Dražice

Jak staré by byly, kdy a jaký původ vzali, nelze vypátrati. Jistota je, že již ve 12-13 století plebania Dražic v Archidiakonatu a Decanátu Bechyňském. Komu by Dražice byly patřívaly, není známo, jak dalece však nejstarší památky sahají, patřívaly k Velkým Příběnicům. Že Dražice měli jiné pány nasvědčuje je název „Klatovny“, který se dosud udržel pro pozemek pohraniční na pomezí Mezříčském proti kapličce „sv. Rosálie“. Hrad Dražice stával za nynějším kostelem na pozemku, kde nyní stojí chalupy. Dosavadé jsou známky starých zákopů a hradní věže název „Malé a Velké podhradí“ se užívá dosaváde pro luka pod kostelem u potoka ležící. V čísle 26 nachází se sklep hluboký, ve skále vytesaný, bez pochyby někdejší hradní sklep, jelikož v době nynější by si domkář takový sklep ani poříditi nemohl. Kdy Dražice k městu Táboru se dostali, není zjištěno. Bezpochyby v roce 1420, kdy v květnu a červnu Oldřich z Rožemberka pán na Příběnicích, obléhal Hradiště hory Tábor. Byl však ku konci června zahnán, statky jeho plněny a pustošeny a jistě také i hrad a kostel Dražický. Listem ze dne září 1469 dal král Jiří z Poděbrad v zástavu Táboru statky, a dědictví po Tetrovi řečeném z Růže a z Tábora a Kateřině, jeho dceři, díl Dražic. Roku 1544 Jiří, mlynář Vrbický, dobrovolně vzdal Matoušovi, synu svému, mlýn. Po Matoušovi jmenuje se pak mlýn ten Matoušovský. Roku 1787 si postavili Dražičští kapličku zděnou na hrázi u rybníka na návsi a mínili tam dát sochu Jana Nepomuc. O škole činí se zmínka v roce 1786, kdy v Dražicích zřízena lokalie a městu Táboru propůjčeno právo na tuto lokalii. Škola byla v kostelní chalupě, nyní u „Školských“ řečené č.p. 24 a učitelem byl Václav Šindelář. 20. července 1808 započato se stavbou nynější školy, ovšem jen přízemí, kteráž stavby dohotovena až roku 1825 a obsahovala nynější byt učitele, kabinet a pokoj vedle něho. Roku 1815-16 vystavěl si učitel Šindelář na vlastní útraty chlívek a stodůlku za obnos 105 zl. Roku 1856 zvýšeno služné učiteli na 300 zl . Roku 1882 došlo zprávu školy nařízení by rozšířena škola o jednu třídu byla, jelikož počet dětí vstoupl na 300. V 1.třídě zapsáno 136 dětí, 2. 92 dětí a ve 3. 96 dětí celkem 324 dětí. V roce 1884 vypukl požár v domě, ku kterému ohni stříkačka dopravena. V obci bylo dosti mladého a silného lidu, který by se dobře dal vycvičiti k hašení. Sbor pořídil si na začátku oblek pláštěný. Na obci vyžádáno, aby pro sbor potřebné náčiní a výzbroj zakoupen byl a kolna na hasící náčiní postavena byla. Dne 4 listopadu 1890 zřízen a otevřen v Dražicích poštovní úřad. Jeden posel dochází na stanice Dražice-Vejrec 2krát denně a zároveň roznáší poštu v obci. Dne 4 července 1912 zapálil blesk stodolu. Při požáru platně působil náš i jiné okolní sbory hasičské. Dne 5. měs. června v pozdní době noční přihnala se obrovská bouře, prudký lijavec a kde koho děsilo neustálé křížení se blesků. Po jedné hodině noční sjel blesk do štítu obytného stavení zničil stavení obytné, chlévy, ve kterých zůstal dobytek přes celý požár bez pohromy. Za příčinou vojenských manévrů staví se skrze Dražice telefon. linky z Tábora do Opařan a Milevska. Letošního roku vysázelo obec zdejší 125 lip. Skutkem tímto dokázalo obecní zastupitelstvo, že pracuje tak, jak nynější doba vyžaduje, totiž, že obec naše může se počítati za pokročilou.