Nýřany

Podle této listiny je letopočet 1272 uváděn jako nejstarší doklad o historii vesnice Nýřany. Podle dalších pramenů je zcela určitá existence vesničky Nýřany ještě před tímto letopočtem a byla jí přisuzována existence ještě před založením kláštěra v Chotěšově, které je uváděno některými historiky v letech 1195 - 1197 (novější historické prameny uvádějí léta 1202 - 1210).

Malá zemědělská obec Nýřany byla od svého založení obcí českou. Svědčí o tom staré zápisy a potvrzují to česká jména sedláků z listiny z roku 1367, kdy měla obec 22 usedlostí (Pawel Pessek, Milota, Ssimon, Jakub Krb, Bláha, Ruczka, Hoch, Cziwanek, Martin, Cuby, Waczlaw, Petr, Jan Hostislaw, Jessek, Krzysek, Przbekwanie, Sowa, Maczek, Mikess, Wacka).

V letech 1442 až 1446 se objevuje další zmínka o Nýřanech, a sice díky slovutnému pánu Janu Niřanském z Niřan - rodáku z Nýřan. Odstěhoval se však do Plzně, majetek si ale v Nýřanech ponechal. Tento Jan Niřanský byl dne 22. 2. 1442 jmenován soudcem pro Albrechta z Týnce a dne 23. 12. 1446 soudcem pro Strništína z Jabloného. Na jedné z těchto jmenovacích listin je ještě znát znak pana Niřanského - oválný štít a helmice s křídly orla. Podle predikátu "slovutný" se lze domnívat, že patřil mezi nižší šlechtu. Proto se můžeme právem domnívat, že i Nýřany mohly z části patřit této nižší šlechtě, pocházející ze selského stavu.

Zemědělská ves Nýřany žila po řadu let v klidu a ochraně kláštera, až do revolučních dob husitských. Působením kláštera zůstali poddaní chotěšovského kláštera věrni staré víře, tedy i králi ZIkmundovi. Když byl 18. 1. 1421 chotěšovský klášter dobit husity za osobní účasti Jana Žižky a klášter lehl popelem, byly mnohé obce dávány do zástavy jak králem Zikmundem, tak i samotnými probošty. Tak se také stalo, že v roce 1442 byly Nýřany a sousední tvrz Janov s rybníkem klášteru odcizeny a patřily pánům Roupovským, kteří je klášteru vrátili v roce 1464. V těchto pohnutých dobách byly Nýřany několikrát zabaveny a platily úroky jak hradnímu pánu Otíku z Žitína, tak Petru Pučilovi a Smilu z Běšin.

O pravdivosti tohoto tvrzení svědčí tato dochovaná listina:

"Ode mne, Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám rychtáři a wší obci w Niranech. Obesílám wás, abyšte přišli k holdu a holdowali se do Tuškowa aneb Bělé, a kdož koliwěk k holdu půjde, jděte bezpečně. Pakli nepřijdete, chci wás k tomu přidržovati a připrawiti jímáním, pálením, jakžkolivěk budu moci, šacováním, a to hned abyste šli. Dán na Bělé, w úterý před S. Janem." (Archiv český IV., strana 167).

Dokonce Dobrohost z Ronšperka a na Týně, nejvyšší prokurátor Králowstwí Českého, zasílá list:

"Sausedé w Nýřanech! Žádám a přikazuji Wám, abyšte mi pomohli a dali každý z Wás z lánu kbelec žita, kbelec ječmene a kbelec owsa a to mi položili konečně tu středu po sv. Bartoloměji na Týně a jestliže byšte toho neučinili, budete k tomu bůhdá připraweni, i toho se nedopauštějte, ale dobrowolně raději učiňte. Actum feria quatra Bartolomaci." (Archiv český, díl IV.)

Když si král Jiří z Poděbrad znepřátelil papežskou stolici a tím i část šlechty a měst královských, stálo v čele věrných katolíků na západě město Plzeň, které bylo podporováno právě blízkými kláštery. Královské vojsko obsadilo klášter v Chotěšově a celý kraj byl vydán zběsilému vymáhání poplatků a odvádění píce pro královské vojsko, jak o tom svědčí i list zaslaný purkmistrem města Nového z Plzně do Nýřan, ve kterém přikazuje Nýřanským, aby každý přivezl po voze sena do Plzně, jinak že by musel dopustit, aby královský lid sám v Nýřanech pícoval. Probošt chotěšovský Clemens prodal dne 25. 4. 1505 úroky z Nýřan vladykovi Janu Cukru z Tanfeldu a na Kladrubci a jeho manželka Ahna z Hodušic dala v roce 1548 úroky z Nýřan panu Smilovi Nebilovskému z Drahobungu a v r. 1558 Vilému Miřovskému ze Stropčic (viz Archiv český IV., strana 538).

Dalším svědkem historie Nýřan je také poslední vůle plzeňské měšťanky Anny Hejtmanové z 18. 12. 1526, která odkazuje Šiškovi z Nejřan 100 grošů a Blažkovi z Nejřan 227 grošů.

Po bitvě na Bílé Hoře (18. 11. 1620) na zakročení pražského arcibiskupa a probošta chotěšovského Rudericha poručil císař Ferdinand II., aby všechny odcizené statky byly opět vráceny klášteru, tak i Nýřany přicházejí zpět. Avšak hospodářské i politické poměry jsou v kraji neutěšené, protože až do roku 1630 byly v celém kraji císařští vojáci, kteří majetek poddaných nikterak nešetřili.

I v dobách pobělohorských si ale obec Nýřany uchovala svůj český charakter, přestože začal klášter v Chotěšově a jmenovitě jeho probošt Zachariáš Bandhauer uplatňovat nátlak germanizace českých obyvatel. Ještě v roce 1636 se shledáváme s českým rychtářem Simonem Rejšlem. Po roce 1640 se již při prodeji usedlostí začínají střídat české zápisy s německými. Objevují se i prvá poněmčená jména (Felix Waczka, Kasper Pscherer, Johan Fischer, Giřík Leth, Beatus Bockl, Vít Glaus, Erhardt Bumbl, Jakub Huger, Johan Pschera, Johan Watzka, Simon Schlosser, Andřej Rauch).

V roce 1653 byly vyměřeny a označeny všechny selské pozemky a v roce 1654 konstatuje výkaz berní role, že v Nýřanech z 22 rolnických dvorů zbylo jen 18 dvorů a 1 dvůr pustý. Obec tehdy měla cca 200 obyvatel.

Kolem roku 1754 mizí české zápisy o prodejích a koupi úplně a vše se zapisovalo již pouze v jazyce německém.

V roce 1772 se stává dosavadní pobočný kostel v Úhercích kostelem farním. Farářem se stává Bernardes Wagner. Nýřany jsou přifařeny k tomuto kostelu (stejně jako Líně, Blatnice, Červený Újezd, Kamenný Újezd a Zbůch). Dříve Nýřany patřily k farnímu kostelu v Chotěšově, později ve Vejprnicích.

V roce 1780, po smrti své matky Marie Terezie, se vlády ujímá císař Josef II., který dne 7. 12. 1781 vydává císařský patent, jímž ruší četné kláštery, mezi nimi i ženský klášter v Chotěšově. Patronát nad farami ponechal dle dvorního dekretu klášteru v Teplé. Majetek zrušeného kláštera (tudíž i Nýřany) byl předán nově utvořenému náboženskému fondu, jehož správou byl pověřen císařský vrchní Karel Ipold.

V této době nařídil císař Josef II. nové vyměření a očíslování pozemků. V roce 1787 mají Nýřany mají 27 čísel.

Od svěření správy panství císařským úředníkům byli sedláci drženi v nejpřísnější robotě a byla uplatňována co nejsilnější germanizace celého chotěšovského panství.

1. ledna 1822 kupuje chotěšovské panství kníže Karel Alexandr von Thurn-Taxis. Tomu byly Nýřany povinovány robotou až do r. 1848, kdy byl poddanský stav zrušen.

Kolem roku 1830 byla pouhou náhodou při hrabání v lese objevena ložiska uhlí, neboť uhelné sloje na severu vycházely přímo na povrch.

K úplnému poněmčení českého obyvatelstva v Nýřanech nikdy nedošlo, a to hlavně díky pozdějšímu průmyslovému rozvoji obce. Ještě v roce 1879 byl starostou zvolen Čech, hostinský Kaftan.

Na město byly Nýřany povýšeny teprve rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze dne 29. ledna 1892. Císař František Josef I. o tom vydal dne 5. října 1892 privilegium, v němž udělil městu i znak.

Dne 10. října 1938 byly Nýřany zabrány Hitlerovskou armádou. Osvobozeny byly dne 6. května 1945 16. divizí 3. americké armády.

Původní zástavba v Nýřanech stála na kruhové návsi při potoce. Hospodářské a obytné objekty byly situovány štíty do návsi, stavení byla dřevěná s doškovou krytinou. Později přibyly stavení z hliněných nepálených cihel (tzv. vepříků) a nakonec stavení z kamene a pálených cihel se střechami z hliněných tašek. Šindelové střechy v Nýřanech k vidění vůbec nebyly.