod, chodníky v ulici k nádraží,místní komunikace, sociální zařízení a šatny na fotbalovém hřišti a zrekonstruováno pohostinství.