Postřekov

Místem nejradikálnějšího odporu Chodů v boji za nezávislost je právě Postřekov. Na přelomu 17. a 18. století přecházejí Chodové z poddanství Lamingeů pod Stadiony, kde setrvávají až do začátku 20. století. Postřekov je charakteristický svou podhorskou polohou a neúrodnou půdou, která nemohla být dostatečných zdrojem obživy obyvatelstva. V Postřekově proto za Lamingena vznikla papírna, později proměněná na brusírnu skla. Postupně vzkvétá podomní krajkářství a začíná manufakturní tkalcovství. V těsné blízkostí Postřekova leží ves Mlýnec, která dnes již prakticky splynula s Postřekovem. Mlýnec je připomínán roku 1379 jako poddanská ves pivoňského kláštera a poběžovického panství. Od Postřekova odděluje mlýnecké chalupy jen Mlýnecký potok.

Dnešní Postřekov má cca 1150 obyvatel. Obec je známá výrobou látek z přírodních materiálů a krajkářstvím. Na bohaté folklorní tradice navazuje Národopisný soubor Postřekov, který rozdává radost z písní a tance více než 80 let (byl založen v roce 1933). Okolní krajina spolu se zachovalým životním prostředím dává předpoklady k rozvoji turistického ruchu.