Nezabudice

Dle nejstarších zpráv, záznamů a pověstí byla obec Nezabudice založena asi kolem roku 1108 rodem Nezabudiců (psali se Nezabuditzi), jejichž rodové jméno bylo odvozeno od jména patriarchy tohoto rodu - otce Nezabuda.

První dochovaná zmínka o obci pochází z darovací listiny z roku 1115 uložené v archivu Národního muzea v Praze, dle níž daroval český kníže Vladislav I. Nezabudice spolu se 36 dalšími vesnicemi Klášteru Kladrubskému u Stříbra. V té době měla obec dle V. Kočky, autora dějin Rakovnicka, údajně již osm poddaných. Později Nezabudice Kladrubský klášter pravděpodobně vyměnil s kláštěrem Plaským za některou z bližších obcí, neb roku 1250 je již obec oficiálně uváděna jako majetek cisterciáckého kláštera v Plasech.

V roce 1332 postoupil urozený pán Oldřich Pluh z Rabštejna, komorník a zástavní držitel křivoklátska, se svolením krále Jana Lucemburského, klášteru Plaskému ves Dražkov u Kožlan výměnou za Nezabudice. Od té doby tedy náležela ves po určitou dobu ke hradu Křivoklátu. V té době již patřilo ke vsi 220 strychů polí, které byli obdělávány čtyřmi sedláky a pěti chalupníky.

V roce 1380 byl dle záznamů ve vsi již také dvůr se jménem "Hankovský", zřejmě po jistém Hankovi z Krakovce. V listině z roku 1394 je uváděn jako vlastník nemovitostí v obci královský služebník Martin Stašovec, který své majetky v obci roku 1412 ještě rozšířil.

V roce 1419 prodal pan Martin poplužní dvůr Hankovský, mlýn, tři kmetcí dvory, krčmu a řeku panu Jindřichu Broumovi. Po něm převzal Nezabudice jistý Matěj, měštěnín města pražského, po němž se dochovalo jeho "poslední pořízení" z roku 1461, kde odkazuje nezabudickému kostelu 10 kop. Od této doby se již v historických pramenech nepíše o Nezabudicích jako celku, nýbrž jsou prodávány jednotlivé nezabudické statky zvlášť.

Na přelomu 15. a 16. století se začaly v Nezabudicích usazovat šlechtické rodiny, které postupně opanovaly celou ves. Dle křivoklátských desek měl v držení v roce 1488 jeden z obecních statků Jan z Kramolína, jiný statek v roce 1527 jistý pan Adam z Bolu a v roce 1538 se uvádí jako majitel jednoho statku Mikuláš z Vlevec. Dalšími majiteli zdejších statků byli roku 1533 Petr Krašovský ze Skal, Václav Žďárský z Chrástu, roku 1537 vladyka Petr z Rejchu a roku 1542 koupil údajně jeden dvorec Jan Starší z Doupova. Dle archivních dokumentů ze 16.století zde byly mimo selské statky a chalupy také dva dvory - Jinakovský a Kračkovský (měly jména podle svých původních majitelů), mlýn, krčma, kovárna a od roku 1566 zde pravděpodobně stávala i tvrz. Statky postupně skoupil Henrich Týřovský z Einzidlu.

Rod Týřovských vlastnil také hrad Týřov a v Nezabudicích měl statky až do roku 1565, kdy je bratři Jan, Albrecht, Jošt a Jiřík prodali Jaroslavu z Vřesovic. Ten svůj majetek, Kračkovský dvůr, mlýn, krčmu a příslušenství, pod nátlakem z hradu Křivoklátu postoupil v roce 1586 králi Rudolfovi za 800 kop, náhradou dostal statky ve Velké Černuci a Žižicích. Tím se však ještě stále nestaly celé Nezabudice součástí hradu Křivoklátu.

Po smrti Petra Krašovského ze Skal, jenž zemřel bez dědiců, byl dvůr Jinakovský dán roku 1562 arciknížetem Ferdinadem Žibřidu Portnarovi z Kugelholfu a královskému lovčímu Tomášovi. V roce 1566 potvrdil tento čin i král Maxmilián. Brzy poté se stal zřejmě jediným vlastníkem celého panství Portnar, protože o lovčím již není žádná další zmínka.

Žibřid Portnar nechal postavit na svém pozemku tvrz a psal se od té doby "seděním na tvrzi nezabudické". Za zmínku stojí, že roku 1566 žádal Portnar arciknížete o udělení horního práva k těžbě měděných rud a snad i stříbra. Bylo mu vyhověno, avšak o vlastním dolování se z té doby nedochovaly žádné doklady. Postupně svůj majetek v Nezabudicích Portnar rozšiřil ještě o grunt, dvůr a mlýn nad Nezabudicemi (tzv. Pavlovský). Po jeho smrti převzal pak nezabudickou tvrz jeho syn Marek, který obratem postoupil veškeré statky své matce Marianě z Eistebna. Ta tvrz roku 1596 prodala Ferdinandu Renšperkovi. Na stálý nátlak hradu postoupil Ferdinand v roce 1609 oba své dvory i s příslušenstvím korunnímu statku Křivoklátu. Jako náhradu získal dvůr a další majetek v Panoším Újezdě. Od roku 1609 náležela tedy již celá ves Nezabudice ke hradu Křivoklátu.

Tvrz vybudovaná Žibřidem Portnarem postupně pozbyla svého významu a zvolna pustla.

Největšího rozkvětu doznaly Nezabudice ve druhé polovině 16. století. Dle historických záznamů byly v Nezabudicích v letech 1540 - 1586 3 dvory poplužní, tvrz, mlýn, masný krám a několik chalup. V 17. století došlo naproti tomu ke snížení počtu obyvatel, na čemž se podepsala jednak morová epidemie v roce 1568 a jednak válka. V roce 1634 byly v Nezabudicích už jen 3 statky osídlené a 3 pusté, počet obyvatel zřejmě nepřesáhl číslo 20. Mor se pak přehnal zdejším krajem ještě roku 1680 a 1713, kdy byly nejvíce postiženy právě vsi Branov, Roztoky, Hředle a Nezabudice.

V roce 1651 bylo ve vsi již obyvatel 34, 9 ve dvoře a 8 ve mlýně. V roce 1655 zasáhla zdejší ves velká povodeň, která nezabudický mlýn "rozmetla dokořán". Během dvou následujících let byl však postaven Václavem Jungmannem, tesařem z Hudlic, mlýn nový, na svou dobu velmi výstavný. Měl 3 kola, 4 sloupy, pilu a 2 sýpky na sušení chmele. V roce 1698 byl však rovněž zničen povodní.

Ke konci 17. století patřily Nezabudice Arnoštu Josefu Valdštejnovi, který zde nechal vystavět celou řadu staveb. Po smrti Valdštejna převzala panství a s ním i Nezabudice jeho jediná dcera Marie Anna, která byla chotí Josefa Viléma Fürstenberga. V roce 1756 pak zdědil celé panství křivoklátské jejich mladší syn, kníže Karel Egon Fürstenberg.

V polovině 19. století se v nezabudickém katastru těžila vápenitá a kyzová břidlice používaná na výrobu sádry, jíž se využívalo jako minerálního hnojiva. Její výrobou bylo ještě roku 1850 zaměstnáno 16 dělníků. Ještě dnes jsou patrny v údolí Tyterského potoka haldy vytěžených břidlic a na některých místech i polozasypané štoly. Vzpomínkou na výrobu sádry a hornickou činnost v této oblasti je dnes již jen místo, kde se sádra neboli gyps vyráběla, jedná se o hájovnu s čp. 17, které se dodnes přezdívá Gypsárna.

Za zmínku stojí také knihovna, kterou na zdejší faře založil již roku 1847 MUDr. Vincenc Jiruš, rodák z Hracholusk. Byla jednou z prvních knihoven na Křivoklátsku a dle seznamu faráře Rajtmana z roku 1860 bylo zde už tehdy k dispozici 164 titulů.

Mezi historicky významné budovy obce patří nepochybně kostel sv. Vavřince. První kostel je v Nezabudicích zmiňován již v roce 1250 a fara až roku 1352. První nezabudický kostel byl pravděpodobně kostel dřevěný o velikosti dnešního presbytáře, podobu i rozsah současného kostela pravděpodobně získal až v roce 1577. V dnešní době je nově zrekonstruovaný kostel sv. Vavřince právem dominantou obce.

Z Nezabudic pochází také mnoho významných osobností české kultury. V roce 1749 se v obci narodil houslový virtuos Josef Obermayer, autor několika symfonií a člen Valdštejnské kapely, později samostatný koncertní mistr oblíbený v Čechách a Německu.

V obci měl své kořeny také rod Ziků, vynikajících hudebníků, kteří se proslavili doma i ve světě, Josef Vacke - malíř a v neposlední řadě známý český spisovatel Ota Pavel.