Martinice

Martinická rychta představovala ve středověku význačnější usedlost charakteru dvorce. Její vlastník se pohyboval na úrovni nižšího šlechtice, neboť měl právo vkládat majetkové změny do zemských desek. V roce 1447 takto kupuje rychtář Matěj z Martinic les řečený Ochoz mezi Zhoří a Kochánovem od Hedviky z Pohořílek. Poté, co je před koncem 15. století k meziříčskému panství připojena ves Kozlov, dosud náležející žďárskému klášteru, získává tamní dvůr s pustou tvrzí jistý Václav z Martinic. Kozlov byl tehdy připojen k martinické rychtě, která však zaniká již v průběhu druhé poloviny 16. století, poté co byla ze skoupeného dvora Šimona Vídeňského z Českého Ostrova ve Vídni zřízena nová rychta a Martinice spolu s připojenými Martiničkami a Kozlovem k ní přiděleny.

V polovině 17. století nacházíme v Martinicích včetně Martiniček celkem 13 domů. Jejich charakter byl tehdy značně různorodý. Nacházely se zde velké grunty o rozsahu polí 1,5 lánu, stejně jako lánové či půllánové usedlosti. V rámci prvních pokusů vrchnosti o sjednocení poddanské půdy byly jejich pozemky nově rozměřeny, přičemž zanikají největší grunty. V průběhu 18. a 19. století dochází k zahušťování zástavby vesnice výstavbou drobnějších domků, v polovině 18. století stavěných na obecních pozemcích, později na postupně odprodávané panské půdě.

Před koncem 16. století je na pláni mezi Martinicemi a Mostištěmi zřízen vrchnostenský dvůr. Jeho úkolem bylo využití půdy zrušené martinické rychty a ve stejné době zabraného šlechtického dvorce ve Vídni. Obecně uváděný vztah Nových dvorů, jak se objekt již na počátku 17. století nazývá, k někdejšímu dvoru Mrhovu, není dosud spolehlivě vyřešen. Součástí dvora byl také panský ovčín. Až do výstavby velkých barokních dvorů v 18. století patřily Nové dvory k největším hospodářským objektům v rámci meziříčského panství. Svůj původní účel si dvůr udržel až do průběhu 20. století, kdy byl rozprodán.