Černčice

První písemná zmínka o obci je z roku 1318, kdy je písemně doloženým majitelem tvrze černčické Arnošt z Talmberka a z Černčic. Dalším písemně doloženým pánem je Oldřich, který r. 1405 vedl jistý spor o církevní poplatky s černčickým plebánem Alešem. Syn Oldřichův, Arnošt z Černčic je známý tím, že se v letech 1423-1424 spolu s dalšími katolickými pány zúčastnil dvou neúspěšných tažení proti husitům. Po něm Černčice přebral jeho syn Jan Černčický z Kácova, oblíbenec krále Vladislava II. a zakladatel blízkého Nového Města nad Metují. Éra Černčických z Kácova končí kokem 1527, kdy Jan Černčický z Kácova své majetky prodal Perštejnům .

Charakteristickou dominantou Černčic je kromě kostela také věž z r. 1613, postavená za Rudolfa Štubenberka. V době třicetileté války vesnice mnoho trpěla nájezdy Švédů, kteří např. v r. 1639 vypálili nemálo místních usedlostí a lidem pobrali jejich dobytek. Ze 17.století se zachovaly zajímavé informace o počtu domů a osob v Černčicích. Např. v r. 1651 bylo ve vsi 16 obytných stavení, celkový počet obyvatel pak byl 94 osob - 42 mužů a 52 žen. Devadesát tři obyvatel bylo evangelického vyznání. Ke vsi v té době přináležely osady Osíček, Osma, panský dvůr Osíček a oba mlýny. V roce 1668 už tu bylo 23 obydlí, v roce 1770, kdy bylo zavedeno číslování domů, již 53 čísel popisných. V 19.století se počet obyvatel stále zvyšoval, takže např. v roce 1854 měly Černčice / s Osíčkem / 479 obyvatel.

Nejstarší stav obce a jejího okolí, který je k dispozici , je zachycen na situaci stabilního katastru z r. 1840. Při porovnání se stavem nynějším je zde pár zajímavostí. Např.jsou zde zakresleny ještě selské usedlosti čp.2 a 3 /Chmelíkovi a Švábovi/, které stály v trase železniční tratě a proto byly při její výstavbě vykoupeny a zbourány. Rovněž je zde možno nalézt tzv. ?Dolní? rybník, později zrušený, na jeho místě byla postavena čísla popisná 78,79,80 a 81. Také černčický potok tekl jinak, neboť v té době ještě nebyl zregulován. Na situaci je také zakreslana stará / roubená / škola, která byla právě v roce 1840 zbourána. Na východní straně končí obec statkem čp. 70 / tehdy Žďárkovi /, a to ještě bez nynější domovní části.

Dle Pamětní knihy zdejší obce jsou nejstaršími rody rod Žďárkův, prvně zmiňovaný již r.1585, z něhož pocházelo několik generací černčických rychtářů. Dále je to rod Šichanův, uváděný r. 1639. Následují rody Lukáškův, Štěpánův a Zítkův, zaznamenané v r. 1651, Poláčkův z r. 1661 a Náchodských z r. 1666.