Rotava

Bývalá ves Winckelaw, založená kolem zemědělského dvorce před r. 1560, se stala zárodkem sídelní jednotky horní Rotava. Ta je nyní správním a obytným střediskem, kde nachází domov většina ze 3500 obyvatel Rotavy.

Rotava vznikla kolem dolů a hamrů na železnou rudu zmiňovaných od roku 1543. Území Rotavy bylo do r. 1628 majetkem rodiny Šliků a následně po dobu 250 let rodiny Nosticů. Spojení Rotavy s okolním světem bylo v počátcích obce velmi obtížné a těžko představitelné. Později však přes Rotavu vedla hlavní dálková cesta spojující Erfurt a Plavno s Prahou.

Od 17. století se stala významným střediskem železářství. Rotava patřila mezi první místa v Evropě, kde byl uplatněn vynález pocínování plechu.

Značný rozvoj Rotavy přineslo zřízení válcovny na tyčové železo v r. 1861. V r. 1880 byla otevřena nová válcovna na plech a v r. 1889 nová ocelárna s martinskou pecí. K dalšímu rozvoji výroby přispěla i první světová válka. Rotavské železárny byly v té době jedinou továrnou v Rakousku-Uhersku, kde se vyráběly plechy na konzervy.

Akciová společnost Železárny Rotava - Nejdek, založená roku 1909, se výrobou téměř 100.000 tun železa ročně a moderní válcovnu plechu stala jedním z klíčových podniků Rakouska-Uherska. Uzavření železáren za hospodářské krize 1931 vyvolalo rekordní míru nezaměstnanosti v ČSR a ostré nepokoje, které líčí kniha A. Grosse „Rotavské tragédie“ a film M. Friče „Zocelení“.

Na území Rotavy probíhala od 16. do 20. století čilá hornická činnost (železnorudné doly, rýžoviště a doly na zlato a wolframovou rudu, lomy na erlán, žulu a čedič).

Ve 20. letech tohoto století byla Rotava elektrifikována a byl dán do provozu vodovod o délce přes 15 km, otevřeny další školy včetně školy mateřské. V r. 1925 byl dostavěn místní kostel. Ve II. světové válce se Rotava stala důležitým střediskem zbrojní výroby.

V průběhu 20. století byla v horní Rotavě stavěna sídliště ve dvacetiletém rytmu: Sídliště Haar (řady rodinných domků z 20. let), Nová Plzeň (dvojdomky ze 40. let), Sídliště (panelové domy ze 60. a 80. let).

Po II. světové válce převzaly místní továrny velké Škodovy závody Plzeň a nastává další období rozvoje obce. Staví se velké sídliště pro zaměstnance včetně občanské vybavenosti. V roce 1965 je obec Rotava povýšena na město. To se již píše novodobá historie města.

Po roce 1965 nastává rozvoj města. Dostavěno je sídliště s občanskou vybaveností - 4 mateřské školy, 2 základní školy, 1 zvláštní škola, 1 OU, později učňovské středisko (zaniká v roce 1983). Občané mají k dispozici 14 různých prodejen. Ve městě pracují 2 obvodní lékaři, 1 dětský lékař a 1 zubní lékař, 1x týdně dojíždí gynekolog. Pro volný čas je k dispozici fotbalové hřiště, volejbalové kurty, tenisový areál, přírodní plocha na koupání, školní víceúčelové hřiště s umělým povrchem.

Rozvíjí se průmysl - ve městě působí závod Škoda (výroba gumolisů), Textilana, MOBH, Kamenolom, Pila. Po roce 1989 nastává jednak rozvoj soukromého podnikání, ale také úbytek závodů a tím i pracovních příležitostí. Ve městě v tomto období byl vystavěn nový městský úřad, velice se zlepšilo životní prostředí.

V současné době žije v Rotavě 3400 obyvatel.

K Rotavě je připojena převážně zemědělská a rekreační osada Smolná (dříve Pechbach, nejstarší zmínka 1602) a bývalá osada Anenské Údolí (Annathal, dnes vyhledávaný houbařský ráj kolem Benešovy pily a železniční stanice).

Počátky plánovitého vyučování školou nacházíme již v 17. století. Do roku 1945 se vystřídalo v Rotavě na 50 učitelů a ředitelů. V roce 1887 byla zahájena stavba první školy, která přestavbou v roce 1913 získala 8 učeben. V roce 1923 byla otevřena 2. budova pro měšťanku. Ve školním roce 1938/39 navštěvovalo školu 264 žáků. Během 2. světové války nebyla školní kronika vedena.

1. 9. 1945 byla v dolní Rotavě otevřena první česká škola. Do jejího uzavření v roce 1991 se v ní vystřídalo 7 ředitelů, 171 učitelů, 20 školníků, téměř 100 uklízeček a kuchařek.

V roce 1967 byla otevřena II. ZŠ v horní Rotavě.