Hnanice

Městečko Hnanice bývalo tržním střediskem na moravsko - rakouské hranici, což dokumentují privilegia udělená obci na sklonku 18. století. Bylo prototypem vesnice bez valné perspektivy, poznamenané negativními důsledky vývoje v pohraničí po roce 1945. Teprve před nedávnem se před ní otevřely nové možnosti rozvoje, především znovu otevřením hraničního přechodu Hnanice - Mitterretzbach, ale i vyhlášením Národního parku Podyjí, na jehož východním okraji se obec nachází.

Od nepaměti zde vedla obchodní stezka z Prahy přes Jihlavu do Vídně. Původní obec měla slovanské obyvatelstvo, o čemž svědčí základ jejího názvu. Hnanice se však dosídlovaly již za vlády Karla IV. německými přistěhovalci. Přísun německého obyvatelstva pokračoval během panování.Habsburků do té míry, že postupně české obyvatelstvo zůstalo v menšině.

O dějinách obce Hnanice je uváděno ve Vlastivědě moravské z r. 1904 od kronikáře F. V. Peřinky následující:

"Místní jméno jest původem slovanské. Vychází se z toho, že znamená místo, kde byl zemský nepřítel hnán ze země přes zemské hranice. Založení obce se traduje k roku 1201 podle louckého dějepisce Troschla. Podle jeho zápisu je to první zmínka, kdy

R u d g e r u s , Miles de Gnanlicz, daroval Louckému klášteru desátky všech svých vinic ve Hnanicích, tehdy Gnadlersdorf.

Roku 1284 byla obec potvrzena biskupem olomouckým Dětřichem k příslušenství fary šatovské.

Dominantou obce byl a zůstává i nyní chrám svatého Wolfganga, v jehož nejstarší části je studánka, k níž se váže legenda o jistém rytíři, který byl postižen ztrátou zraku a po otření očí vodou ze studánky znovu zrak nabyl. Když pak později oslepl jeho kůň a on ho zavedl také ke studni, aby se uzdravil, kůň zrak nabyl a rytíř znovu oslepl. Na paměť této událost visí nad studnou dvě středověké podkovy patřící snad tomuto koni.

Roku 1480 počali poutníci k léčivé studánce u svatého Wolfganga ve Hnanicích skládati příspěvky, almužny a milodary, aby založen z nich byl kostel. Roku 1482 olomoucká kapitola odpírala klášteru v Louce, který jako patron a dominikální vrchnost měl stavěti chrám, celou čtvrtinu sebraných milodarů a almužen. Vznikl spor, který rozhodla papežská stolice. Papež Sixtus IV. vyhověl prosbě opata Louckého a spor byl vyřešen ve prospěch kláštera v roce 1484.

Chrám byl dokončen v nynější podobě a velikosti roku 1487. Vysvěcen byl pak 3. srpna 1510 Martinem, biskupem Nikopolským. V chrámu jsou 3 lodi:

- hlavní oltář sv. Wolfganga barokního slohu

- oltář svaté Anny

- oltář svatého Jana Nepomuckého. Tyto tři oltáře se datují již z roku 1657.

Zvony v kostele byly tři. Prostřední byl lit zvonařem Jiříkem z Brna v roce 1840. Největší pak v roce 1650 a nejmenší v roce 1747.

V roce 1777 obdržel kostel z Říma privilej plnomocných odpustků na dobu 7 let.

V roce 1898 byl kostel znovu vydlážděn, vyčištěn, pustá již kaple sv. Wolfganga opravena a opatřena nejnutnějším inventářem. Za zmínku stojí i to, že za Třicetileté války byl chrám vypálen, střecha shořela a na klenbě stála voda plných 10 let. Divoké kachny zde hnízdily. Když bylo po válce, byl chrám opravován a z obav, aby se nezřítilo klenutí, bylo toto sneseno a vybudováno nové. Bohužel po této válce byl chrám barokizován.

Roku 1541 byla obec postoupena majiteli Jaroslavic, panu Vilému z Kunžaku."

Císařské listiny vztahující se k obci Hnanice:

30. srpna 1743 uděluje císařovna Marie Terezie městečku Hnanice právo týdenního trhu, který se odnepaměti odbýval v sobotu

19. září 1781 potvrzuje císař Josef II. právo týdenního trhu

24. října 1792 potvrzuje toto právo i císař František II.

Existuje v kompletním otisku i pečeti obce Hnanice z roku 1749. Originál - otisk pečetě do vosku, je uložen v Zemském archívu v Brně a nese nápis v německé řeči "SIGIL .DES .MARKTS. GNADLERS.-DORF" přeloženo do češtiny: pečeť městečka Hnanice.

Od června 1998 má obec svůj znak a prapor. Základem obou indicií je svatý Wolfgang.

Katastr obce zabíral r.1896 750 ha, 3 ary půdy, z toho obci patřilo 6 ha 21 arů polí. Pozemková výměra katastru Hnanic v současné době činí 779 ha. Rozkládá se v oblasti, kde se nalézá množství vínorodých poloh, které se táhnou jižně od Znojma a od celého údolního ohybu řeky Dyje až k rakouským hranicím. Srdcem tohoto vinařství byl právě pás, který se táhl těsně při rakouské hranici přes Hnanice po Jaroslavice.

K charakteristickým stavbám ve Hnanicích patřily vinné sklepy. Stavěly se při okrajích současných nebo již zaniklých vinohradů a stavby těchto sklepů se sdružily v souvislý celek po obou stranách cesty v jihozápadní části obce, dnes ulice Sklepní. Sklepy byly vyhloubené z větší části pod úrovní terénu a vyzděné kamenem nebo cihlami, obvykle s cihlovou klenbou. Základním půdorysným tvarem zdejších sklepů je obdélník o různé šířce a délce. I v Hnanicích, podobně jako na celém Znojemsku a blízkém Mikulovsku, vytváří vinné sklepy systém chodeb navazujících kolmo na sebe.

Škola v obci fungovala již v 18. století a měla přes 80 dětí. Novou budovu školy vystavěli v roce 1812 z pověření jaroslavické vrchnosti. Tato dvojtřídka byla německá. Veřejná farní knihovna existovala již v minulém století. Založil ji a vydržoval místní farář. Společenských spolků v obci nebylo mnoho, pouze spolek zpěvácký.

V roce 1976 byla v obci základní škola zrušena. Děti chodí do sousedního Šatova. Z budovy školy se stala mateřská škola. Dojíždějí do ní i děti ze sousedních Havraníků.

Přehled obyvatelstva:

r. 1800 - 624 duší

r. 1834 - 572 duší v 88 domech

r. 1890 - 613 duší v l06 domech

r. 1900 - 615 duší v 112 domech (600 Němců - pouhých 15 Čechů)

r. 1995 - 271 duší v 92 domech

r. 1998 - 268 duší v 93 domech

r. 2000 - 293 duší v 102 domech