Branice

V roce 1430 je Zvíkov obléhán husity. Král Zikmund se bál, aby tehdejší purkrabí rytíř Kunata Kapléř nepřestoupil k nepříteli, a proto zastavuje hrad mocnému baronu Oldřichu z Rožmberka. V roce 1473 čtvrtý vladař rožmberskému domu Jindřich V. přenechává zvíkovskou zástavu svému strýci Bohuslavovi ze Švamberka.

Ves Branice je stále královským zbožím a to do roku 1574, český král Maxmilián předává zvíkovské panství do dědického držení baronu Kryštofu II. ze Švamberka. Švamberské panství trvá až do roku 1620 kdy je baronu Petrovi majetek za účastna stavovském panství zkonfiskován. Na krátkou dobu patří Branice hrabatům ze Šternberka. Později získává zvíkovské a orlické panství na dobu sto let rod Eggenberků, typických pobělohorských zbohatlíků.

V roce 1719 kupuje ves Branice a celé zvíkovské i orlické panství kníže Adam František ze Schwarzenberka. Od té doby a do vzniku republiky patří vesnice tomuto rodu. Od roku 1735 zde existovala i poddanská rycht Branická pod kterou patřily tyto vesnice: Jickovice, Velká, Vosek, Kučeř, Květov, Rukáveč, Stehlovice, Jetětice, Vosej.

Památky:

V obci Branice se nachází kaplička sv. Václava a kaplička sv. Kříže. Je zde i (nově zrenovovaná) pamětní deska padlým vojínům z 1.světové války.

Vznik erbu:

Obecní erb vznikl v roce 2003 po výběru ze tří návrhů. Jedná se o tzv. Mluvící erb. Zkřížené hole jsou znakem premonstrátů a značí, že první písemná zmínka o Branicích pochází z roku 1306 a to ves patřila premonstrátskému dominiu.

Barokní brána znázorňuje pozdější dějiny a znamená branné místo.