Luštěnice

Roku 1481 byla koupena část Luštěnic Janem Tovačovským z Cimburka, který byl nejvyšším komorníkem království českého a hejtmanem kraje boleslavského a připojena tak k mladoboleslavskému panství. Jan Tovačovský byl trhovou smlouvou vázán "vystavěti most přes chobot rybníka za Oděrady (nyní Voděrady, aby lidé z Luštěnic tudy na pole mohli jezditi". Synem Jana Tovačovského Adamem Tovačovským slavný rod vymřel a rozsáhlé panství zdědila Adamova matka Johanka z Krajku. Johanka se později znovu provdala, jejím mužem byl královský komorník Jan ze Šelnberku na Kosti. Po jeho smrti postoupila Johanka statky Boleslav, Brandýs a Hrubý Rohozec svému bratru Kumrátu z Krajku. Luštěnice jsou připomínány ještě v r. 1570. Roku 1576 byly statky Krajířů z Krajku propuštěny z manství do kterého byly uvedeny účastí ve válce šmalkaldské. V boleslavském panství zůstaly Luštěnice i za Lobkoviců a byly připojeny ke Kosmonosům. Celé panství Kosmonosy koupil hrabě Heřman Černín z Chudenic a držel je do r. 1738. V r. 1739 Luštěnice koupil dr. Josef Scherzer z Kleinmuhlu (zvaný také Šerzel z Malomlýnku) advokát a přísedící arcibiskupské konsistoře. Kolem r. 1740 vystavěl barokní zámek a letohrádek Sanssouci. Kostel sv. Martina v Luštěnicích byl již od 14. století farní. Po husitských válkách byli v Luštěnicích kněží podobojí, po bělohorské bitvě byl chrám opět katolický, ale neměl faráře a služby konali Minorité z Mladé Boleslavi. Později Piaristé z Kosmonos. Po r. 1740 byl zřízen zvláštní administrátor, který se stal v r. 1758 farářem v Luštěnicích. V r. 1762 byla postavena fara. Starý kostel byl nahrazen novým již v r. 1739. Eliáš Schelzer v r. 1774 prodal Luštěnice i zámek Kristianu Filipovi hraběti Gallasovi a ten pak tento majetek připojil k Horkám nad Jizerou, kde měl sídlo. V r. 1805 přišli do zámku Nosticové-Reineckové a využívali ho pro úřednictvo. V těchto dobách zámek již pustl, opraven byl až za socialismu.

Zámek v Luštěnicích

Dnešní luštěnický zámek patří k nejlepším ukázkám pozdního baroka. Postupem času ale začal upadat a dnes je ve značně zanedbaném stavu. Majitelé se ho snaží již několik let prodat, zatím však marně. Pozdně barokní zámek stojí ve východní části obce u hlavní výpadovky na Nymburk. Trojkřídlý dvoupatrový komplex na půdorysu písmene U je v zadní části doplněn malým nádvořím, do kterého ústí rozšiřující se zahradní průčelí. Základem celé stavby je totiž nejstarší část, zřetelný zbytek renesanční tvrze. Ta je zachovalá ve sklepní části severozápadního dílu západní poloviny zámku a v určitém rozsahu také v přízemním zdivu. Barokní novostavba vyniká plackovými a valenými klenbami s pětibokými výsečemi v přízemí a ústřední průchozí síni. Hlavní západní fasádu zdobí dvoupatrové rizality, nadokenní římsy a četné vikýřky, bývalý lesk je ale již dávno pryč.

Kdy přesně vznikla luštěnická tvrz, není známo, zřejmě to však bylo někdy v 15. století. Její držitelé se často střídali, zásadní zlom ale přišel teprve roku 1739, kdy obec získal Josef Scherzer z Kleinmühlu (místními familiérně nazývaný Šercer z Malomlýnku). Nepohodlná tvrz mu již nevyhovovala, kolem roku 1760 proto nechal na jejím místě vystavět trojkřídlý barokní zámek. Nový objekt byl stromořadím spojen s letohrádkem Sanssouci (dnešní Josefov) a sloužil jako letní sídlo vrchnosti. Scherzerové ho však ještě do konce 18. století prodali Gallasům, kteří měli hlavní sídlo v sousedních Horkách. Luštěnický zámek se změnil v kanceláře a začal pomalu chátrat.

Opravy začaly teprve ve druhé polovině 20. století poté, co zámek přešel do majetku československého státu. Při celkové rekonstrukci v roce 1967 ale došlo i k několika nevhodným úpravám, které cennou stavbu znehodnotily. Budova se stala sídlem MNV, pošty a zdravotního střediska. Část objektu byla upravena na byty.

Po roce 1989 získali zámek potomci původních majitelů. Se znepokojením však zjistili, že s rekonstrukcí musejí začít znovu. Budova zámku je dnes je ponurá, opadaná a neútulná. Opravit se zatím podařilo střechu, malou část fasády a pár místností v přízemí. Zámek vlastní několik soukromých majitelů, kteří se památku snaží prodat. Zájemci se však ani přes toto výrazné zlevnění nehrnou a budova nadále chátrá.