Újezdeček

V dochovaných pramenech se však o Újezdečku píše až v roce 1398, a to ve výčtu rýzmburského panství. Do 18. století byla ves rozdělena do několika dílů patřících libčeveskému, duchcovskému a teplickému panství. 1766 splynul majetkově ve vlastnictví Clary-Aldringenů. V roce 1787 měla ves dvacet domovních čísel, po roce 1832 měl Újezdeček 29 domovních čísel a o dva roky nazpět 1830 zde žilo 181 obyvatel ve 27 domech.

Až v druhé polovině 19. století nastal prudký vzestup obyvatelsta, díky rozvoji průmyslu a hornictví. V bezprostřední blízkosti Újezdečku dochází k otevření řady dolů a průmyslových podniků.

Na základě správního zákona.ze l7.III. 1849 byl Hudcov a Újezdeček jako osady spojeny s Řetenicemi. Po zlepšení majetkových poměrů se Újezdeček osamostatnil a v roce 1892 se konstituoval jako samostatná obec.

V roce 1880 se v katastru obce rozvinulo mnoho hnědouhelných dolů - Companie Grubenfeld, Glückzechte, šachta Antonína Franciska ap. Z těchto dolů bylo kupříkladu vytěženo ročně 745 762 tun uhlí.

Vedle dolů mělo místní obyvatelstvo možnost pracovat také ve sklárnách - Fischmanova sklárna na lahve a bižuterní sklo, Ascherlova sklárna na tabulové sklo (ve 20. letech uzavřena), sklárna Sofiina huť byla v provozu jen do 30. let z důvodu hospodářské krize.

V Újezdečku se v předmnichovské republice nacházela celá škála dalších podniků - továrna na dehet, pískovna, cihelna, strojírna, továrna na tresti, přádelna, parní pila ap. Řada dalších průmyslových větších podniků se nacházela mezi Újezdečkem a Řetenicemi.

Obyvatelé obce Újezdeček byli z velké části německé národnosti. Česká menšina byla slabá, jak početně, tak podle svého sociálního složení.

Česká dvoutřídní škola byla otevřena až na podzim roku 1919. Vedle řady německých spolků, český spolkový život se projevoval především kolem místní osvětové komise a obecní české knihovny. České spolky, místní organizace sociálně demokratické strany, začaly rozvíjet svou činnost až po vzniku ČSR v roce 1918.

Připojením čsl. pohraničí k Německu byl osud Újezdečka stejný jako u ostatních obcí a měst českého pohraničí, úřad pokračoval ve své práci podle nových říšsko-německých zákonných norem. Činnost všech spolků byla zastavena, zrušena byla česká škola a obecní česká knihovna.

V objektu sklárny Lesní brána v Újezdečku byl zřízen pracovní tábor v roce 1942 pro sovětské válečné zajatce, totálně nasazené protektorátní příslušníky a internované osoby různých národností.

Po roce 1945 po Benešových dekretech, nastal odsun Němců z Čech a tak i v obci Újezdeček nastala radikální změna ve struktuře obyvatelstva, obec ze začala utvářet převážně z přistěhovalců z vnitrozemí Čech.

S nástupem komunistů k moci 1948 se situace negativně změnila v demokratických principech naší země a v možnostech svobodného podnikání.

Statut samostatné obce se změnil, svojí strukturou byla kompletně podřízena politickému tlaku a centrálnímu řízení hospodářství.

Až po roce 1989, kdy se Česká republika vymanila z totalitního režimu, vydala se na nelehkou cestu k obnovení demokracie v zemi. Obec Újezdeček po dlouhých desetiletiletí nabyl statut samostatně hospodařící obce s obecním úřadem, a tak i obec v novém svobodném prostředí hledá a nachází svoji identitu.